ČT art uvádí film Klér. V Polsku vzbudil obrovský zájem i kontroverze
Více než pět milionů diváků zašlo u našich sousedů na snímek Klér. Však také ohlasy, které se objevily u nás, zdůrazňovaly právě tuto skutečnost. Jenže tuzemští distributoři i karlovarský festival se tomuto dílu vyhnuli jako čert kříži.
Wojciech Smarzowski (* 1963), proslavený hojně diskutovanou Volyní (2016), kterou u nás uvedla jen Česká televize, přidal v podobě Kléru (2018) do své filmografie další význačnou položku. V Polsku rozvířil polemiky o stavu a úloze katolické církve, najmě o zneužívání dětí, ale také o korupci – a tamním vrcholným náboženským kruhům se snímek silně příčil. Klér není jedinou výpovědí z posledních let, která na velmi pochybné činy části církevních kruhů poukazuje – viz dokumenty Tomasze Sekielského Hlavně to nikomu neříkej (2019) a Hra na schovávanou (2020). Náboženského cítění v Polsku se ostatně dotýká i fabulovaný česko-polský dokument Jak Bůh hledal Karla (režie Vít Klusák, Filip Remunda, 2020).
Smarzowského vyprávění uvozuje citát z proslulého Ježíšova Kázání na hoře, jak je zachytilo Matoušovo evangelium: „Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci.“ Příběh začíná s překvapivou rozverností: Spatříme trojici kněží, někdejších spolužáků, jak se zpíjejí, podnikajíce v rozměrném bytě dětinské hry a podroušené běžecké závody. Už od těchto okamžiků se naplňuje rozměr nelítostného pamfletu, který církevní struktury předvádí bezmála coby mafiánské, neboť je ovládají temné pudy, peníze a touha po moci. A od počáteční odlehčené, později trpce groteskní polohy, která vrcholí tajným umístěním kamery do arcibiskupské rezidence a sledováním tam se odehrávajících pikantních výjevů, příběh zvolna plyne k tragédii (završené až zbytečně okázalým palachovským gestem na znamení bezmoci), jež ukazuje, jak zachování „dobré pověsti“ je mnohdy důležitější než pravda.
Jak to provedeme? Robert Więckiewicz a Joanna Kulig ve filmu Klér, foto: Bartosz Mrozowski / archiv ČT Trojici někdejších kamarádů pospolu spatříme poprvé a také naposledy; poté se totiž jejich cesty rozcházejí, když osudy a schopnost sebereflexe je zavedou na odlišné dráhy. Vousatý Kukula (Arkadiusz Jakubik, jenž hrál ve Volyni i některých jiných Smarzowského dílech), činný ve výchově mládeže, se potýká s pedofilní homosexualitou. Alkoholik Trybus (Robert Więckiewicz, který se pod vedením Agnieszky Hollandové blýskl ve válečném dramatu V temnotě), usínající i ve zpovědnici, si srovnává se svým svědomím možnost, že v opilosti přejel člověka, a řeší, co si má počít s těhotnou milenkou-hospodyní (Joanna Kuligová zazářila kupříkladu v mezinárodně ceněné Studené válce). Ambiciózní Lisowski (Jacek Braciak, rovněž se objevil v několika Smarzowského filmech) touží po vysněném postu ve Vatikánu, ochotný kvůli tomu ovlivňovat výběrová řízení, vydírat i uplácet, právě on u arcibiskupa instaluje do lustru snímací zařízení. A připojit lze stařičkého arcibiskupa Mordowicze (letos již dvaaosmdesátiletého Janusze Gajose před půlstoletím proslavila postava Janka Kose v seriálu Čtyři z tanku a pes), jenž s trpitelským povzdechem ustavičně vytahuje paklíky bankovek, aby zahladil hrozící nesnáze či dokonce skandály – i on měl svou masochistickou úchylku s bitím po zadku, jak je zachycena na diskreditační videokazetě…
Režisér se nesoustředí výlučně na církevní prostředí. Nahlíží, byť méně intenzivně, do rodin věřících. Rovněž se obrací do traumatické minulosti, která formovala jednotlivé protagonisty. Spatříme, jak jeden z nyní zneužitých chlapců, jenž se pokusil o sebevraždu, pochází z rozvrácené rodiny. Výmluvný je okamžik, kdy si mladá žena ve zpovědnici postěžuje, že ji manžel asi už nemiluje, protože ji přestal bít. Mihne se upozornění na potratovou turistiku – Trybusova milenka se chce těhotenství zbavit v Ostravě, protože v Polsku je to zakázané. A příslušné výjevy se v severomoravské metropoli skutečně natáčely, opatřeny i příslušným jazykovým rozměrem.
