Kultovní skupina Ženy vydala dlouhá léta po rozpadu „nové“ album

Ženy vznikly v roce 1985, první vlnu největší slávy zažívaly ke konci dekády, ovšem už v průběhu roku 1989 se rozpadly. Znovu se daly dohromady v první půli „devadesátek“, kdy také natočily album K smrti vylekán. Posléze jejich aktivita postupně skomírala. Nakonec skupina vystupovala jen velmi zřídka, spíš jen na soukromých akcích přátel.

V tomto kontextu rozhodně není bilance dvou alb – de facto za čtyřicet let od založení – žádným zahlcením trhu, zejména s přihlédnutím k tomu, že podle odhadů Ženy celkově stvořily kolem dvou set písní. Jenomže velká část z nich by na nahrávce nemohla obstát a hodně se jich vůbec nezachovalo. Zejména ve svých začátcích totiž kapela připravovala pro každý koncert zcela nový program, takže mnoho písní naživo provedla pouze jednou.

Podstatou existence Žen byla totiž jakási hudebně-divadelní improvizace. Texty byly napsány dopředu, ale jejich pódiové dotvoření a hudební doprovod, který zejména v prvních letech stál na záměrném muzikantském diletantismu všech zúčastněných, byly otázkou momentální inspirace. Základní duo tvořili frontmani Martin „Záchod“ Choura a Zdeněk „Hmyzák“ Novák, rovněž autoři textů, první převážně bubeník a druhý trumpetista. Od začátku se k nim připojil klarinetista Jindřich „Hrách“ Karásek.

Teprve v pozdějších letech byla skupina rozšířena o členy, kteří měli alespoň jakési základy standardní hry na hudební nástroje, – saxofonistu Jaroslava „Jarku“ Švece a Marka „Zvířetníka“ Lánského. Ti dali písním skupiny jakous takous formu, jež ovšem zároveň vedla k tomu, že zakládající členové časem získali pocit, že se z jejich performancí vytrácí ten původní punc „hudební nepolíbenosti“.

Ženy hrávaly v klubech, v nichž se dařilo hlavně alternativní hudbě všeho druhu, dělaly často předkapelu slavnějším a jaksi „hudebnějším“ souborům, třeba Psím vojákům, Vltavě, Krásným novým strojům. Jejich obrazoborecká vystoupení milovalo nejen publikum, ale i „opravdoví“ muzikanti právě z kapel alternativního okruhu. Když došlo v roce 1992 k natáčení jejich prvního alba K smrti vylekán, jeho producentem byl frontman kapely Už jsme doma Miroslav Wanek, jejich další velký fanoušek.

Zatímco album K smrti vylekán bylo studiové, nyní vydaná nahrávka Smrtí vynechán přináší záznam živých performancí skupiny Ženy, se vším extremismem, na okraj dotaženým hudebním barbarstvím, fragmenty scének, až nehoráznou legrací, která byla součástí každého koncertu. Nahrávky pocházejí z let 1985 až 1989 a jsou z archivu sběratele Josefa Volfíka, který je zaznamenal převážně v pražském Junior klubu Na Chmelnici. Z faktu, že v některých písních hostuje Filip Topol jako zpěvák a hráč na legendární sovětský klávesový nástroj Pille, určený jako hračka pro děti, můžeme odvodit, že právě toto byly případy, kdy se o večer Ženy dělily s Psími vojáky.

Záznamy vzniklé připojením magnetofonu na zvukařský pult samozřejmě neměly dokonalou kvalitu, nicméně za použití současných technologií z nich zvukový mistr Ondřej Ježek (který se kromě nahrávání nových alb specializuje i na restaurování starého materiálu, například tímto způsobem v minulých letech zpracoval celý historický katalog Plastic People of the Universe) dokázal doslova vydolovat velmi dobře znějící tracky.

Album Smrtí vynechán vyšlo u vydavatelství Polí 5 pouze na vinylu, jehož výtvarným autorem je, stejně jako v případě prvního alba Žen z devadesátých let, přední český „obalový“ grafik Karel Haloun. LP s vloženým plakátem, na němž se nachází obrazová koláž stejně bizarní jako samotné písně Žen, je tak jednak uměleckým artefaktem po všech stránkách, jednak také cenným dokumentem své doby. A k tomu všemu si při jeho poslechu i dnes můžeme užít spoustu legrace.