My jsme takoví vidláci, říká akrobat kanadského Cirque Alfonse, který vystoupí na Letní Letné
Ve středu 16. srpna odstartoval 20. ročník největšího tuzemského festivalu nového cirkusu Letní Letná. Mezi zahraničními hvězdami vystoupí i quebečtí Cirque Alfonse s inscenací Animal, kde se jezdí na traktoru či balancuje na pneumatice. Soubor totiž čerpá ze života na farmě. S performerem ansámblu, Antoinem Carabinierem Lépinem, přinášíme následující rozhovor.
Mezi Červeným a Petrovým jezerem uprostřed nekonečných kanadských lesů, na křižovatce silnic 343 a 337, se nachází docela obyčejná vesnice. Jako snad všude na kanadském venkově, i tuhle tvoří pouze hlavní komunikace, olemovaná tu a tam jedno- až dvoupodlažními opalubkovanými rodinnými domky, případně prodejnou pečených kuřat nebo benzínkou. Protože se však jedná o vesničku ve frankofonní kanadské provincii Québec, tak si tu můžete dopřát i pravou francouzskou pâtisserii a boulangerii. Sto kilometrů na jih, na řece Svatého Vavřince, se rozprostírá Montréal, kdežto tisíce kilometrů na sever de facto nic, tam vévodí panenská kanadská příroda a Hudsonův průliv. A právě z obce se třemi tisíci obyvateli vzešel soubor Cirque Alfonse, jenž se ve svých cirkusáckých kabaretech, muzikálech a jarmarcích často opírá o svůj původ, o regionální i rodinnou historii.
S akrobatem souboru, Antoinem Carabinierem Lépinem, jsme se setkali minulý měsíc na festivalu Montréal Complètement Cirque v takzvaném cirkusovém městečku daleko od centra jmenovaného města, v lokalitě, kde sídlí mimo jiné i proslulý soubor Cirque du Soleil.
S Antoinem jsme si povídali třeba o tom, do kolika let může být člověk cirkusákem, v čem tkví jedinečnost pražské Letní Letné, jak si stojí česká novocirkusová scéna nebo o tom, že se mu nechtělo farmařit, a tak se dal radši k cirkusu. Přirozenost jeho projevu jsem zachovala i v následujícím rozhovoru.
Akrobat Antoin Carabinier Lépin z Cirque Alfonse, foto: Christian Bonneville
Před šesti lety jste na Letní Letné vystoupili s odvážným kabaretem Barbu, podruhé jste na festival přivezli v roce 2019 muzikál Tabarnak, letos zde chystáte farmářskou show Animal. Jak na vás tenhle festival nového cirkusu působí v kontextu světové scény?
Úplně upřímně: pro nás je to jeden z nejlepších cirkusových festivalů, na kterých jsme kdy byli. A to jsme jich zažili fakt hodně. Třeba v Austrálii mají festival, který je taky v parku, ale je mnohonásobně větší. I tady v Montréalu je to děsně velký, spousta sálů, desítky divadel, která musíte hledat po městě. Oproti tomu je Letní Letná soustředěná na jednom místě, kde jsme všichni pospolu a pořád se tam v průběhu festivalu potkáváme, což je příjemný a z Letní Letný to dělá stěžejní festival ve světovým měřítku. Když jsme se dozvěděli, že zas jedem do Česka na Letnou, říkali jsme si „fuck yeaah“.
Opravdu?
To si pište! Ten festival je neskutečně lidský, rodinný a jednoduchý: pár šapitó, a je to. Dojedete na jedno jediný místo a tam probíhá celý festival – to je geniální. Místo v parku nad městem je úžasný. Tam jsme trávili fakt všechny večery –můžete si tam dát pivo a všichni tak zůstat pořád na jednom místě. Je to obrovská pohoda.
Vaši nejnovější inscenaci Animal, s níž vyrážíte i na pražskou Letní Letnou, popisujete v anotaci jako farmářskou fantazii. Co si pod tím představit?
