Sedm tipů pro Ježíška aneb Dobrých písniček není nikdy dost
Následující „šťastná sedmička“ alb přináší vesměs silné autorské písničkářské výpovědi v českém jazyce a s jasnou stopou svých tvůrců. Jsou to aktuálně vydaná alba, jejichž reklama na vás asi nebude vyskakovat s každým zapnutím počítače či rádia ani z barevných časopisů o životním stylu. A přesto to jsou nahrávky pozoruhodné, které by bylo škoda pominout.
1. Marie Puttnerová: Zelená oblaka, růžové stromy
Zpěvačka Marie Puttnerová se na scéně pohybuje už nějaký pátek, dlouho byla známa zejména ze spolupráce s Michalem Němcem v kapelách Jablkoň a Půljablkoň. Vloni sólově debutovala vynikajícím albem Lajla tov, na němž kromě vlastních textů zpívala i zhudebněné básně Jana Zahradníčka nebo Vlastimila Třešňáka. V utajení vznikalo nynější, tento týden vydané album Zelená oblaka, růžové stromy, které je poctou Zuzaně Navarové.
Obal alba Marie Puttnerové Zelená oblaka, růžové stromy, repro: Animal Music
Deset písní v osvědčené produkci Petra Ostrouchova a s přispěním předních českých hudebníků přináší originální pohled na autorskou tvorbu velké písničkářky zejména po interpretační stránce. Do samotných písní se nijak podstatně nezasahovalo, ale Puttnerová zpívá hodně jinak než Navarová, přitom s hlubokým vhledem a zjevným pochopením pro autorčiny písně zejména z éry její sólové kariéry, stopově také z doby členství ve skupině Nerez.
2. Karel Vepřek: Písně ze dvora krále Magora
Tak trochu utajený český písničkář Karel Vepřek má svou vlastní tvorbu, ale také zhudebňuje poezii (je „odborníkem“ zejména na duchovně orientované autory jako je Bohuslav Reynek nebo Pavel Kolmačka). Na novince se zaměřil na básně Ivana Martina Jirouse řečeného Magor, a to na jeho poezii takzvaně kriminálnickou, tedy napsanou po dobu dlouhého věznění minulým režimem, s výraznou stopou křesťanské víry. Obrovská empatie umožňuje Vepřekovi zpívat i verše zdánlivě nezpívatelné, ať už z formálních důvodů, nebo proto, že jsou skutečně hluboce osobní až intimní. Ale i ve chvílích, kdy Vepřekovými ústy oslovuje Jirous manželku Juliánu nebo dcery Martu a Františku, zní to autenticky, vroucně, přitom nesentimentálně.
3. Ladě: Děti
Opavská skupina Ladě to se svou produkcí co do množství nepřehání: na její nynější (v pořadí čtvrté) album se čekalo devět let. Hlavními osobnostmi kapely jsou zpěvák Michael Kubesa, který disponuje nezaměnitelným hlasovým projevem slezského drsoně, a kytarista Petr Uvira, mistr svého nástroje a velmi invenční skladatel. Jejich těžko popsatelné písně, snad by šlo vměstnat do šuplíku „rockový šanson“, často přináší nesnadno a rozklíčovatelné obrazy. Tentokrát však jsou prostřídány nejrůznějšími hříčkami, jež sdělení dodávají nové vrstvy. Ladě stojí za pozornost těch, kteří hledají skutečnou a hodnotnou alternativu ke spotřební hudbě – tuhle totiž „spotřebovat“ nelze ani po několikerém poslechu.
