Ratchedová se pustě vyžívá v nablýskaném chaosu

Americký režisér, scenárista, producent a showrunner Ryan Murphy (*1965) se vždy rád prezentoval jako milovník hollywoodské kinematografie sedmdesátých let, a mezi své oblíbené režiséry řadí Hala Ashbyho či Mika Nicholse. Zároveň si oblíbená díla vždy dovedl interpretovat po svém, bez ohledu na záměry původních tvůrců. Například neúspěšný scenárista Gillis, který v klasickém filmu Billyho Wildera Sunset Boulevard zemře v sídle excentrické byvší star Nory Desmondové, si dle Murphyho svůj násilný skon zasloužil — neměl totiž padlé hvězdě lhát. Když se po Murphyho příchodu k Netflixu začalo šuškat, že si k novému zaměstnavateli přinesl také námět o zrodu sestry Ratchedové, byl to důvod k očekáváním. Kdo jiný než showrunner se zavedeným stylem i rukopisem zvládne na sadistickou postavu pohlédnout jinýma, o dost smířlivějšíma očima?! Monstry se totiž nerodíme, nýbrž stáváme.

Děj se oproti Keseyho předloze, zasazené do počátku šedesátých let, vrací do období těsně po druhé světové válce, konkrétně do roku 1947. Hned od počátku sledujeme dvě paralelní vyprávěcí linie, které se už na konci pilotní epizody propojí: bestiální vraždu několika pastorů a příjezd Mildred Ratchedové do ospalého městečka Lucia na západním pobřeží Spojených států. Tajemná mladá žena díky sérii lstí získá zaměstnání v místním psychiatrickém sanatoriu. Obávaný vrah Edmund Tolleson, kterého do zařízení brzy umístí, je totiž její nevlastní bratr. Mildred plánuje přesvědčit své nadřízené, aby Edmundovi diagnostikovali psychickou poruchu, která by mu namísto trestu smrti vynesla doživotní vězení.

Kromě sourozenecké zápletky se tvůrce Ryan Murphy snaží příběh sestry Ratchedové přepsat v duchu komplikovaného hledání vlastní sexuality. Ze silně konzervativní Mildred, která nemá problém léčit homosexuály lobotomií, se po boku poradkyně kalifornského guvernéra Gwendolyn stává lesbou. Kromě klopotného splétání obou dějových vláken tu najdeme řadu figur a jejich osudů, které pozornost upřenou na hlavní hrdinku dále tříští. Například: bohatou dědičku Lenore Osgoodovou, které ředitel sanatoria Dr. Hanover kdysi zmrzačil syna, anebo pacientku Charlotte Wellsovou, v důsledku prožitého traumatu trpící rozštěpem osobnosti.

Sarah Paulson (jako Mildred Ratchedová) a Judy Davis (coby Nurse Betsy Bucketová) v seriálu Ratchedová, foto: Netflix — Saeed Adyani

Jak tvůrci seriálu doznávají v úvodních titulcích, Ratchedová volně vychází z Keseyho románu Vyhoďme ho z kola ven (1962, česky poprvé 1979), potažmo z Formanova snímku Přelet na kukaččím hnízdem (1975). Film oslavující nezdolnou lidskou vůli navzdory ubíjejícím podmínkám získal pět Oscarů ve všech klíčových kategoriích — adaptovaný scénář, režie, nejlepší film a oba hlavní herecké výkony. V důsledku úspěšného převodu na stříbrné plátno a ceněného hereckého ztvárnění Louis Fletcherovou přetrvává Ratchedová v kolektivní paměti coby ztělesněný opresivní systém, který se ze svých svěřenců snaží vytlouct jakékoliv nevyhovující emoce, prožitky a postoje.

Jistě, ve svém ledovém a odosobněném profesionalismu zůstává vrchní sestra jedinečným padouchem, ale zároveň máme co do činění s misogynním stereotypem — totiž se stárnoucí, avšak fyzicky nadále atraktivní ženou, která se namísto péče o rodinný krb vyžívá ve vynucování si slepé poslušnosti. Murphymu se tak nabízela jedinečná příležitost k revizi léty tradovaného příběhu. Pokud s vědomím všech výše předestřených souvislostí k seriálu přistupujeme s očekáváním nuancovaného vyprávění o postavě, která do americké kultury vstoupila jako ztělesněné zlo, pak nás čeká pořádné zklamání.

Vizuální styl Ryana Murphyho rozpoznáme okamžitě, podobně jako třeba quirky estetiku Wese Andersona. Obrazy prostupují výrazné, teplé zlatavé barvy, jednotlivé záběry se vyznačují důslednou kompozicí a prostředí často kombinuje glamour a luxus s hororem a děsem. Takové atributy stojí v přímém kontrastu k Formanově filmu, který v souladu s ubíjející každodenností sanatoria volí spíš šedavé a vybledlé tóny. Murphyho rozhodnutí stran barevného spektra v Ratchedové však dává smysl, s ohledem na technicolorový design dané, těsně poválečné éry. Typický a zároveň eklektický Murphyho styl tak věrně napodobuje až nepřirozeně ostré, barevné filtry režiséra Douglase Sirka, výrazné nájezdy známé z thrillerů Alfreda Hitchcocka nebo finální přestřelku z filmu Bonnie a Clyde. Zároveň se nelze ubránit dojmu, že vizuální postupy umožňující vnímavému publiku rozklíčovat ty prvky náležející k éře, kdy se o nich na plátně nesmělo mluvit (například jako nymfomanie a impotence v melodramatu Written on the Wind, Psané ve větru, 1956), v současnosti působí jen jako bezobsažná manýra.

