Puristické zákoutí VIII: Š. alias Post Škriptum čili kvíz, doufejme, snadný

Šlapala k ránu chodník

podobala se noční svíci

vtom začal padat jako z knih

sníh

Šlapala k ránu chodník

a byla jako anděl

kterému bílé křídlo

srazili šutrem uličníci.

Aby tento text mohl za starého režimu vyjít na desce, musela se v textu zpívat tato slova:

Bloudila po Národní ranní

podobala se noční svíci…

Teď fragment z autorovy prvotiny:

Potopa

 Jak smutný Turek z piksly na bonbóny

kýval déšť.

Potichu, potichu

vesnice lehla popelem

a trpělivá voda

mrkev a jiné mělké kořínky

vyplavila.

 Sem tam uvízl v hloží

blesk.

Když dotyčný autor zamlada spoluvybíral vhodné básně „pro mládež“, uvedl mezi nimi i verše Jiřího Mahena, Petra Křičky, Otokara Fischera, Otakara Theera, Rudolfa Těsnohlídka, Antonína Macka. Možná tyto básníky ještě někdo někdy vydá, možná se po nich raději podívejte po antikvariátech. Magnesiální bengálové rychle blednou vedle těchto zapomenutců. Co že to náš autor třeba vybral?

Básníci Petr Křička (1884-1949) a kráčející Jiří Pištora (1932-1970), foto: archiv Antikvariát Vltavín a Pater Boemus

Petr Křička: Psaní zavěšené na kliku matčiny ložnice

Má matičko, mé potěšení,

teď teprve jdu spát.

A zítra zase velké dření,

již o půl páté musím vstát.

 Jak známo, v pátek dělám zkoušku

z kvasné chemie.

Tož, prosím, vzbudit! můj drahoušku,

je vous en supplie.

 Budíka neřídím. Je bídák.

Chci ze sna slyšet hlas,

ten nejmilejší, nejkrásnější:

„Vstaň, synu, už je čas.“

 To člověk jinak z peřin skočí

a veselý je celý svět.

Tak prosím, jistě!! o půl páté –

anebo nanejdéle v pět.

Nejde o hádanky, nejde o útržkovité, útrpné utajení básníka za každou cenu, jen by se Vám ty verše mohly líbit (velké „V“, protože jeden čtenář „až sem“ určitě zbude). Jiřímu Pištorovi (in memoriam) věnoval autor tuto báseň:

Causa mortalis

Sám se sebou v divoké tiché hádce

Jsi pochopil že nikdy nikomu s ničím

Skutečně svým se nesvěříš

Nýbrž sám sebe pozorovat budeš jak za tebou

Poušť a nádherné duny přivátého písku

Před tebou případně naopak

Sám se sebou v divokém tichém smíření

Napůl ryba napůl pták

Vzlétl jsi k nejhlubšímu prameni

Kdo byl Jiří Pištora… proč in memoriam… kdo byl ten spoluvýběrčí básní pro mládež… kdo napsal tuto báseň pro děti:

Nap letiču esaz lapsaz

esaz latsod ukmánzop

od useton um ij laspaz

káž kenávi uktápzop!

(Trapná nápověda: čtěte pozpátku.)

A také napsal text nazvaný Dětičky.

Hledejte dětičky kámen

doba je taková

umrzly prstíčky – ámen

Je doba ledová

Dalších pět strof neomluvitelně utajme, připojme jen poslední.

Štípejte dětičky atom

doba je taková

možná že bouchne – co na tom?

přijde zas ledová…

Cílem není být enigmatický, cílem zůstává čtenář, jenž čte něco opravdu skvělého, v tomto případě přeloženého:

Pokojně nevcházej do dobré tmy

Pokojně nevcházej do dobré tmy,

stáří má vzplát, když se mu den sklání;

běsni a zuř, když se tvé světlo tmí.

Poznámka: Tento text zpíval John Cale.

P. S. Psáno jako malá domů za noci plné křídel, nedaleko sudu kulatého, v zádech se zlou milou a při červotočivém světle.

P. S. P. Š. mně bude doživotně chybět.