Muž, který má svou továrnu na sny
Dream Factory je divadelní festival, který se letos v Ostravě konal podesáté. Stěžejní část jeho programu se odehrává v industriálních prostorách. Festival vymyslel, sestavuje a řídí Tomáš Suchánek.
Letošní jubilejní ročník přinesl mimo jiné dvě inscenace režijního dua SKUTR (Racek z Divadla v Dlouhé a Lásky jedné plavovlásky Divadla Astorka Korzo ’90). Divadlo VOSTO5 zde převedlo Společenstvo vlastníků, za něž právě na Dream Factory převzalo Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového textu za rok 2017. Brněnská Husa na provázku zavítala s Vitkou autorky Kateřiny Tučkové a režisérky Anny Petrželkové. Ústecké Činoherní studio představilo hned tři tituly: Homo Faber, 451 stupňů Fahrenheita a Malý princ. Tolik pro představu. Dodejme, že „jinak“ je Tomáš Suchánek manažerem ostravského Divadla Petra Bezruče a pedagogem Slezské Univerzity v Opavě, kde učí kulturní management.
Jak jste začínali? Co vás vůbec k založení Dream Factory vedlo?
Už jako student na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem strašně rád jezdil na divadelní festivaly do Plzně, do Hradce Králové nebo do Českého Těšína. A říkal jsem si, že je škoda, že v Ostravě takový festival nemáme. V tu dobu se k ostravskému divadelnímu publiku dostávaly jen klasické divadelní zájezdovky se seriálovými hvězdami. Inscenace oceňované „Tháliemi“ a „Radoky“ nemělo publikum v Ostravě šanci vidět. Tak jsem se rozhodl takový festival udělat. Současně jsem přemýšlel, jak bych ho odlišil od těch ostatních festivalů, které jsem měl rád. A v té době se mi do rukou dostala práce Davida Mírka, tehdy studenta produkce pražské DAMU, který se v ní věnoval oživení bývalých industriálních prostor právě kulturou a divadlem. Přišlo mi zajímavé, že by se prostě nehrálo jen v divadle, ale taky v těch industriálních prostorách, které tady máme, především na Hlubině.
V čem za těch deset let existence akce vidíte hlavní změnu nebo posun?
První ročník jsme dělali na koleně. Dnes máme diváky, kteří značce Dream Factory věří. Vědí, že zde najdou kvalitu, a nepotřebují populární herecká jména k tomu, aby si koupili vstupenku. Stejné je to s prestižními divadelními soubory, které u nás hrají rády. Je to pro nás čest a radost. A máme skvělý tým, i když nebudu zastírat, že hodně lidí – poté co profesně vyrostou – Ostravu opouští. Profíci jsou dneska nedostatkovým zbožím. Je složité je najít, přesvědčit pro spolupráci a následně udržet. Těší mě, že náš tým se za těch deset let docela zprofesionalizoval.
Jak stavíte dramaturgii festivalu? Nemyslím jen výběr inscenací, ale i rozhodnutí, kde konkrétně se ta která inscenace bude uvádět…
Inscenace vybírám intuitivně. Vidím za rok kolem tří set představení a troufám si říct, že už dokážu odhadnout, co by festivalu slušelo. Mou ambicí je, aby Dream Factory byl festival progresivní. Ano, místo, kde by se ta daná věc uváděla, hraje v mém finálním rozhodnutí značnou roli. Letos si krásně s prostorem rozuměly inscenace Tajemná záře nad věží pražského Divadla Letí a Médeia a pražského Divadelního spolku Jedl; shodou okolností se obě hrály pod těžební věží Dolu Hlubina. Když skončila Médeia, přišla za mnou dojatá herečka Lucie Trmíková a děkovala mi za zážitek, který z toho představení měla – to když říkala svůj zásadní monolog a koukala při něm na věž nad sebou. Tohle mě vždycky zahřeje.
Co je v současnosti v českém divadle k dispozici, co byste chtěl mít v Ostravě a zatím se vám to nepovedlo?
To je třeba Macocha z HaDivadla, což je společný projekt s pražským Studiem Hrdinů. Věřil jsem, že ji letos na festivalu uvedeme, ale bohužel se na poslední chvíli ukázalo, že náklady na její přenesení do industriálu jsou nad naše síly.
Jste manažerem Divadla Petra Bezruče, jenže s Dream Factory vlastně konfrontujete ostravské divadelníky s tím nejlepším, co v divadle v republice vzniká. Není vám to vyčítáno?
Konfrontace je zdravá a důležitá. A ostravským divadelníkům, kteří představení hojně navštěvují (což mě těší), nemůže uškodit, ale naopak je to přece může posouvat dál.
Na co se v nejbližší době chystáte do divadla?
Určitě pojedu například na zářijovou premiéru nové inscenace režijního tandemu SKUTR v Divadle v Dlouhé, Sen v červeném domě.
