Rattlesnake Annie celebruje. Rituál pod vedením indiánské babičky

Píše se rok 1983, město Brno, panelák na sídlišti v Žabovřeskách. Čtrnáctiletý chlapec, který přes týden nejvíce myslí na to, kam vyrazí o víkendu na čundr s turistickým oddílem, přijde ze školy domů. Cestou šedé ulice a komunistická hesla, v tašce nic moc známka z diktátu a z matematiky. První, kam zamíří, když mrskne s věcmi do kouta, je gramofon. A velmi dlouho patří k nejčastěji pouštěným deskám LP Anka Chřestýš a Poslední Kovboj s černobílým obalem a trojicí na fotografii: Zdeněk Rytíř, Rattlesnake Annie a Michal Tučný. Všechny texty zná už zpaměti. Tahle deska patří k pětici nejvýznamnějších LP s country, trampskou hudbou a folkem, které kdy v Československu vyšly. Alespoň podle něj.

O pětatřicet let později, sobota večer v půli měsíce září. V malém country klubu nazvaném Country hospoda El Paso v Dolní Cerekvi kousek za Jihlavou, umístěném do podkroví místní sokolovny, vystupuje šestasedmdesátiletá Rattlesnake Annie. Je beznadějně vyprodáno, stejně jako bylo plno v pátek a bude i v neděli. Anku Chřestýš pozval Pavel Kujal, majitel lokálu, kde se konají různé country večery, ale tohle je evidentně velký svátek pro všechny. Je to znát nejenom na publiku, kde není mnoho lidí pod padesát let, ale i v očích pořadatele a jeho ženy. A to sem Anka Chřestýš jezdí vcelku pravidelně, na stěně u výčepu visí plakáty koncertů z let 2014, 2015 a 2016.

Rattlesnake Annie přichází hrdá, vztyčená a plná energie. Jako první zazpívá vestoje v indiánském ponču a cappella truchlivou píseň o vyvraždění indiánského kmene. Její silný, pevný a klenutý hlas si všechny podmaní. A tak už je tomu pak celý zhruba dvouhodinový koncert. Zpívá sama, bez mikrofonu a ozvučení, jen s kytarou. Vlastně zpívá se sálem, který opakovaně ponouká ke zpěvu, a například při známých country šlágrech po odzpívání anglického textu vybízí publikum, ať pokračuje v české verzi písní. Někdy se to povede lépe, někdy hůře. Ale atmosféra je vstřícná a srdečná.

Součástí koncertu je tlumočnice z angličtiny, která překládá věty a verše, které Anka říká. Mnohdy i celé texty písní dopředu, někdy po jejich skončení, jak tomu bylo například po úvodní baladě. Poněkud nezvyklý jev tlumočnice na koncertě působí mile. Tohle není publikum, které umí anglicky stejně automaticky jako návštěvníci rockové klubové scény v Brně či v Praze. Všichni, ať už jde o ty, co dokáží zpívat s Ankou v angličtině, anebo o ty, co by nerozuměli ani výzvě „přidejte se“, tak prožívají stejně intenzivně silná country sdělení. I když místy si říkám, že téhle ženě nejvíce sluší pasáže, kdy zpívá více blues než country.

„Tuhle píseň jsem napsala, když nám náš domov sebrala v sedmdesátých letech stavba atomové elektrárny,“ pronesla Rattlesnake Annie a spustila druhou píseň večera, jeden z největších hitů Goodbye to a River (Dám sbohem řekám). Velmi se vzpomíná na Michala Tučného, ale i Zdeňka Rytíře. Anka s citem, ale bez patosu hovoří o tom, jak se dozvěděla o úmrtí, když jí přišel fax s textem, že Poslední kovboj zemřel. Jak pak seděla, vzpomínala a napsala píseň, kterou vzápětí zahraje. Během koncertu děkuje publiku, pořadatelům, je vstřícná, ale i přísná. Když malý chlapec tleská mimo rytmus, vezme ho na pódium a ukáže mu pána, podle něhož má tleskat i on. A zpívá se dál: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, česky, anglicky, česky, anglicky.

Nechybí snad žádný z hitů slavné desky až na jeden – Pověste ho vejš. Hraje většinou známé country šlágry včetně těch, které známe v českém podání od jiných zpěváků a zpěvaček, než je Michal Tučný. Loučení je velkolepé, v sále se rozsvítí, může se fotit a všichni zpívají „tak přijíždí poslední kovboj“. Rattlesnake Annie s neutuchající energií odchází uličkou mezi židlemi, podává si ruku s publikem, ale neodchází se někam zavřít. Následně zůstává v sále, baví se a fotí s lidmi, kteří podle registračních značek aut na parkovišti přijeli z celé republiky.

Kdo nemá rád country, kdo se mu vysmívá, jistě by našel drobné momenty, na kterých by mohl ten večer shodit. Co by však ani největší odpůrce country nemohl Rattlesnake Annie upřít, to je síla sdělení, osobitá interpretace šestasedmdesátileté autentické umělkyně, podmanivý hlas a dar vytvořit jedinečnou atmosféru. Co by však na takovém večeru odpůrce country dělal? Jenom by zabíral místo těm, kteří tuto hudbu a Rattlesnake Annie milují.