Schiele na otáčivém hledišti. Fyzický obraz umělce, který kdysi tvořil v ateliéru kousek od točny
V rámci letošního letního programu na otáčivém hledišti v Českém Krumlově na týden ožil svět malíře Egona Schieleho. Režijní tandem SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) a choreograf Jan Kodet zde vytvořili taneční inscenaci inspirovanou dílem a osobností rakouského malíře, který před více než sto lety pobýval v tomto jihočeském městě.
Prostory českokrumlovské zámecké zahrady jako by byly předurčeny k nahlédnutí Schieleho exprese. V prvních vteřinách osmdesátiminutové inscenace nazvané Egon Schiele – Autoportrét zaznívá citace z výtvarníkova dopisu Antonu Peschkovi: “…chci vidět něco nového a chci to zkoumat, chci vychutnávat tmavou vodu, vidět praskající stromy v divokém větru, s úžasem si prohlížet ztrouchnivělé plody zahrad, naslouchat mladým březovým hájům a chvějícímu se listí…”
Podívejte se na mapu Artoulek a vydejte se s námi na výlet!
Malíř se nechával inspirovat přírodou. Inscenátoři její motiv opakují v několika obrazech. Zároveň volenou dekorací a barvami nechávají vyniknout přirozenosti živé scenérie. Dvě repliky židlí v nadživotním měřítku, které měl Schiele ve svém ateliéru, jsou ohromující, přesto dokonale jednoduché. Prim nese výraz těl tanečníků vystupujících ze zarostlé zahrady. Stromoví přímo prorůstá Schieleho tělem – z konečků prstů tanečníků vyrůstají stromové větvičky. Postava malíře se odvrací od čistě lidského základu a dostává stín jakoby z jiného světa.
Zaměřme se na ruce, podobně jako malíř ve svých obrazech: Tanečníci opakovaně přikládají ruce na své obličeje. Ruce zdůrazňují v pokřivených tazích – jako by je nakreslil sám Schiele. Inspirace výtvarníkovým dílem se skládá v někdy přesný, konkrétní a identifikovatelný odkaz, jindy se projevuje spíše v evokacích emoce, pocitu, estetiky. Taneční číslo na schodech vedoucích k letohrádku Belárie je rozehráním obrazu Sedící ženy s pokrčenými koleny. Sbor bíle oděných tanečníků míhá červenými přehozy a aranžuje je na tělo s možným odkazem na obraz Vlastní podobizna.
Na louce stojí několik dveří a kolem nich se otáčí kruhová zrcadla. Hází odlesky do listnatých stromů a keřů. Tanečníci v černých kalhotách, bílých košilích a s černými kravatami se vzhlížejí ve svém odraze. Práce se zrcadlovým obrazem vytváří čarovný přelud; tady se odkazuje na Schieleho známý fotografický autoportrét před zrcadlem.
Motiv pozorování sebe sama je v inscenaci zpřítomněn i v postavě jediného Egona vystupujícího z řady tanečníků, kteří rovněž představují tohoto malíře – Egona tlačícího „stroj” na kolech metající kolem sebe čtyřmi větvičkami. Zdeněk Mládek jako tento výrazně vystupující Egon je fúzí snad všech emocí, které lze z obrazů Schieleho načerpat. Je drzý a vyšinutý, pevný a křehký, lehký, hravý, s erotickým nábojem i něhou. Pozoruje hemžící se postavy představující jeho samotného v jeho díle.
Inscenace není, jak je patrné z popisu, životopisným dokumentem. Autoři vytvářejí fyzický obraz vnitřního světa umělce, který kdysi pracoval v ateliéru, jenž se nacházel kousek od točny. Chvílemi se tempo v opakujících se motivech cyklí a slábne, nicméně umělecká ambice titulu Egon Schiele – Autoportrét je v rámci dramaturgie této jinak komerčně nastavené letní scény potřebná a vítaná.
Plakát k inscenaci, repro: Jihočeské divadlo
Jihočeské divadlo, České Budějovice – Jan Kodet, SKUTR: Egon Schiele – Autoportrét
Libreto: Jan Kodet, SKUTR, choreografie: Jan Kodet, režie: SKUTR, hudba: Petr Kaláb, scéna: Martin Chocholoušek, kostýmy: Simona Rybáková, světelný design: Karel Šimek.Premiéra 5. srpna, psáno z reprízy 7. srpna 2023. Na programu Otáčivého hlediště v Českém Krumlově byla inscenace ve dnech 5. až 13. srpna 2023.
