Může být sériový vrah umělcem? Jack staví dům tentokrát v pražské Komedii

V inscenaci Městských divadel pražských (MDP) Komedie Jack staví dům vycházejí tvůrci – Tomáš Loužný a dramaturgyně Lenka Dombrovská – z filmové předlohy Larse von Triera Jack staví dům a z Božské komedie Dante Alighieriho. Postavu Jacka, sériového vraha, vykreslují přes dialogy s jeho obětmi. V úvodu  přeruší Jackovu soustředěnou uklízecí činnost manažerka (Gabriela Míčová). Konfrontace sebejisté, hlasité, ambiciózní manažerky s introvertním, přemýšlivým Jackem vytváří komickou scénu, v níž se střetávají velká gesta a smích sebevědomé úřednice a poetické citace Božské komedie v promluvách Jacka, jemuž je neplánovaná návštěva krajně nepříjemná. Vtip se mísí s napětím budovaným především z očividné nepředvídatelností Jacka, která z něho přímo sálá. Muž vytírající podlahu přesně vedenými tahy a recitující poetická slova je totiž mimo normu a působí podezřele, i kdybychom o předloze nevěděli zhola nic. Jack nakonec popadne prodlužovací kabel a… Chvilkový zkrat? Nikoliv. Budování velikého uměleckého díla!

Řetězení dialogů Jacka a jeho obětí – manažerka, student filozofie (Jiří Svoboda), jeho přítelkyně houslistka (Julie Goetzová), policajt (Petr Ťopek) – je princip funkční. Sice nenabízí nabourání jednolitého tempa, což může v druhé polovině inscenace v divákovi vyvolat pocity monotónnosti, stále však upoutává Dan Kranich coby Jack a jeho filozofování dotváří téma Komedie Jack staví dům.

Obsazení Kranicha byla volba, která inscenaci pozvedá a činí jí vzrušující. Herec si přisvojil fyzické napětí psychopatické existence, dokáže je vetknout do chůze i gest. Těká mezi svou inteligencí a vyšinutostí. Odhaluje mnohovrstevnatost postavy – od naivity přes trpkost a zranění po agresi. Přirozeně přechází z fikčního světa do přímé konfrontace s diváky, čímž úvahy získávají na apelativnosti. Jeho herečtí kolegové přitom netvoří kompars sloužící k pouhému dokreslení hlavní postavy. Vtiskují vedlejším postavám jasné rysy, jsou to výrazné typy, díky čemuž napětí neslábne, má různé fazety. Oběti Jacka pokoušejí, revoltují proti jeho názorům, pokládají otázky a posouvají dialogy vpřed.

Gabriela Míčová a Dan Kranich v inscenaci Komedie Jack staví dům, uváděné Městskými divadly pražskými. foto: MDP – Patrick Borecký

Psychopat Jack své počínání obhajuje jako veliké umělecké dílo. Vytváří cosi monumentálního a tato velikost je argumentem pro jeho počínání. Vystavuje nás, diváky, svému přesvědčení, že jeho bytí získává tímto úkolem smysl, zatímco my, obyčejní lidé, jsme ve své jednoduchosti a omezenosti zbyteční. Jedním z nejsilnějších momentů je přímé oslovení publika s otázkou: „O co by svět přišel, kdybyste tu právě vy nebyli?“ Ta slova visí v hledišti ještě dlouho.

Nad inscenací Komedie Jack staví dům se nelze neptat: Co nás tak fascinuje nad kultem sériových vrahů, potažmo detektivních příběhů? Důkazem může být početná produkce kriminálních seriálů a podcastů věnující se této tématice. Dramaturgie Divadla Komedie, které je součástí MDP, uvedením tohoto titulu zmiňovaný fenomén s rozmyslem a dá se říci, že i s vkusem využívá. Pro diváky to může být atraktivní kus. Inscenace netěží pouze z paradoxně atraktivní hlavní figury a z mainstreamové produkce, nýbrž přináší i hlubší rozměr stimulující naše uvažování.

Autorka je divadelní publicistka a pedagožka literárně dramatického oboru.