Novinka písničkářky Martiny Trchové: Tóny, které nedrásají

Po roce 2000 se na zdejší hudební scéně objevila nová generace písničkářek, mladých žen zpravidla s kytarou, ale i s akordeonem, případně sedících u klavíru. Celou tuhle vlnu odstartovala Radůza, která to z nich – alespoň ve smyslu viditelnosti v mainstreamu – dotáhla nejdál. V závěsu za ní si však vyšlapávaly cestu další, neméně talentované: Žofie Kabelková, Jana Šteflíčková, Jana Vébrová či Terezie Palková. Do tohoto proudu patří i Martina Trchová. Debutovala roku 2005 albem Čerstvě natřeno, natočeným půl dekády po zahájení své písničkářské dráhy, kdy jako náctiletá zvítězila v soutěži Folkový kvítek.

Klip k písni Kousek mojí země z nového alba, zdroj: YouTube

Jestliže se začátky Martiny Trchové (* 1983) nesly v duchu základního výkladu termínu „folk“, poměrně rychle začala omezující škatulku opouštět. Do výrazu přibírala prvky blues, jazzu nebo šansonu, zvlášť na koncertech, kdy se nechávala doprovázet kapelou. Ta spoluvytvářela i její alba následující po debutu. Zároveň však, především v souvislosti s přestěhováním se z Prahy na předměstí Brna, Trchová koncertovala stále častěji sólově: s elektrickou kytarou a baterií přídavných elektronických efektů, zejména looperu, který sólistům pomáhá nahráváním v reálném čase zmnožovat nástrojové party. Ačkoli podstata jejích písní zůstala stejná, nebála se s formou a se zvukem experimentovat.

Klip k písni Slova, zdroj: YouTube

A v tomto smyslu je album 90 % štěstí prozatímním vrcholem autorčiny tvorby. Jako producenta si vybrala Martina E. Kyšperského, jednu z duší brněnské progresivní scény, leadera skupiny Květy, sólového umělce a v neposlední řadě producenta řady zdařilých neortodoxně-písničkářských hudebních titulů jiných tvůrců. Na albu 90 % štěstí pracovala Trchová s Kyšperským de facto čtyři roky, od chvíle, kdy je svedlo dohromady nahrávání písničky Nové otazníky (na albu je také obsažena). Tehdy slovo dalo slovo, umělecké představy do sebe zapadly a Trchová ve volných chvílích, kdy zrovna nechovala novorozence nebo nemalovala – neboť výtvarná činnost je její druhou, stejně jako hudba velmi intenzivní profesí –, s Kyšperským vypiplávala podobu nové desky.

Klip k písni Nové otazníky, zdroj: YouTube

Kromě protagonistky a producenta, jenž přispěl hrou na tolik nástrojů, že to v tiráži vinylové desky vydá na pět řádků, se nahrávání zúčastnila bezmála desítka hostů. Přitom album ani v jedné vteřině nepůsobí zbytnělým, převymyšleným dojmem. Naopak: odvíjí se průzračně a přirozeně, z jeho zvuku je cítit dobrý vkus i pokora vůči písni samotné (což je ostatně rys Kyšperského produkcí včetně desek jeho domovských Květů). Kromě tradičních nástrojů zde vrní a bzučí elektronika, ale nikdy samoúčelně, pouze proto, aby se neřeklo, že je nahrávka konzervativní. Každý zvuk zde je prostě k dobru věci, dokonce i nejrockovější song alba, píseň Pastičky, bezpochyby nejtvrdší nahrávka, na níž se Trchová kdy podílela, působí autenticky a v kontextu alba logicky.

Klip k písni XX, zdroj: YouTube

Jestliže předchozí album Holobyt, za něž Trchová obdržela cenu Anděl ve folkovém žánru, bylo potemnělou výpovědí o hledání místa v životě, 90 % štěstí mluví – možná – o jeho nalezení. Alespoň z oněch s nadsázkou konstatovaných devadesáti procent, což je citát z úvodní písně Kousek mojí země. V textech se tentokrát odráží pozorování venkovského života (jakkoli nejde o žádnou přírodní selanku) i prožitky dívky přeměněné v matku, které zřejmě musí zapůsobit na každou ženu a těm tvůrčím se logicky často promítají do díla.

Booklet alba s titulní stranou a se seznamem skladeb i s informacemi o nahrávání, repro: Indies Scope

90 % štěstí rozhodně není sluníčkově rozzářené, tak povrchní Trchová sotvakdy bude, ostatně do písní se otiskují i ztráty, s nimiž se autorka musela za poslední roky vyrovnat. Ve výsledku je to však album rozhodně pozitivní. Ukazuje, že i se smutky se lze vypořádat světlejšími barvami a tóny, které – v tom nejlepším slova smyslu – nedrásají.