Opakování, matka fantastické gramotnosti

Románová dvojice Hyperion a Pád Hyperionu z let 1989–1990 tvoří jeden ze základních kamenů moderní space opery a vlastně sci-fi jako takové. Ohlédnutí za zlatým věkem žánru obohacené o impulzy fenoménů osmdesátých let v podobě nového pojetí space opery a dravého kyberpunku okouzlovalo nejen obsáhlou vizí budoucnosti lidstva expandujícího do vesmíru pomocí hyperprostorvých bran, ale také literárními hříčkami a přiznanou poctou klasice, jako jsou Canterburské povídky či básně Johna Keatse. Mezi lety 1996–1997 americký spisovatel Dan Simmons (*1948) na své dosud nejznámější dílo úspěšně navázal dvojicí Endymion a Vzestup Endymionu. Prvně jmenovaný román vyšel nedávno v českém překladu podruhé.

Podle mnohých se však stejně dobře může jednat o vydání vlastně první. V druhé polovině devadesátých let se totiž českého vydávání Simmonsova díla chopilo nakladatelství Perseus a svou úlohu, slušně řečeno, nezvládlo. Překlad Ivo Reitmayera rozhodně nedostál kvalit originálu a ničemu nepomohla ani redakce, která nechápala význam třebas jen základního slovíčka „novel“ (a „hudba koulí“ aka sfér vešla do českého překladatelského folklóru). Pod aktuálním vydáním v nakladatelství je podepsán Petr Kotrle, který má na kontě kromě jiných i podobně náročného autora – Neala Stephensona. A minimálně v prvních kapitolách je radost vychutnávat si zvolené obraty a hladkou návaznost všech sdělení. Proč ze začátku? Protože později se ke slovu dostává především dynamický děj a na drobné finesy spisovatelského i překladatelského řemesla dojde spíše až při několikátém čtení.

Endymion je jedním z autorových nejdějovějších románů – jakkoliv zápletka je v jádru až primitivní. Téměř tři století po událostech z Pádu Hyperionu se opět otevírají Hrobky času a z nich vychází děvčátko Aenea – dcera jedné ze slavných poutnic ke Štírovi a umělými inteligencemi znovuoživeného Johna Keatse. Okamžitě je na ní uspořádán hon Paxem – vojensko-teologickým komplexem, který po pádu Hegemonie ovládl většinu známého vesmíru díky technologii kruciformů (parazitů schopných neustále oživovat svého hostitele). Ochráncem Aeney se stává hyperionský mladík Raul Endymion, jeden z posledních androidů a nakonec i legendární Štír. Společně procházejí skrze náhle znovu aktivované brány z jednoho světa na druhý, aby našli někoho, u koho se má Aenea dozvědět víc o svém poslání údajné mesiášky lidstva.

V podstatě tolkienovský motiv putování exotickými prostředími poznamenanými melancholií a tragikou pádu civilizace (uzavření bran staré Hegemonie stálo životy miliony lidí a uvrhlo celé systémy o staletí vývoje zpět, případně je odsoudilo k záhubě) Simmons doplňuje úvahami o roli lásky, náboženství, především křesťanského konceptu Boha, v době masivního rozvoje kvantové fyziky a možnostech lidské, ale i strojové evoluce. Na první pohled se nejedná o tak lákavý román, jakým byl Hyperion se svými rozmanitými vyprávěními (jejichž diverzitu nyní nahrazují právě jednotlivé zastávky na Aeneině cestě), ale při druhém čtení se ukazuje, že je Endymion minimálně stejně vtahující a fascinující jako předešklá próza. Jediná výtka míří na skutečnost, že součástí českého vydání není celý Keatsův Endymion, nýbrž pouze – bez bližšího zdůvodnění – jeho úryvky.

Dan Simmons: Endymion. Překlad Petr Kotrle. Argo & Triton, Praha 2019, 544 stran, doporučená cena 498 korun.

Velmi britská záležitost

V roce 1990 vyšel společný román žurnalisty a tehdy stále ještě začínajícího britského komiksového scenáristy (první svazky kultovního Sandmana vyšly roku 1989) Neila Gaimana (*1960) a rovněž Brita Terryho Pratchetta (1948–2015), jehož Zeměplocha právě na přelomu osmdesátých a devadesátých let demonstrovala řadě autorů na obou stranách Atlantiku, že má smysl se vážně zabývat fantasy (jak vzpomíná například Patrick Rothfuss – vidět takový úspěch fantasy, a nadto fantasy humoristické, bylo povznášející). Dobrá znamení jsou vtipnou variací na antikristovské téma. Do hry o Armageddon se v něm dostávají dva staří přátelé – démon Crowley a anděl Azirafal, kteří si uvědomili, že jim je na Zemi vlastně dobře a rozhodně nehodlají sledovat snažení svých nadřízených celý ten večírek utnout.