4. Michal Němec: 5×15
Zpěvák, kytarista a autor Michal Němec je jednou z nejvýraznějších postav české alternativní hudby i písničkářství. Skupinu Jablkoň založil už v roce 1977, od roku 2020 je zároveň, obklopen o jednu až dvě generace mladšími hudebníky, frontmanem rockovější kapely Krajina Ró. Na podzim letošního roku Němec oslavil pětasedmdesátiny – a to je právě oněch 5×15 v názvu alba, které lze vlastně vnímat jako jeho sólové. Autorsky se na vzniku spolu s protagonistou podílel mladý kytarista Tomáš Frolík, jinak instrumentální hvězda Krajiny Ró, a společně do studia přizvali členy obou Němcových formací, ale i hosty – například klavíristu Michala Nejtka, a v jedné písni je Němcovi pěveckou partnerkou Iva Bittová. Ladění alba je esencí toho vidění světa, které od Němce můžeme znát, tedy originální směsi hravosti, nadhledu i vážnějších témat skrývaných pod povrchem.
5. Bavor a Javor: Klášterní ulice
Dvojice Richarda Fischera a Lukáše Urbance patří ke stálicím českých klubů. Vytvořila si zajímavý koncept: ve stylu, jenž má nejblíž k současné temné country, s výrazným podílem elektroniky, zhudebňuje básně pražského rodáka, trampa a anarchisty Gézy Včeličky (1901–1966). Jeho nejslavnější kus Píseň zapadáku (neboli Tak to vidíš Máňo, přece jsme tě lízli) na debutovém albu Bavora a Javora nenajdeme. Nicméně podobně laděných pochmurných textů, jimž dvojice interpretů dodává potřebný nadhled, je zde hned čtrnáct. Už jejich názvy jsou jakýmsi místopisem tajemných zákoutí starých pražských čtvrtí: O staré Řásnovce, Okno nad Poustkami, V Myší díře, Anežská věž a jiné. Skupina si s albem dala práci a svůj už tak bohatý instrumentář posílila ještě bezmála desítkou hostů. Výtvarné zpracování obalu a bookletu je dílem Richarda Fischera-Javora, který je mimo hudební scénu uznávaným výtvarníkem a kreslířem komiksů. Často, jak jinak, se staropražskou tematikou (viz dvoudílný Rváčov).
6. Mirek Kemel: Mordyjé
Snad každý zná Miroslava Kemela jako předního karikaturistu a autora kreslených vtipů. Ne všichni však vědí, že se pod domáckým křestním jménem Mirek už léta věnuje písničkářství. A zatímco ve vtipech osvědčuje smysl pro humor a výtečně jimi komentuje také české politické bolesti, v písničkách jde hlouběji a je mnohem vážnější. Přitom v žádném případě nejde o nějaké „humoriády“!
Obal alba Mirka Kemela Mordyjé, repro: Indies Scope
Nové Kemelovo album je však přece jen poněkud odlehčenější než ta předchozí, což je způsobeno i bohatšími aranžmá, ve kterých – v produkci kytaristy Kemelovy skupiny Vlastimila Konopiského – účinkují některé osobnosti domácí scény, například kytarista Josef Štěpánek, klavírista Michal Nejtek nebo hráč na foukací harmonku Ondřej Konrád.
7. Majerovy brzdové tabulky: Úplněk (Koncert ze studia)
Skupina, která svoji historii počítá už od roku 1986, se v roce 2018 po několikaleté pauze, kterou vyplnil její leader a většinový autor repertoáru Petr Linhart rozvíjením sólové kariéry v osobitém žánru takzvaného landscape folku, vrátila na hudební scénu. Po šesti letech od comebacku vydala na dvojitém vinylovém LP výběr ze své tvorby, ovšem nikoli v pravém slova smyslu archivní. Nově natočila výběr repertoáru z předchozích šesti řadových alb metodou živého nahrávání ve studiu. Posluchač tak spolu se zkušenou čtveřicí, jíž dodává charakter tajemný vokální projev Andrey Landovské, může prožít pomyslný koncert s tím nejlepším repertoárem, který tato skupina, v jejíž tvorbě se odráží pohanská tajemnost, keltské prvky i reflexe moderního písničkářství, za dlouhou kariéru nastřádala.
Autor je hudební publicista, šéfredaktor časopisu UNI.