Mimořádná událost se vlastně nepřihodila

Mimořádná událost je postavena na obdobném půdorysu jako Vlastníci – ukazuje, jak se vybarvují lidé, kteří se spolu ocitli ve stísněném prostoru, navíc vystaveni možnému ohrožení přinejmenším svých dosavadních pohodlíček. Situace, kdy jsou protagonisté uzavřeni na určitém místě, které nemohou – eventuálně nechtějí – opustit, a ve vyhroceném případě jsou nuceni spolupracovat, aby vůbec přežili (to je ostatně východisko mnohých reality-show), patří k téměř pradávným zápletkám, hojně užívaným i filmaři.

Trailer k filmu, zdroj: Youtube

K nejoblíbenějším rekvizitám těchto zápletek náleží právě vlak, nejlépe nikým neřízený. To zužitkovala už americká němá groteska – připomenu aspoň neprávem zapomenutý skvost Jízda s překážkami (Play Safe, 1927) s nezapomenutelným balancováním na střechách vagónů, z pozdějších děl pak například Stříbrný blesk (1976). Častěji však nastoupila poloha thrilleru, viz třeba snímky Splašený vlak (1985), Přejezd Cassandra (1976), Přepadení 2: (1995) či Nezastavitelný (2010). V Evropě převážily spíše psychologizující výpovědi o někdy obtížném soužití lidí, nucených pobývat v těsné blízkosti, takovým je mimo jiné finský film Kupé č. 6 (2021), loni uvedený na karlovarském festivalu.

Rovněž v tuzemském rybníčku nalezneme několik pozoruhodných železničních položek: připomenu jak Svitáčkův krátký snímek Ve vlaku (1969), těžící z dotyků tehdy módního absurdna, tak pamětihodnou satiru Věry Chytilové Kalamita (1981), kde povahu jednotlivých cestujících prověří nenadálý sněhový zával. Důležitou roli zaujímal vlak i ve Smyczkově společenském dramatu Proč? (1987).

Velmi přifouklé panoptikum

Mimořádná událost si pohrává s různými žánrovými stereotypy – samotné zakotvení odkazuje ke katastrofickému rozvržení, záhy ovšem parodovanému trapnem. Vláček se totiž samovolně rozjede jen o něco málo rychleji, než za ním stíhá běžet jeho supící tělnatý strojvůdce. Jako téměř komický odkaz na odhodlané bijce z akčních hollywoodských produktů lze vnímat počínání několika „odvážlivců“, kteří se chtějí s kladívkem i puškou v ruce probít do řidičovy kabiny.

Havelka, inspirován skutečnou „neskutečnou“ událostí, si všímá nejen stále vynervovanějších pasažérů. Sledovanou událost obohacuje pozorovateli zvnějšku, rovněž zmatenými obskurním výjevem „autonomního“, samovolně jedoucího motoráku, za nímž klopýtavě běží jakýsi člověk. Náhodný videozáznam tohoto úkazu se stane hitem sociálních sítí (událost sama nabízí pozorovateli různé možnosti výkladu včetně útoku ozbrojeného šílence), reaguje na něj televizní zpravodajství i místní zastupitelé, ať již na pozici starosty nebo hejtmana chystajícího se do volebního klání.

Režisér nešetří na panoptiku směšných figurek, které se snaží nastalou situaci nějak „řešit“. Některé postavy jsou vysloveně nadbytečné, třeba cyklista, jemuž ve vlaku ujíždí synek. Převažuje prvoplánový výsměšný náhled, takže spatříme policisty, myslivce i hasiče, dokonce je do kolejiště postaven obří nafukovací hrad, aby snad vláček motoráček mohl měkce narazit do objemné překážky, i když k zastavení vagonu se používají mnohem jednodušší zarážky připevněné rovnou ke kolejnici.

Kresba vnějšího okolí se vyznačuje až samoúčelnou šklebností, navíc opřenou o motivy v již blízké budoucnosti jen obtížně rozšifrovatelnými – mám na mysli politikův červený svetr nebo pomateného důchodce, jenž do kolejiště vhazuje kmen předstíraje islamistický útok. Zbytečně přepjaté karikatury nalezneme i ve vlaku. A to platí od prvního okamžiku, co se s nimi seznámíme, až k sebezpytnému nahlížení do vlastního nitra v okamžiku předsmrtné úzkosti, když motorák přejíždí po vysokém mostě.

