Oscarový kandidát Zimní prázdniny se minul s dobou uvedení: Ožívá v něm atmosféra Vánoc

Na úvod třeba říct, že vzhledem k nynějšímu tuzemskému nasazení filmu by mu víc seděl doslovný překlad originálu Holdovers, tedy Odložení. Vystihl by nejen hlavní zápletku, kdy se v univerzitním kampusu o vánočních prázdninách setkávají tři lidé, kteří na sebe tak trochu zbyli, protože nemají kam či za kým odjet, ale také „odložení“ české kinopremiéry na únor, ačkoliv jde o dílo s vysloveně vánoční náladou. (Však také v USA měl snímek premiéru vloni 10. listopadu.) Hořkosladký snímek o osamění, lidském porozumění i velké dávce nostalgie má totiž nakročeno stát se vánočním hitem, minimálně pro intelektuálně laděné publikum.

Stávající tuzemské nasazení do kin má však na svědomí spíš vrcholící oscarová sezóna: Zimní prázdniny jsou nominované v šesti kategoriích: nejlepší film, nejlepší původní scénář (David Hemingson), nejlepší herec v hlavní roli (Paul Giamatti), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Da’Vine Joy Randolph) a nejlepší střih (Kevin Tent). A podobně jako někteří další kandidáti na ceny americké akademie, i tento snímek se obrací do minulosti: Zabijáci rozkvetlého měsíce se vracejí do časů vyvražďování původních obyvatel Ameriky; Zóna zájmu sleduje rodinný život velitele koncentračního tábora za druhé světové války; drama Oppenheimer popisuje v téže době úsilí slavného fyzika vynalézt atomovou bombu. A v Zimních prázdninách ožívají sedmdesátá léta ve Spojených státech.

Profesor, student a kuchařka, kteří na sebe zbyli. A strávili společně Vánoce, foto: CinemArt

Převážnou dobu se nacházíme v univerzitním kampusu pro chlapce z bohatých rodin, který během vánočních prázdnin osiřel. Zbyli tu jen ti, kteří nikoho nemají, nebo se s nimi na Vánoce doma nepočítá. Morousovitý profesor historie Hunham (Paul Giamatti v jedné ze svých životních rolí), školní kuchařka Mary (Da’Vine Joy Randolph), jíž zemřel syn ve válce ve Vietnamu, a student Angus (debutující Dominic Sessa), kterého matka na svátky tak trochu odložila do kampusu proto, aby mohla trávit čas s novomanželem, zatímco Angusův otec žije v ústavu pro choromyslné.

Sedmdesátky jak vyšité

Zimní prázdniny nejsou – na rozdíl od většiny souputníků v letošním oscarovém klání – oslnivým spektáklem; jde spíš o malý velký film, jehož křehká síla spočívá v atmosféře, dobře napsaných i zahraných postavách a zejména v dokonalé evokaci minulosti. Vyprávění to není ani sentimentální, ani depresivní, nýbrž mísí smutek s vlídným humorem.

Ona evokace netkví jen v zasazení příběhu do počátku sedmdesátých let minulého století, ale i v dokonalém kinematografickém oživení té doby, takže film působí, jako by byl natočen o pět dekád dříve. Kameramanovi Eigilu Bryldovi se podařilo oživit ducha sedmdesátkových děl a dodat mu patinu celuloidu, i když se točilo na digitál; „vintage look“ pak dodalo použití speciálních čoček, o zbytek se postarala postprodukce.

Profesor Hunham a student Angus vyrazili do Bostonu za Angusovým otcem, foto: CinemArt

Námět snímku nosil americký režisér Alexander Payne (* 1961) v hlavě už delší dobu, jak sdělil v rozhovoru pro IndieWire. Inspirací mu prý byl snímek Marcela Pagnola Merlusse z roku 1938, kdy se během Vánoc sblíží vysmívaný i obávaný profesor internátního gymnázia se svými studenty, kteří zůstanou o svátcích na internátu sami. David Hemingson, jenž k Zimním prázdninám napsal scénář, prozradil, že některé postavy i dialogy mají předobraz v jeho vlastním životě a v postavě jeho strýce.

Zasazením do prostředí chlapecké internátní školy i retro atmosférou film připomíná slavnou Společnost mrtvých básníků (1989) Petera Weira, kde se profesor literatury snažil chlapcům předat do života víc, než by se dozvěděli v knihách. O smyslu učitelského poslání přemítá i profesor Hunham, který je sice přísný a mezi žáky celkově neoblíbený, nakonec však osamělému Angusovi dá do života víc než jen znalosti antiky. A stejně jako profesor z Weirova snímku, rovněž Hunham v závěru překročí striktní regule sešněrované instituce.

Tyhle Vánoce nejsou úplně typické, foto: CinemArt

Tohle bude něco pro stream

Duch raných amerických sedmdesátek se do Zimních prázdnin nepropisuje jen skrze retro kulisy či evokaci filmů z té doby. Dotváří jej i společenská atmosféra, kdy se na půdě amerických univerzit vzedmuly protesty proti válce ve Vietnamu. Reakcí na ně kupříkladu byl nechvalně proslulý zásah národní gardy na Kentské státní univerzitě v květnu 1970 (čtyři zastřelení studenti, devět postřelených). Dobová realita je i jedním z důvodů, proč je profesor Hunham tak přísný na žáky z bohatých rodin: ti totiž do války ve Vietnamu nerukovali, životy riskovali chlapci z chudších rodin, například syn kuchařky Mary. Mladistvá revolta a averze k autoritám – typické dozvuky šedesátých let – rezonují v postavě studenta Anguse, jehož k tomu ovšem vedou i osobní, respektive rodinné důvody. Přesto právě tyto drobnosti dotvářejí dobovou náladu, v níž se už přestávalo věřit na americký sen, nicméně ještě existovala naděje na možnost změny. A právě k naději – pravda, výhradně v osobní rovině – se upínají i osudy postav, jež se nedobrovolně setkaly o Vánocích v kampusu.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Některé zahraniční kritiky snímku vyčítají, že dobovou politickou situaci více neakcentoval. Nemyslím, že by to snímku prospělo. Jeho silnou stránkou je nostalgie, která je zde sice situována do raných sedmdesátek, ale současně tak nějak patří k bezčasí každých Vánoc. Pokud bych měla něco snímku vyčítat, tak spíš předvídatelnost některých scén a příliš dojímavý závěr. Obojí však patří k vánoční klasice, kterou se Zimní prázdniny časem nejspíš stanou. To již ovšem bude jiný příběh, který se pravděpodobně odehraje na streamovacích platformách.

Plakát k filmu, zdroj: CinemArt