Vyrostli jsme na malé farmě v Québecu, ve vesničce Saint-Alphonse-Rodriguez u mých rodičů. Je to asi hodinu cesty od Montréalu. Takže jsou to hlavně rodiče, kdo stál za našima show. Cirque Alfonse je pravý rodinný cirkus – zkoušeli jsme i u našich ve stodole. Takže udělat show, jejíž děj jsme zasadili na farmu, byl jen další docela přirozený krok. A z naší farmičky se snažíme i čerpat: máme v Animal třeba vidle, fošnu nebo pneumatiku z traktoru. Prostě nevisíme na klasický hrazdě, ale snažíme se z toho udělat cirkus po našem.
A vy, rodinní příslušníci, tedy účinkujete v Animal v roli farmářů?
My sami tam hrajeme různý hospodářský zvířata. Ale ne úplně doslova, spíš si je jenom představujeme v hlavě. Já hraju třeba prase, moje sestra králíka. Nejdřív jsme museli naše opravdový zvířecí protějšky zkoumat a pozorovat. Hledali jsme vlastní způsob, jak ztvárnit pohyb, který odráží podstatu danýho zvířete. Kromě prasete a králíka jsou v Animal ovce, kráva nebo kohout. Zkrátka typická zvířena na statku. A je to celý prapodivně fantaskní. Hrajeme to dva roky a máme za sebou už padesát repríz.
Zmiňujete vaši sestru. Cirque Alfonse je tedy opravdu jedna rodina?
Jasně. V inscenacích účinkuje můj táta, ségra, moje přítelkyně nebo švagr, takže jo – jsme fakt rodinný cirkus. Nám se ségrou se moc nechtělo farmařit, a tak se náš otec stal nakonec takovým farmářem-principálem. Táta s námi hraje třeba právě v Animal, kde se po naší scénické farmě jen tak prochází.
Vašeho otce jste tedy k cirkusu přivedly vy – jeho děti?
Přesně tak. Začal s ním až v šedesáti, dnes je mu už šestasedmdesát. Předtím neměl s cirkusem nic společného, takže to u nás bylo vlastně naopak, než jak to bývá v tradičních cirkusáckých rodinách, kde rodiče vedou k cirkusu svoje děti.
Animal v podání Cirque Alfonse, zdroj: Vimeo V Animal ožívá, zdá se mi, kromě rodinné farmy i folklórní hudba frankofonní Kanady… Je to tak?
Ne tak docela. Inspirovali jsme se funkem, a ten jsme smíchali právě s tradiční quebeckou hudbou. Je to sice pořád tak trochu folklór, ale v našem podání – takový zemědělský funk. Na scéně s námi vystupují ještě tři muzikanti, my sami taky hrajeme na nástroje, zpíváme a tančíme. Každý v Animal dělá od všeho trochu. A je to parádní multižánrová podívaná.
Nový cirkus je coby žánr široce rozkročený mezi různá performativní umění. Jaký je nový cirkus v podání Cirque Alfonse?
Baví nás vztah mezi tradičním a novým cirkusem. No, už jsme asi fakt staří… taková parta starých akrobatů. Nadto táta vyrostl ve Švýcarsku, kde chodil na Circus Knie. To byla velmi tradiční představení se zvířaty a pro něj je právě tohle ten pravý cirkus. Asi je přirozené držet se zčásti tradice, ze které vycházíme.
Jaké části tradice se držíte?
Naše show Barbu, se kterou jsme byli na Letní Letné kdysi poprvé, byla spíš tradičnějšího rázu než Animal. Ale i dneska jsme pořád hlavně cirkusáci. Baví nás vystupovat – dokonale ovládat techniku a předvést ji na vlastním těle. Tělesné hranice neexistují. Chci říct, že můžeme dělat víceméně, co si zamaneme. Nakonec je samozřejmě potřeba se trochu brzdit, protože když odehrajeme moc představení najednou, je to pro tělo příliš velká nálož. Ale jinak je nezbytný nechat ty hranice spíš padnout a vrhnout se po hlavě do toho, co opravdu chceme, protože v tom spočívá i podstata našich show. Limity jsou dobrý tak do korporátu. V novém cirkusu musíte věřit, že je možné všechno, a navíc i tomu, že to dokážete.
