Možná to nějak takhle i bylo. Mafiáni ve verzi Marca Bellocchia

Protihráči. Fausto Russo Alesi (vlevo) jako státní návladní Giovanni Falcone a Pierfrancesco Favino coby Tommaso Buscetta
Protihráči. Fausto Russo Alesi (vlevo) jako státní návladní Giovanni Falcone a Pierfrancesco Favino coby Tommaso Buscetta, známý též jako Don Masino. Z filmu První zrádce, foto: © – Lia Pasqualino

Není to poprvé, co režisér Bellocchio na plátně modeloval reálné a rozporuplné osobnosti: má na kontě Benita Mussoliniho (snímek Zvítězit; 2009) nebo Alda Mora (Dobrý den, noci; 2003). Více však Bellocchio proslul hněvivě rebelskými, deziluzivními výpověďmi z dob svých začátků před zhruba půlstoletím; v tuzemských kinech byly uvedeny kupříkladu snímky Pěsti v kapsách (1965) či Aféra z titulní stránky (1972).

Tommaso Buscettana sedí s pistolí na balkoně v Brazílii
Trailer snímku První zrádce, foto: Aerofilms

V Prvním zrádci se Bellocchio musel rozhodnout, nakolik hodlá svého protagonistu učinit sympatickým či omluvitelným. Buscetta (1928–2000) několikrát skončil ve vězení, na svědomí měl i nejtěžší zločiny. Totéž platí pro dalšího ve filmu vystupujícího „zrádce“ Tetuccia Contorna (*1946). Režisér je obdařil jistým smyslem pro spravedlnost či spíše pro respektování nepsaných norem chování, jejichž porušování „zlými“ mafiány využili Buscetta a Contorno k obhajobě svého průlomového rozhodnutí. Vadilo jim zejména plošné vraždění konkurentů – zvláště pak, když postihlo jejich nejbližší.

Pierfrancesco Favino vtiskl svému Buscettovi jistou zemitost a uvážlivost; rozvážně volí slova, ať se pohybuje v prostředí rodiny nebo před soudem. Vyhmátne okamžik zdrcujícího pohnutí, když se Buscetta dovídá podrobnosti o smrti svých dětí z rukou nedávných přátel. Důležitou postavou je rovněž státní návladní, charismatický Giovanni Falcone (hraje ho Fausto Russo Alesi), jenž díky Buscettovým svědectvím uvede do pohybu masivní proces se zločineckou organizací.

První zrádce se vyznačuje bezmála reportážním přístupem, jednotlivé výjevy provázejí údaje o místu dění a datu. Klíčové části soudního přelíčení se natáčely v palermské věznici, kde celý proces kdysi probíhal. Bellocchio zdůrazňuje Bruscettovo světáctví i smysl pro rodinu, prolnuté do přepychových pobytů v Brazílii, kde byl za vlády vojenské junty zatčen navzdory změněné identitě, brutálně vyslýchán a posléze vydán do vlasti, nebo v USA, kde naopak získal, coby odměnu za spolupráci, možnost skrývat se – v rámci programu na ochranu svědků.

Režisér a scenárista v jedné osobě rozčlenil vyprávění do tří částí převážně pokrývajících osmdesátá léta. První část předchází procesu, druhá jej zachycuje a třetí líčí události, které nastaly po něm. Jestliže úvodní výjevy přibližují ústředního (anti)hrdinu z lidského hlediska, rozměrný závěrečný dovětek jen protahuje, rozmělňuje základní téma. Upozorňuje jednak na marnou Buscettovu snahu prokázat sepětí organizovaného zločinu s politickou sférou (jmenovitě se jedná o několikanásobného premiéra a „doživotního senátora“ Andreottiho, jemuž však spolčení s Cosou nostrou nebylo nikdy prokázáno); jednak zpodobňuje Falconeho smrt při olbřímím výbuchu na dálnici, snímanou jakoby ze subjektivní pozice člověka jedoucího v postiženém autě.

Nejdůležitější částí Prvního zrádce je soudní přelíčení. Přesvědčivě inscenuje temperamentní vřavu: obžalovaní se chovají fraškovitě a okázale, pohoršlivými gesty i nadávkami dávají najevo svou sebejistotu i přehlížení protivníků. Marco Bellocchio ukazuje i veřejné rozhořčení z Buscettova zrádcovství (Buscetty se zřekne i jeho sestra!), dokonce se vynoří pouliční průvod velebící mafii coby záruku sociálních jistot. A některé okamžiky vychutnají až znalci italštiny. Třeba když během přelíčení zazní sicilský dialekt, který se od spisovného jazyka natolik liší, že mu běžný Ital přestává rozumět. Ostatně Contorno, též odklizený do amerického exilu, se Buscettovi svěří, že pořádně neovládá ani italštinu, ani angličtinu, mluví jen sicilštinou…

Slavnostně oblečení hostéLepší lidi. Z filmu První zrádce, foto: © – Lia Pasqualino

První zrádce (Itálie / Francie / Německo / Brazílie, 2019, stopáž 152 minut)
Režie:
Marco Bellocchio, scénář: Marco Bellocchio, Ludovica Rampoldi, Francesco Piccolo, Valia Santella, Francesco La Licata, kamera: Vladan Radovic, střih: Francesca Calvelli, hudba: Nicola Piovani. Hrají: Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Caascio, Maria Fernanda Candido, Alessio Pratico, Fausto Russo Alesi, Fabrizio Ferracane, Patrick Simons a další.
Česká premiéra: 21. 11. 2019

Související