Miroslav Krobot jubilující. Projděte si ukázky s ním od roku 1985 do roku 2018
Právě dnes slaví sedmdesátiny divadelní a filmový režisér i občasný herec Miroslav Krobot. U příležitosti tohoto jubilea připravil Artchiv krátký průřez jeho hereckou i režijní kariérou s důrazem na její otisk ve vysílání Československé, respektive České televize.
Krobotovi rodiče působili jako ochotníci v Šumperku, kde se Miroslav 12. listopadu 1951 narodil. Po přestěhování do Zábřehu absolvoval tamější gymnázium a posléze nastoupil na JAMU v Brně, kde roku 1975 absolvoval obor režie. Po studiích nastoupil do divadla v Chebu. Jak sám vzpomíná, vybral si toto angažmá především kvůli lidem, kteří tam byli „uklizeni“. Setkal se zde s režisérem Janem Grossmanem, dramaturgem Miloslavem Klímou či herečkou Vlastou Chramostovou. V roce 1979 přešel do divadla v Hradci Králové. Zde na sebe upozornil především nastudováním hry Romeo a Julie.
Rozhovor s Miroslavem Krobotem o práci v Realistickém divadle, 1985 V roce 1984 přijal režisérské angažmá v pražském Realistickém divadle. Zde se poprvé pracovně setkal s Ivanem Trojanem při režii inscenace monumentální fresky na artušovské téma Merlin aneb Pustá zem. Za ztvárnění tohoto rozmáchlého textu německého dramatika Tankreda Dorsta získal v roce 1988 Cenu Českého literárního fondu. V říjnu téhož roku, k 70. výročí vzniku Československa, měla v Realistickém divadle montáž Res publica I aneb Jak jsme nezažili 20. léta, v níž zazněly myšlenky T. G. Masaryka, scény z Voskovce & Wericha či trampské písně a byl připomínán kulturní rozkvět masarykovského státu. Na ni navázala ještě daleko politicky otevřenější montáž Res publica II aneb Tak jsme to zažili, která se obrátila k šedesátým letům a objevily se v ní například ukázky z Havlovy Zahradní slavnosti. Realistické divadlo se následně stalo jedním z kulturních hybatelů sametové revoluce a Krobot byl toho všeho součástí.
Ukázka z divadelní inscenace Příběhy obyčejného šílenství, 2009 Od poloviny osmdesátých let působil příležitostně jako režisér v Národním divadle, v roce 1990 se stal jeho kmenovým zaměstnancem. Za divadelní adaptaci románu Rok na vsi bratří Mrštíků získal v roce 1993 cenu Alfréda Radoka.
V roce 1996 se stal uměleckým šéfem pražského Dejvického divadla a v této funkci vydržel až do roku 2014. Za dobu svého tamního působení režíroval téměř dvě desítky inscenací, z nichž například Muž bez minulosti obdržel cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku. Kromě režie se pustil i do herectví. Režisér, dramatik a filmař Petr Zelenka obsadil Miroslava Krobota do role otce a bývalého hlasatele Filmových týdeníků v inscenaci Příběhy obyčejného šílenství – a za tuto roli získal další cenu, tentokrát Talent roku.
Miroslav Krobot opět jako hlasatel, tentokrát na filmovém plátnu, Příběhy obyčejného šílenství, 2005 „Muž v pozadí“ se začal uplatňovat jak na jevišti, tak před filmovými a televizními kamerami. První větší roli dostal v Zelenkových pro změnu filmových Příbězích obyčejného šílenství – a hned za ni získal Českého lva. Díky svému charakteristickému „nehrajícímu“ hereckému projevu utkvěl divákům v řadě dalších rolí – kupříkladu coby autobusák Karel v Účastnících zájezdu nebo jako impulzivní trenér Hnátek v Okresním přeboru, který mu přinesl druhého Českého lva. Hlavní roli dostal v loňském snímku slovenského režiséra Martina Šulíka Muž se zaječíma ušima. Seriáloví diváci si Krobota asi nejvíc budou pamatovat jako cholerického režiséra z Dabing street či kuchaře, který ztratil chuť ve Čtvrté hvězdě. Právě tento seriál je spojen i s jeho režijními začátky mimo divadlo. Kromě TV seriálů (pro ČT) už má za sebou jako režisér a scenárista dva celovečerní filmy – Díru u Hanušovic a Kvarteto. Třetí, Šnajdr, připravuje na příští rok.
Reportáž Televizních novin o experimentu v rámci Realistického divadla, 1989 
