Jak se vám (ne)líbí? Dvakrát Shakespearova komedie. Jednou pro sezónu, podruhé pro léto

Pro připomenutí. Zápletka Shakespearovy komedie Jak se vám líbí je poměrně jednoduchou hříčkou. Ústřední milenecká dvojice nesvádí boj s komplikovaným charakterem, ani se záhadnými motivacemi. Jediné napětí pramení z otázky: Kdy se Rosalinda převleče z mužských šatů?

Rosalinda je moc milá dívka a Orlando moc milý chlapec. Reálně vzato, není na nich nic moc zajímavého – až na jejich zpackané životy pramenící z absence rodičovské ochranné ruky. Oba utíkají do Ardenského lesa, kde by se nepřízeň osudu mohla zázračně vyřešit. Předtím se do sebe stihnou na první pohled zamilovat. Aby jejich setkání v Ardenském lese bylo o něco peprnější, rozhodne se Rosalinda cestovat v zájmu ochrany celé své družiny – čítá ji ona, její sestřenice Célie a šašek – v převlečení za muže. Tím se do příběhu dostává komický obrat těžící z vtipného dialogu mezi Rosalindou coby Galimédem a Orlandem skládajícím jí básně. Ano, něco v dnešním kontextu tak jednoduchého může vydat na celý večer a více než kdy jindy se nabízí otázka: Proč to inscenovat? Nosnost příběhové linie to pravděpodobně nebude. Přesto se ta předloha inscenátorům znovu a znovu zamlouvá.

Jak se vám líbí v Městských divadlech pražských: zleva Sára Affašová, Viktor Dvořák a Renáta Matějíčková, foto: MDP – Patrik Borecký

Inscenaci v Městských divadlech pražských (MDP) režírovala u nás již dlouho zavedená Maďarka Enikő Eszeneyi (například v letech 1999–2001 vytvořila v pražském Národním divadle tři shakesperovské inscenace – Mnoho povyku pro nic, Komedii omylů a Večer tříkrálový). V divadle ABC, které je součástí MDP, na diváky čeká Jak se vám líbí v překladu Jiřího Joska a s náběhem na stylizaci patrnou především v implementovaných muzikálových partech. Inscenaci pro Letní shakespearovské slavnosti (LSS) režíroval Jakub Nvota; dramaturgie zde zvolila překlad Martina Hilského (a produkce inscenaci kromě Prahy uvádí rovněž v Brně a Ostravě).

Les prakticky bez příznaků

Definování Ardenského lesa – a zákonitě i jeho protipólu v podobě vévodství – poskytuje pojítko s dnešním světem. Obě inscenace ponechávají vyznění těchto prostorů jako obecně nepřátelské v případě vévodství a vřelé v případě Ardenského lesa. V MDP se do lesní říše přesouváme pomocí velkoplošné projekce, která zahalí zadní prospekt tapetou vzrostlých stromů. Nedostává se výjimečného tematizování, kde se postavy nacházejí.

Jak se vám líbí v Městských divadlech pražských: Sára Affašová a Renáta Matějíčková, foto: MDP – Patrik Borecký

Jakub Nvota šel v interpretaci o trochu dál. Obyvatelé Ardenského lesa jsou u něho oděni do batikovaných šatů, hrají na různé nástroje a „náčelník” je krmí (hádám) bonbony přinášejícími dobrou náladu. Zde se o jistém posunu hovořit dá, přestože se s výkladem nepracuje koncepčně a potenciál hippie komunity se rozdrobí v přicházejících dialozích. Náznak interpretace tedy končí u kostýmů, které nevyužívají estetiku hippie v plném rozsahu, nýbrž se omezují na batikované oděvy kvality oddílových triček letních táborů. Ani jedna z interpretací tedy nemá ambice mít v sobě aktualizační náboj. Obraťme proto pozornost na zamilovaný pár.