Na druhou stranu o Cirque Alfonse říkáte, že je to „parta starých akrobatů“. Jak jste zmínil, vašemu otci bude brzy osmdesát. Do jakého věku je možné ještě vystupovat?
Záleží na okolnostech. Mně je teď dvaačtyřicet a zatím jako akrobat pořád vystupuju a doufám, že ještě dlouho budu. Ovšem nakonec vždycky záleží na zranění a dalších věcech. Obecně si myslím, že všichni můžeme dělat cirkus, když – a dokud – ho dělat chceme. Konkrétně můj otec je na to fakt už starý a s účinkováním s námi by chtěl přestat. Myslím, že Animal ještě nějakou dobu hrát budeme, ale už jen tak rok nebo dva.
A co chystáte po vaší farmářské show?
Budem dělat novou inscenaci pro berlínské divadlo, nejspíš na rok 2025. Strávíme tam půl roku. Vedle toho budeme pokračovat v ostatních show, které máme v repertoáru kromě Animal. Třeba Barbu hrajeme už devět let a budeme i dál.
Český nový cirkus není jen Letní Letná. Co víte nebo si myslíte o české novocirkusové scéně?
Podle mě se to teď v Česku hodně rozvíjí. A to právě díky Letní Letné nebo souboru Cirk La Putyka, který od pandemie vystupuje po světě. A zdá se, že se jim daří. Jsou nám v něčem i trochu podobní, taky pracují mimo jiné v rámci vlastní rodiny. My jsme však od covidu v Česku nebyli, tak nevím, jestli nepřibyly nějaké nové výrazné české soubory.
V Kanadě oproti Česku existují profesionální cirkusové školy. Jde nový cirkus na světové úrovni dělat i bez nich?
Školy k tomu určitě hodně pomáhají. Já se dostal k novému cirkusu právě až na škole. A ty tři roky mi rozhodně pomohly. Na druhou stranu, když chce někdo opravdu dělat cirkus, tak může, jen to bude mít bez školy asi trochu těžší. Ale dneska, s internetem a s řadou jednoduše dostupných zdrojů, je to taky něco jinýho, než to bylo za nás. My jsme se takhle jednoduše k práci jiných akrobatů nedostali. Jasně, sledovali jsme je na starých videokazetách, jenže žánr novýho cirkusu tehdy ještě pomalu ani nikdo neznal. Zato teď je všude a daří se mu po celým světě. Možná českým artistům prozatím nezbude než vystudovat školu v zahraničí. Bylo by skvělý, kdyby Česko mělo vlastní cirkusovou akademii. Institucionalizované vzdělání totiž dává oboru a každému v něm alespoň nějaký zaštiťující rámec. A to není málo.
A v Cirque Alfonse máte všichni cirkusácké vzdělání?
Akrobatů je nás v Cirque Alfonse pět. Všichni jsme vystudovali École nationale de cirque (Národní cirkusovou školu, pozn. red.), ale od mojí poslední hodiny tam už uplynulo nějakých třiadvacet let. Ze souboru nechodila do cirkusový školy jenom moje sestra, ale studovala tanec a k cirkusu se dostala pak. Všechno jsme jí ukázali a teď děláme cirkus všichni. Můj otec to taky nestudoval, je cirkusák-samouk. Kluci z Alfonsa mu pomohli, aby s náma mohl vystupovat.
Muži v Cirque Alfonse, včetně vás, mají pověstné dlouhé pěstěné vousy a kníry. To se propsalo i do vašeho „vousatého“ loga. Ostatně název vaší inscenace Barbu lze do češtiny přeložit jako „vousáč“. Tak jak to s těmi vousy v Alfonse je?
Můj táta byl vousáč. Nikdy… nebo vlastně jen jednou jsem svýho otce viděl bez vousů. Když jsme měli bradky všichni, přišlo nám to zábavný. V Barbu vyprávíme o silných mužích s pěstěnýma vousama na tržištích 19. století, na tehdejších přehlídkách lidských kuriozit. Jsou to ovšem pořád jen vousy, není to pro nás zas tak důležitý. Lidi se nás ale často ptají, jestli jsou pravý. Jsou!
