Olmo Omerzu na ponuré mělčině. V Atlase ptáků je nouze o pozoruhodné tvory
Režisér slovinského původu Olmo Omerzu patří od absolventského filmu Příliš mladá noc k nejvýraznějším talentům českého filmu. Pozorná práce s herci, prostředím i předkamerovým prostorem zaujme i na jeho novince Atlas ptáků. Ale tahle historka z milionářské rodinné firmy se nedokáže dostat pod kůži ani postavám, ani triviální zápletce.
Olmo Omerzu (* 1984) navazuje na spolupráci s Petrem Pýchou, jehož scenáristický debut zfilmoval v roce 2018 pod názvem Všechno bude. Outsiderská roadmovie s výraznými figurami dospívajících kluků a atmosférou mlžné zimní cesty kamsi k nejisté dospělosti získala v Karlových Varech cenu za režii, oproti předcházejícímu Rodinnému filmu ale svou určitou konzervativností a krotkostí působila jako autorský i stylistický krok zpět.
Novinka Atlas ptáků tento dojem ještě posiluje. Vychází přitom z komplexnější situace než předešlý snímek Všechno bude, který pokorně respektoval prostá pravidla road movie. Omerzu a Pýcha v letošním titulu vytvářejí pohnutý portrét firmy, která hrdě staví na odiv přízvisko rodinná, ve skutečnosti je však definovaná citově studenými a pragmatickými vazbami. V čele podniku Aron stojí nekompromisní Ivo Róna, kterého s nezvyklou zdrženlivostí a úsporností, jež odpovídá Omerzuově metodě vedení herců, ztvárnil Miroslav Donutil. Róna kolem sebe šíří auru patriarchy a ochránce tradic, o to víc ho zasáhne zjištění, že jeho „paralelní rodina“ ukrývá zničující spiknutí v podobě záhadně vyvedených milionů.
Kolaps otce zakladatele, který Omerzu pojal i jako východisko svého aktuálního a tematicky příbuzného krátkého, šestnáctiminutového filmu Poslední dny patriarchátu, zvedne stavidla malých velkých lží a špinavých tajemství, do nichž se zaplétají i Rónovi potomci. Mýtus pečlivě vedené firmy a řádného šéfa získává povážlivé trhliny, mezi nimiž je záhadný seznam žen v Rónově telefonu vedených pod ptačími jmény tím nejmenším. Třaskavá vstupní situace, která může vzdáleně připomínat lokální verzi kultovního amerického seriálu Boj o moc, však ve skutečnosti nikdy naplno neexploduje.
Režie Olma Omerzu směřuje spíše k soustředěnosti než k excentričnosti, k zachycení podchlazené atmosféry a prázdných vztahů. Problém však je, že nejde o prázdnotu významotvornou. Postavy, počínaje Ivo Rónou, působí jako duté nádoby, jejich interakce jsou mechanické, příběhové trajektorie předvídatelné. Atlasu ptáků chybí ostří, které by překonalo přílišnou banalitu ústřední záhady, kam se poděl značný obnos peněz. Scénář vždy volí nejsnazší cestu a nejtriviálnější vysvětlení. Divák může mít dlouhý náskok před vyprávěním i zřejmou katarzí – žádné tajemství nezůstane pohřbeno navždy, lži a citový chlad nelze nahradit pompézními rodinnými rituály a přetvářkou, prázdnota je jako zhoubná nemoc, která si nakonec podmaní i svět zdánlivé hojnosti.
V tomto citově a významově prázdném univerzu působí i bizarní a zcizující tah s ptačím chórem, který skrze titulky ironicky komentuje dění a přidává různé štiplavé morality i náhodná pozorování, spíše jako marná snaha ukotvit apaticky plynoucí vyprávění alespoň trochu podvratným rámcem. Jenže je jedno, zda ptactvo rozpráví o klimatických změnách, bohatství a štěstí, či shánění zobu – úsilí lidských aktérů díky tomu nevyznívá o nic pronikavějším a naléhavějším dojmem.
Ve filmech Olma Omerzu mají zvířata podstatné slovo. Ptáci se však ani zdaleka nepřiblíží roli, kterou sehrála v Rodinném filmu border kolie bloudící dlouze pustým tropickým ostrovem. Zatímco tam vyprázdněná narace posilovala vztahovou frustraci a skličující vyznění, v Atlasu ptáků se obě roviny, zvířecí a lidská, zpovzdálí míjejí. Zbývá tak jen respekt k přesné a pečlivé režii, které se však nedaří v prázdnotě vykouzlit záblesk světla. Atlas ptáků zůstává zasmušilým portrétem světa, který se nikdy naplno neprobudí k životu.
Autor je literární a filmový kritik.
Atlas ptáků (Česko / Slovinsko / Slovensko, 2021, 92 minut)
Režie: Olmo Omerzu scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, hudba: Monika Omerzu Midriaková, střih: Jana Vlčková. Hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Eliška Křenková, Vojtěch Kotek, Pavla Beretová, Martin Havelka, Jan Vondráček a další.