Murphymu tak nelze upřít vlastní, léty cizelovaný styl ani pečlivé studium autorské poetiky předních hollywoodských režisérů. Na jeho seriálová díla je vždy radost pohledět, mimo jiné proto, že se obklopuje jak předními scénografy — v Ratchedové se o výpravu starala Judy Beckerová (autorka dekorací k filmům jako Carol nebo Zkrocená hora), tak letitými spolupracovníky, kteří pomáhají udržet Murphyho značku (jako kostýmní výtvarnice Lou Eyrichová, která se s showrunnerem poprvé setkala na jeho seriálovém debutu Popular). S postupujícími roky a s příchodem k Netflixu však ani vycizelované obrazové pojetí nedovede zakrýt fatální díry na rovině příběhu a v koncepci postav.

Velmi spořádaný svět, který vás pěkně srovná. Záběr ze seriálu Ratchedová, foto: Netflix — Saeed Adyani

V seriálu Politik, jehož druhá řada měla premiéru letos v květnu, se nedovedeme napojit na zpovykaného hrdinu v jeho cestě za smysluplnou politickou kariérou. Alternativně-historický Hollywood už od prvních epizod provázela vyprávěcí těžkopádnost. U obou titulů je Ryan Murphy autorsky výrazně spolupodepsán. Stejně jako v Ratchedové kopírovaný klasik Sirk, tak i Murphy obecně vychází z kalendářových historek a vysmívaných žánrů, jimž dopřává adekvátní vizuální péči. Zatímco u Sirka taková strategie vedla k ironické distanci, Murphymu se v minulosti většinou dařilo pod okázalou slupkou efektního materiálu najít ryzí emoci. Bohužel Ratchedová se nese spíš v duchu kvalitativního úpadku, který začal s Murphyho odchodem od americké televizní stanice FX. Z vnějších faktorů bude na vině zřejmě nadprodukce – Ratchedová je, jak vyplývá z právě řečeného, letos už třetí Murphyho seriál, a dost možná se kdysi invenční styl a tematika zkrátka vyčerpaly.

V případě novinky diváka v průběhu osmi epizod nejednou trkne, že autoři sami nevědí, kdo vlastně je sestra Ratchedová. Postava přitom do příběhu vstupuje jako rozpoznatelný předobraz své starší verze; je tichá, upjatá, a zároveň manipulativní a děsivá. Postupně však titulní postava začne připomínat prázdný hologram sloužící potřebám a efektům různých scén. Jediným stabilním rysem Mildred zůstává snaha pomoci bratrovi. Jinak je Ratchedová rozpolcená víc než někteří chovanci ústavu. Jednou je sexy a žádostivá, jindy útrpně frigidní; poznáme ji jako plnou předsudků, ale také empatie; dovede být chladně strategická, ale taky ve vleku emocí. Bráno kolem a kolem, de facto hrozí, že ve snaze vysvobodit vrchní sestru z jednoho stereotypu ji tvůrci uvrhli do jiného — prudérní lesba bez smyslu pro humor, která si svoje komplexy vybíjí na mužích.

Stejně jako v případě Hollywoodu, tak v Ratchedové se veškeré problémy koncentrují v titulkové sekvenci. Sledujeme v ní dívku, kterak z jezera vyloví červenou nitku a tu se snaží následovat při průchodu místnostmi, chodbami i tajemným lesem. Napnuté vlákno se začne brzy šmodrchat do podivných obrazců, před nimiž bezradně stojí sama hrdinka; do toho někdo pod hladinou lapá po dechu, ve zpomalených záběrech se tříští vázy a padá nábytek. Je to sled pěkných obrázků, které spolu nijak nesouvisí, brzy začnou nudit a vzápětí na ně rychle zapomeneme.

Autorka je filmová historička a publicistka, působí v Ústavu filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity v Brně.

Ratchedová (Ratched, USA, 2020, seriál Netflix, 8 epizod)

Režie: Ryan Murphy, Michael Uppendahl, Nelson Cragg, Jennifer Lynch, Daniel Minahan, Jessica Yu, kamera: Simon Dennis, Nelson Cragg, Blake McClure, Andrew Mitchell, hudba: Mac Quayle, střih: Shelly Westerman. Hrají: Sarah Paulson (Mildred Ratchedová), Finn Wittrock (Edmund Tolleson), Cynthia Nixon (Gwendolyn Briggsová), Sharon Stone (Lenore Osgoodová) a další.