Jenovéfa Boková coby svobodná matka Kamila Romana ve filmu Mimořádná událost, foto: CinemArt – Jaroslav Kutheil

Převaha jednotlivostí

Havelkovi se příběh těkavě rozbíhá do šíře, načrtává nespojitý vějíř nápadů, z nichž žádnému se blíže nevěnuje, nechává je, aby se řetězily do fádních shluků, jakkoli v detailech i v úhrnu konvenujících kritice čecháčkovství, jak je vnímá „pokrokářské“ hnutí. Havelkovi, jemuž zřetelně schází nezávislý dramaturgický vhled nebo prostě někdo, kdo by jej včas upozornil na případné přešlapy (a on přitom tato upozornění vzal přinejmenším do úvahy), se nepodařilo sjednotit typy ve vlaku uvězněných lidí ani ve scenáristickém nárysu, ani v konečném hereckém pojednání. Pojetí postav pendluje od zvnějšku nazíraného výsměchu až k niterným ponorům, které obnažují rozličná psychická rozpoložení – od vzdorovitého klidu až k hysterii.

Tato nesourodost se logicky pak projevuje v tom, že u někoho režisér akcentuje až zlobně nadsazenou karikaturu, tu zde zosobňuje podezíravý myslivec Ctirada Götze, všude tušící úklady muslimů, jenž do značné míry určuje spád událostí, ale také výřečná, ustavičně na něco hartusící paní Marie Ludvíkové, převážející v termosce popel svého zesnulého muže. Ale u jiných figur převládá ironizující, ponejvíce však neškodně laskavá nadsázka. Jaroslav Plesl vyhmátl ezoterické sklony u výstředního provozovatele pohřební služby, jenž ale jako jediný nabídne stydící se dívce v bizarním papouščím převleku, v němž coby chodící reklama vystupovala v obchodním domě, že jí poskytne svůj oděv. Přemoudřele mudrujícího předpubertálního chlapce s encyklopedickými znalostmi a odzbrojující zvídavostí ztělesnil Oliver Vyskočil.

Vyskytnou se i dojemné povahopisy, mezi něž lze zařadit vztahově odcizenou manželskou dvojici, u níž množstvím významotvorných plošek a nenápadných groteskních postřehů vynikají Igor Chmela a Jana Plodková. Anebo poněkud konfrontační, do mobilu ustavičně hledící matku samoživitelku Jenovéfy Bokové, jíž provází ukňouraná – a vzápětí okřikovaná – dcerka.

Jakoby zcela mimo zůstává za kabátem pospávající stařík (herecky bezbarvý Alois Švehlík), vysloužilý válečný pilot, jenž se do dění zapojuje pouze okrajově a v samotném závěru umírá, očištěn od lží a výmyslů, do nichž se zaplétal ohledně své válečné minulosti.

Magdalena Sidonová, Václav Vašák, Robert Mikluš a Agáta Červinková ve filmu Mimořádná událost, foto: CinemArt – Jaroslav Kutheil

Do televize dobrý

Mimořádná událost se ponejvíce opírá o jednorázové situační nápady a průpovídky, jen ojediněle se motivy rozvíjí do propracovanější podoby – vynalézavě je třeba postiženo narůstající zoufalství při hledání fungujícího mobilu. Kameraman Martin Štěpánek ve statických, někdy efektně zpomalovaných polodetailech i záběrech postav postávajících ve vagonu či procházejících jím, postihl rostoucí napětí v uvažování i jednání cestujících. Dokonce si uvědomíme trikovou hříčku s digitálně „ošetřovaným“ pozadím. Rovněž hudební doprovod, stylizovaný do polohy balkánské dechovky, zdůrazňuje odstup od zaznamenávaného dění.

Celkově se Mimořádná událost blíží televizní inscenaci (na výrobě se ostatně podílela i ČT), což myslím jako neutrální konstatování, nikoli jako výtku.

Plakát k filmu, repro: CinemArt