Klér nezastírá hněvivost, marně bychom v něm hledali výsostně kladnou postavu. I církevní představitelé jsou nakonec jen produkty společnosti, která se klaní hmotnému prospěchu, a chovají se v souladu s tím. Výmluvné je to zejména u Trybuse, jenž otevřeně požaduje peníze za kdejaký úkon, za svatbu i za poskytnutí hrobového místa. Je příznačné, že autoři (na scénáři Smarzowski spolupracoval s Wojciechem Rzehakem) se naprosto vyhýbají otázkám samotného náboženství a víry samotné, byť můžeme vytušit, že mají za to, že zpodobněné prožívání víry je zprimitivnělé, zaslepené, odmítající jakýkoli odlišný náhled; z jejich pohledu toto vše narušuje „pravou víru“. Navíc zůstává téměř stranou, jak své poslání vlastně chápou samotní duchovní (pouze Trybus se odhodlá uznat své otcovství a opustit kněžskou službu) – nakolik je v činnosti koriguje svědomí. V tomto ohledu Klér vynáší pesimistický verdikt.
Snímek naznačuje, že čím vyšší místo v církevní hierarchii, tím menší ochota přiznat jakékoli pochybení. Damian Jankowski to v tuzemském teologickém časopise Salve popsal přesně: „V Kléru se objevují přinejmenším dva zdrcující okamžiky, které neomylně demaskují působení struktur zla v církvi. První je ten, když už dospělá oběť pedofilního chování sedí před biskupem a pracovníky kurie a musí poslouchat jejich fráze a výhrůžky, že svým oznámením škodí církvi. (…) Druhá scéna ukazuje mechanismus snah obvinění z pedofilie ututlat – v kurii vzniká provizorní tiskové středisko, které má za úkol utišit skandál. Poté, co se to podaří, biskup a jeho spolupracovníci radostně jásají a tleskají.“
Do jisté míry protokolární způsob vyprávění, pracující s modelovými situacemi, když jednotlivé aktéry přibližuje skrze konfliktní zauzlení, vrcholí v závěru reportážním (jakoby televizním) přenosem z veřejného církevního shromáždění (pro něž bylo prostranství zajišťováno s bezpočtem úplatků), které podléhá zmatku i němému úžasu. Klér staví na záměrné provokativnosti, která už během příprav vedla k nutnosti natáčet některé výjevy – zejména mše – mimo Polsko, protože tam to nebylo umožněno: Třeba Kukulův venkovský kostel byl nalezen až v severomoravské Orlové, kde se filmaři směli uchýlit do chrámu Narození Panny Marie. Proslulý polský režisér Krzysztof Zanussi, sám katolík, vnímá film jako příslib naděje: „Snad to bude ta studená sprcha, kterou potřebujeme, aby se něco změnilo.“
Klér / Kler (Polsko, 2018, stopáž 132 minut)
Režie: Wojciech Smarzowski, scénář: Wojciech Smarzowski, Wojciech Rzehak, kamera: Tomasz Madejski, hudba: Mikołaj Trzaska, střih: Paweł Laskowski. Hrají: Janusz Gajos, Arkadiusz Jakubik, Robert Więckiewicz, Jacek Braciak, Joanna Kuligová, Katarzyna Hermanová, Mateusz Więcławek, Izabela Kunová a další.
Vysílá ČT art v sobotu 4. září od 22.20 hodin. V iVysílání bude pořad k přehrání do 18. září.
