Kupte si dokumentární film. Zaplatíte si „pravdu“ a není to drahé

Nový „dokumentární film“ Zlatý plán (režie: Marek Záruba, producent Jiří Tuček) je prezentován jako první snímek, který učí Česko finanční gramotnosti. Ve skutečnosti je celovečerní reklamou na služby finančně poradenské společnosti. Loňský portrétní dokument Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí (režisér a producent Petr Větrovský) je pokusem ovlivnit veřejné mínění v majetkovém sporu a být podkladem pro právní kroky.

Zlatý plán má šest hlavních postav a trojici finančních poradců, kteří jim přicházejí pomoci s financemi. Pouze jediná postava, žena samoživitelka, se pohybuje kolem celorepublikového mediánu současného příjmu anebo pod ním. Dalšími postavami však jsou: moderátorka televizních celebrity formátů, úspěšný influencer, bývalá pornohvězda a fotbalista, kteří všichni vydělávají násobky toho, co v Česku můžeme považovat za průměr. Ze sto padesáti až tří set tisíc korun měsíčně si odkládají víc, než je průměrný výdělek v naší zemi, a nakupují investiční byty. Nad obvyklým výdělkem se pohybuje i lékař, jehož rodina je zatížena zdravotním problémem manželky na rodičovské – zdraví a pojišťovací rizika však snímek pozoruhodně vůbec nerozvádí.

Má zlatý plán: „cerebritální“ moderátorka Gabriela Partyšová, foto: Donart Film

Finanční poradci ve Zlatém plánu jsou všichni pochopitelně z té firmy, která je hlavním partnerem snímku. S klienty probírají věci na golfu, ve fitku, nebo si s nimi mega kámošsky zajezdí ve skateparku. Jedna z recenzí snímku o nich mluví jako o trpělivých andělech, vštěpujících finančních disciplínu.

Vykresluje Zlatý plán sociologicky relevantní obrázek Česka a „pomáhá národu“ s financemi? Anebo je to spíš ideální cílová klientela finančně poradenské firmy? Ta by chtěla vidět ve výsledném filmu „víc svého brandu“, jak o tom celkem bez okolků na premiéře mluvil jeden z jejích ředitelů. To snad aby reklama na práci poradců neposloužila i konkurenci.

Sportovci, nosiči reklamy

U sportovních filmů, například outdoorových, je propojení portrétovaných sportovců a jejich aktivit (včetně komerčních) hodně zavedenou praxí. Jednotlivé osobnosti jsou ambasadory a ambasadorkami značek především z řad výrobců vybavení a oblečení. Snímky tak kombinují portrét konkrétní sportovkyně nebo sportovce s expedičním filmem, s reklamou na zboží (záběry z terénu se případně dají použít pro reklamní účely a paralelně pro dokument), s individuálními příběhy a dalšími sděleními.

Někdy charisma konkrétních lidí v tomto mixu prorazí a osloví nás, častěji se  utopí. Formu filmů totiž poznamenává právě to, že honí více zajíců najednou. Nejsou nezávislým autorským portrétem s odstupem, anebo naopak s blízkostí a empatií. Neumí se zřeknout dronových záběrů lidí v krajině, protože tento wow efekt prostě ještě pořád prodává. Na ploše půl hodiny někdy načrtnou nějaké zajímavé téma (sportování s handicapem, vztahy, environmentální souvislosti, celoživotní principy a osobní příběhy apod.), ale nemají čas nebo vůli je rozvinout, protože zadání je od firmy, jejíž značku sportovci nosí a živí je to.

Eva Adamczyková (rozená Samková) ve filmu EFKA: Nejrychlejší holka ve vesmíru, foto: Red Bull CZ

Loňský domácí snímek snímek Efka – nejrychlejší holka ve vesmíru (r. Markus Krug) je celovečerní marketingové sdělení v podobě portrétu Evy Adamczykové. Sympatická česká sportovkyně se nebrání mluvit o svém soukromém životě a „má filmu co nabídnout“. Ale je až s podivem, že marketingové oddělení energetického nápoje a režisér aspoň trochu nekrotili svou nesoudnost – kdyby byla sponzorského brandu ve filmu třeba jen pětina, pořád by ho bylo dost.

Spojení sportovců a jejich sponzorů je dlouhodobé a že se promítá právě do dokumentárních portrétů, cože je jeden z nejsledovanějších druhů dokumentárního filmu, je logické. Ovšem snímek Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí je ale hodně specifickým případem. Produkovali ho lidé z nejbližšího okruhu bývalé sportovkyně, která nyní, po ukončení kariéry, tone v jiných problémech, než jsou ty výsledkové.

Ztráta nejen dokumentárnosti

Snímek biatlonistku Gabrielu Soukalovou líčí jako oběť nekalých majetkových praktik jejího exmanžela. Dost možná to odpovídá realitě, ale Soukalová, dokonale nalíčená, odříkávající před planoucím krbem v luxusní domácnosti pečlivě naučené věty ze svého životopisu, příliš důvěryhodnosti nevyvolává, a to zdaleka nejen proto, že je film zcela jednostranný.

Přitom její boj s psychickými potížemi, s toxickou výchovou ve vrcholovém sportu anebo zvládání kariéry před zraky bulváru nebo restart po konci kariéry a nepodařeném vztahu tématem rozhodně jsou. Dokument ovšem nesleduje to, co by pro nás jako publikum bylo přínosem a co by bylo upřímné, nýbrž určité právnicko-producentské zájmy.

Někdejší biatlonistka natáčí film Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí, foto: VDN Promo

Klopotné odříkávání připraveného textu na kameru mimochodem Soukalovou pojí i s finančními poradci ze Zlatého plánu. Účelovost filmu prosakuje do řeči protagonistů a protagonistek, kteří svoje pasáže v unifikovaném prostředí studia odříkají bez špetky autenticity. Dobře to vynikne ve srovnání s úplně odlišným frázováním v sice rovněž předem připravených, ale alespoň trochu civilních situacích s klienty. Tam totiž ty divné pauzy mezi slovy nedělají. Zdá se, že řeč pořád ještě trochu uniká tomu, aby filmařům sloužila, k čemu si zrovna zamanou.

Zmíněné dokumentární tituly nás tedy ze všeho nejvíc učí, jak důležité je správně číst pozadí jejich vzniku. Zajímat se o to, kdo jsou filmaři a filmařky, kteří za dílem stojí, proč je snímek stylizován právě tak, jak je, a jaké persvazivní (přesvědčovací) metody používá. Zlatý plán prostě není přínosem finanční gramotnosti Česka, jak tvrdí producent a distributor, ale spíše přínosem mediální gramotnosti, když sledujeme a rozebíráme jeho cíle a vznik. Nezávislý portrét se od PR produktu anebo jiných účelových sdělení odlišuje. A to dokonce, i když v něm třeba zazní stejné věty, platná čísla nebo se skloňují stejné životní situace.