Říkaly si o to. V seriálu Rozparovač se tragicky potkávají psychopat, předsudky a chybující policie
Čtyřdílný dokumentární seriál z produkce Netflixu se vrací k nechvalně známému případu yorkshirského rozparovače, který vstoupil do dějin nejen brutálním počínáním sériového vraha, nýbrž i šokujícím selháním policejního aparátu.
Nenápadný profesionální řidič Peter Sutcliff usmrtil svou první oběť v roce 1975. Byla jí svobodná matka Wilma McCannová. Přestože v dalších měsících přibyly další tři oběti, policie ani média nevěnovala případu dostatečnou pozornost. Důvod byl nasnadě: první oběti muže, který se později zapsal do povědomí jako Yorkshirský rozparovač (ve zjevném odkazu na zřejmě nejslavnější nevyřešený případ britských kriminálních dějin), byly rychle klasifikovány jako prostitutky. A v misogynní atmosféře nebyla jejich smrti přisuzována dostatečná váha. Teprve, když rozparovač zavraždil „ženu dobré pověsti“, která byla prizmatem dobové společnosti vnímána jako nevinná, stala se z případu sériových vražd záležitost celonárodního významu.
Rekonstrukce. Podívejte se na trailer seriálu Rozparovač / The Ripper, foto: Netflix Jak ukazují ve svém detailním dokumentárním pátrání režiséři Jesse Vile a Ellena Woodová, v té chvíli se policejní sbor již stal obětí vlastní zaslepenosti a předpojatosti. Vršily se chybné předpoklady a úvahy, realitu vyšetřovatelé zkreslovali podle obrazu, který si o případu vytvořili dopředu. A procesní chyby i zakořeněné pohrdání ženami z okraje, které si za morální zkázu (a tedy i smrt) mohou tak trochu samy, mimoděk umožnilo Sutcliffovi pokračovat v jeho odporném díle až do roku 1980, kdy mu bylo připisováno už celkem třináct obětí a několik dalších pokusů o vraždu.
Seriál Rozparovač účelně využívá prostor, který mu nabízí více než tříhodinová stopáž. Chronologicky mapuje jednotlivé případy a úmyslně se více věnuje obětem a kontextu vyšetřování než posilování glorioly psychopatického vraha. Hlas tak dostávají ženy, jež útoky přežily i potomci těch, které takové štěstí neměly. Seriál poukazuje na fakt, jejž média i policie ve své verzi událostí opomíjely – zavražděné ženy se často neživily prostitucí kvůli morální zvrhlosti, nýbrž proto, že v ekonomicky i sociálně rozvrácené Británii přelomu sedmdesátých a osmdesátých let měly jen málo dalších šancí, jak zaopatřit děti. Patřily tak mezi nejvíc ohrožené občany Yorkshiru, které z jedné strany svírala recese, a z druhé psychopatický zabiják.
Tvůrci těží z bohatého archivu. Případ měl s postupem času stále lepší mediální pokrytí, dochovala se řada autentických záznamů. K nim přidávají rozhovory s přímými aktéry z řad policejního sboru, kteří poměrně otevřeně vypovídají o chybách a předsudcích, jež vyšetřování postupem času zcela paralyzovaly a změnily v honbu za neexistujícím přízrakem. Materiál vkusně doplňují inscenované a ilustrativní záběry, které zvýrazňují přetrvávající sociální depresi severoanglického hrabství Yorkshire coby oblasti, která se nikdy nevzpamatovala z pádu ze své někdejší průmyslové slávy.
Britská kritika Rozparovači přísně vytýká, že prostor pro oběti není stále dostatečný a seriál se až příliš věnuje „technickým“ náležitostem případu. To poukazuje na to, jak velkou ránu Peter Sutcliff v tamní společnosti zanechal. Pro člověka neznalého do detailu kontextu je naopak seriál Netflixu hutným, dobře vystavěným a komplexním rozborem případu násilí na bezbranných ženách, jehož ozvěny zůstávají stále až příliš aktuální.
Rozparovač / The Ripper (Velká Británie, 2020, 4 epizody, celková stopáž 3 hodiny 15 minut)
Režie: Jesse Vile, Ellena Wood, kamera: Stefano Ferrari, Matthias Piltz, hudba: Roger Goula Sarda, střih: Gideon Gold.