Chemie ústřední dvojice je pro plasticitu příběhu klíčová. Orlandova a Rosalindina láska na první pohled může být dojemná a romantická, zároveň ovšem plochá a trochu směšná. V Městských divadlech pražských zosobňují ústřední dvojici Renáta Matějíčková a Radek Melša. Srší z nich mladistvá šťavnatost a bláznivá zamilovanost. Je to dívčí a je to klukovské. S tímto nábojem odpouštíme i svatbu milenců, kteří se prakticky vůbec neznají. Energický projev Radka Melši poměrně úspěšně bojuje s naivitou postavy a Orlando je nakonec docela sympatický kluk. Dostává prostor ukázat svou všestrannost. Inscenace je protkána „muzikálovými čísly” odhalujícími pohybovou i pěveckou vybavenost herce. Renáta Matějíčková existuje ve šmrncovní souhře se Sárou Affašovou coby sestřenicí Célií. Ženské duo přináší na jeviště dívčí švitoření, pošťuchování a obraz mladistvého spiritu.

Související článek

Koho chce provokovat prostopášník Libertin?

• Michaela Svobodová

Jakub Nvota obsadil do rolí Orlanda a Rosalindy Václava Matějovského a Lucii Štěpánkovou. Této dvojici chybí chemie. Daří se jim však lépe pracovat s komikou v situacích, kdy si Orlando namlouvá Galiméda, neboli převlečenou Rosalindu. Především Matějovský svede dohrát vtipné mikrosituace, u nichž si divák není jistý, zda Orlando převlek své milované už prohlédl, či nikoliv. Právě toto napětí rozdmýchává komickou notu. Pokud tomu tak není, může být hra převleku poměrně zdlouhavá, na což právě naráží inscenace v MDP.

Z první čtené zkoušky inscenace Jak se vám líbí pro Letní shakespearovské slavnosti: Tomáš Jeřábek, Pavla Tomicová, Jakub Žáček, foto: Agentura Schok – Pavel Hejný

Proč to hrát? Nezodpovězeno

Příběh Jak se vám líbí je od určité chvíle předvídatelný, i když předlohu neznáte. V obecně lehkonohé atmosféře této veselohry obstarává postava Jacquese ostřejší protipól. Tomáš Jeřábek na LSS zpočátku nepotřebuje slova pro upoutání divácké pozornosti, poté přináší nadhled a ironii. Milan Kačmarčík v MDP je pichlavě skeptický, místy otrávený. Budí v divácích otázku, proč je Jacques místy až nesnesitelně nesmiřitelný. Výklad nepřináší jasnou motivaci, ale přinejmenším se podařilo ztělesnit postavu s plastickým základem. U inscenace MDP se patří podtrhnout energii Viktora Dvořáka coby šaška – herci se daří balancovat na hraně teatrality a věrohodných velkých gest. Vedlejší postavy mohou být ve svých nastudováních lákavější, než ústřední dvojice. Je možné, že toto rozvržení sil skrývá již předloha. Myslím ale, že pokud mě z obou inscenací nejvíce oslovily ladné pohyby Aleše Bílíka (v inscenaci MDP) coby jelena přebíhajícího po scéně, nenese na tom hlavní vinu Shakespeare.

Pěvecká čísla v režii Enikő Eszeneyi jsou ozvláštňujícími střípky a živá kapela na scéně bývá zpravidla přidanou hodnotou. V MDP ovšem hlasitost hudby místy přehlušila zpěv a hercům chvílemi nebylo dobře rozumět. Technická nedokonalost mohla být otázkou pouze jedné reprízy. Jako nedokonalost jedné reprízy však nezůstane práce s jevištním pohybem herců a absence mizanscény v režii Jakuba Nvoty. Odříkávání textu směrem do hlediště zamezuje živému proudění dialogů, jednání i divadelnosti jako takové.

Ani jedné inscenaci se zkrátka nepodařilo výběr tohoto titulu suverénně obhájit. V MDP je náznak stylizace a posunu nedořečený. Na scéně LSS se herecký potenciál obsazení rozpustil v nevystavěných jevištních situacích. V konečném důsledku není mnoho důvodů se smát.

Jak se vám líbí na Letních shakespearovských slavnostech 2023: Lucie Štěpánková a Markéta Děrgelová, foto: Agentura Schok – Pavel Hejný

Psáno z repríz 20. června 2023 (MDP) a 7. července 2023 (LSS).