Mozaika v bílém porcelánu a hřejivém světle, která se může vypálit do paměti

Dramaturg Matěj Samec vytvořil pro inscenaci 675 malých korálků rudých jako zlost kolážovitý text inspirovaný tvorbou německé, u nás systematicky vydávané spisovatelky Judith Hermannové. Fragmenty z jejích povídek jsou skládané do mozaiky tvořící půdorys pro herečku Hedviku Řezáčovou. Ta v režii Apoleny Vanišové rozžívá poměrně komplikovaný text. Jeho kolážovité uspořádání nepřináší lineární příběh, a pokud ano, je těžké jej zachytit. Střípky vzpomínek a dialogů utvářejí děravý obraz člověka, ženy, kterou chceme poznat, ale nepoznáme. Do vzpomínek na prababičku, pradědečka, kouzelníka, terapeuta, kamarádku vstupují poetické obrazy unášející tvar do snové atmosféry.

Ovšem cosi snového a magického je vystavěno nejen vrstvením různorodých kusých pasáží textu, nýbrž i hrou se světlem. Rychlé námětové přesmyky v promluvách tvůrci odstiňují změnou světelných kuželů, prosvícením částí jeviště. Vizuální stránka tak koresponduje s hlavní hrdinkou, jejíž příběh nám zůstává pouze poodhalený. Hedvika Řezáčová propojuje ve svém projevu křehkost a stabilitu zároveň. S lehkostí se proměňuje v jemných odstínech do různých postav a vrací se zpět do ženy vypravěčky.

675 malých korálků rudých jako zlost je inscenace náročná na pozornost. Roztříštěnost textu sice tvoří v jakémsi zadním plánu kompaktní celek, ovšem pro diváka může být těžké jej poslepovat. V inscenaci se rovněž pracuje se symbolem bílých porcelánových sošek žen. Herečka sošky po prostoru přesouvá a uskupuje do obrazců. Porcelánové ženy tak vytvářejí vztah mezi sebou navzájem i s Hedvikou Řezáčovou. Nutno přiznat, že propojení soch s textem je rovněž komplikované rozklíčovat, nicméně paprsky světla odrážející se v bílém porcelánu mi zůstávají vypáleny ve vzpomínce. Nutí mě vracet se ke scénám, kdy herečka s nebývalou soustředěností, s důležitostí v pohybu, jakým se dotýkala běloskvoucího porcelánu, opatrně stavěla sošky do promyšleného obrazce.

Hedvika Řezáčová v inscenaci pražské MeetFactory 675 malých korálků rudých jako zlost, foto: MeetFactory – Andrea Černá

Přes nejednoznačnost, jež může i nemusí být devízou inscenace, to záleží na diváckém naladění, je vedle hereckého výkonu nutno vyzdvihnout onu práci se světlem a schopnost vybudovat minimalistickými prostředky působivé prostředí. Teplé světlo v kontrastu s černou tmou a betonovými zdmi i se studenou bílou pletí porcelánových sošek je obraz, který chcete v MeetFactory vidět.

Autorka je studentkou magisterského oboru Teorie a kritika na DAMU a pedagožkou literárně dramatického oboru.