Současné vydání – v této edici obohacené o ilustrace Paula Kidbyho (starého známého z obálek pozdních zeměplošských románů) – vděčí za svou existenci nejen faktu, že se jedná o knihu v českém prostředí již desetiletí vyprodanou, ale také loňské seriálové adaptaci z produkce Amazonu, na které se podílel i Neil Gaiman a která funguje i jako pocta Terrymu Pratchettovi. Seriál tak kromě jiného obsahuje i několik nápadů, které oba spisovatelé zvažovali pro případné pokračování (viz role Jona Hamma), ale jinak se jedná o velmi cudné ztvárnění stěžejních scén a fórků knihy se střídavým úspěchem. Takže zatímco například herecká chemie mezi Crowleym (David Tennant) a Azirafalem (Michael Sheen) funguje bezchybně, démonické pěstování květin nebo popis psa, jemuž vrčení začíná hluboko v hrdle, aby skončilo na hrdle někoho jiného, šustí papírem.

Dobrá znamení jsou velice britským románem ve smyslu typu humoru i vyznání lásky obou autorů ke konkrétním lokacím. Ovšem díky jejich nadhledu a také řadě popkulturních narážek (především na Přichází Satan!) jde o knihu přístupnou všem fanouškům dobrého humoru. Navíc s tradičním humanistickým (a dnes nebývale aktuálním environmentálním) poselstvím, které bylo poznávacím znamením především Terryho Pratchetta, a nostalgickým ohlédnutím za dětstvím, jehož mistrem je zase Gaiman. A požitek z četby mohou nyní obohatit nejen doplňky v samotné knize, ale i některé vzpomínky Neila Gaimana na přítele Terryho, jak vloni vyšly (díky nakladatelství Argo) v souboru autorových nebeletristických textů Postřehy z poslední řady.

Neil Gaiman – Terry Pratchett: Dobrá znamení. Ilustrace Paul Kidby. Překlad Jan Kantůrek. Talperess, Praha 2019, 408 stran, doporučená cena 489 korun.

Vtípky posouvající hranice

V jedné z epizod populárního animáku pro nerdy Rick and Morty se objevuje ďábel coby majitel obchůdku nazvaného Nezbytné věci. Jedná se o poctu stejnojmennému Kingovu románu z roku 1991 (a jednoho z prvních autorových titulů, které vyšly i česky – poprvé v Melantrichu roku 1993). V něm se v městečku Castle Rock, jenž je dějištěm řady dalších Kingových příběhů a inspirací pro stejnojmenný seriál,  objevuje nový obchod. Jeho majitelem je šarmantní, ale podivně neuchopitelný Leland Gaunt, a v nabídce má zvláštní směsku sběratelských předmětů, antikvit i úplných zbytečností. Vtip je v tom, že vše je doslova za babku, protože součástí platby nejsou jen peníze, ale také drobný vtípek, který má kupující provést konkrétnímu spoluobčanovi. V městečku tak pomalu roste napětí, až dojde i k vraždám…

Nezbytné věci jsou prvním románem, který King napsal po úspěšném vyrovnání se s alkoholickou a drogovou závislostí – a je to na nich znát. Nejen naprosto suverénním a uvolněným vypravěčstvím, ale také různými variacemi právě na motivy závislosti a strachu radikálně ve svém životě něco změnit za cenu bolesti. Šerif Alan Pangborn (starý známý z jednoho z nejtemnějších a nejdepresivnějších Kingových románů Temná půle) se vypořádává s nepochopitelnou autonehodou, při níž zemřela jeho žena a syn. Jeho sympatická nová přítelkyně Polly bojuje s artritidou a každý z návštěvníků Nezbytných věcí má něco, pro co je ochoten posunout své morální zábrany, jakkoliv si uvědomuje, že je to špatné – a všechny jejich selhání později dohoní.

King ovšem exceluje především v popisu specifického maloměstského kosmosu, kde zná každý každého, ale přitom se za záclonami na zahrádkách spořádaných domečků americké střední vrstvy odehrávají ta nejtemnější dramata. Pro autorovy fanoušky se pak jedná o ukázku jeho typického prolínání vnitřních monologů postav s vševědoucím vypravěčem… a jako bonus dostanou několik střípků z osudů postav jiných příběhů. Především trudný, vlastně mimoděk zmíněný osud Tada Baumonta je důkazem, že jakkoliv psal knihu autor zbavený svých démonů, je to pořád starý dobrý King, který ví, že věci až směšně často dopadají dobře… kromě těch okamžiků, kdy se pokazí naprosto grandiózně.

Jakkoliv se svět od prvního vydání Nezbytných věcí slovy klasika hnul, je to román, který v těch zásadních ohledech nezestrárnul ani o den. Desítky živých postav s jasně pochopitelnými slabinami, pocit neodvratného padání dominových kostek, místy až básnický autorův jazyk a správně apokalyptické finále s několika černohumornými prvky dělají z knihy jednu z Kingových nejlepších. A je jen škoda, že výborný překlad Gabriela Gösella se stále ještě nedočkal redakce, která by zohlednila, že i v Česku už dnes něco málo víme o americké popkultuře nejen raných devadesátek.

Stephen King: Nezbytné věci. Překlad Gabriel Göessel. BETA, Praha 2020, 640 stran, doporučená cena 499 korun.