Seriálová dávka: Čtvrtá řada Industry je tak dobrá jako to nejlepší ze zlatého věku seriálů
Britský seriál Industry o mladých lidech budujících kariéry na finančních trzích má v češtině – na platformě HBO Max – nudný název Sektor. Vyrostl však v jeden z nejzábavnějších a nejpodnětnějších titulů o směřování současné společnosti a jejích elit. V aktuální, celkově čtvrté řadě staví proti sobě dvě kamarádky, které spolu v investicích začínaly. A na oko se ptá: Vyhraje ženské přátelství, nebo fašismus?
Ani jedna ze dvou dvacátnic na začátku nepůsobí jako nová star finančních trhů. Když do investiční banky Pierpoint přichází Yasmin, kterou hraje britská hvězda Marisa Abela, vyniká ve skupině přemotivovaných nováčků jen proto, že všem kolegům nosí kafe a pamatuje si i ty nejnesmyslnější objednávky. Harper v podaní americké herečky Myha’ly se zatím snaží co nejlépe zfalšovat univerzitní diplom z bezejmenné vysoké. Pro své okolí je přesvědčivější, ale spíš díky ochotě překračovat pravidla než díky talentu. V první sezoně se pro tuto dívku odnikud a bez konexí zdá být příznačná urážka vyslovená jinou ikonickou seriálovou postavou: „je jako šimpanz s kulometem“, jak popsal Saula z legendárního seriálu Volejte Salovi jeho bratr Chuck. Neboli: všehoschopná.
Tehdy nám ještě nemuselo být jasné, jak moc to platí. Neměli jsme dost indicií, s kým máme v této „origin story“ tu čest. Když v roce 2020 Sektor začínal, mohl působit spíš jako další seriál o tom, jak mladí dospělí hledají sami sebe. Jeho pilot pro HBO koneckonců natočila autorka amerického HBO hitu Girls, Lena Dunham. S ní se seriál nadále spojuje podobně často jako s jeho skutečnými tvůrci – scenáristy a teď už i režiséry Mickeym Downem a Konradem Kayem. Ti ale brzy dali najevo, že právě schopnost chovat se jako lidoop se zbraní je v prostředí finančních trhů tím, co vás dostane daleko. A že jejich seriál bude mnohem temnější, než vztahovka o mileniálech.
Český trailer ke čtvrté řadě seriálu Industry, česky Sektor, zdroj: YouTube Boj o moc, Bílý lotos a – Sektor
Už během první sezony se Harper několikrát zachová jako sociopatka bez etických hranic. Lže, nerespektuje pravidla, sází na nejodvážnější a nejšílenější kroky. To Yasmin systematicky, za pomoci empatie a manipulace, podniká méně riskantní finanční výpravy. Dědička z bohaté rodiny se potřebuje realizovat, ale je zjevné, že nákupy, prodeje nebo „shortování“ nejsou její parketa. Yasmin tedy není jako Harper, nicméně kariéru si potřebuje budovat minimálně proto, aby se odstřihla od rodičů.
Třetím do party byl v prvních třech sezonách Robert, kluk z obyčejné rodiny a další nováček v Pierpointu. Snad jediná kladná postava seriálu, potácející se v prostoru mezi ponižujícími pokyny nadřízených a nároky a manipulacemi svých dvou kamarádek. I díky jeho příběhové lince bylo už dlouho předtím, než jeho představitel Harry Lawty seriál opustil, zřejmé, že Sektor (ale vážně je daleko lepší název Industry, proto mu budeme nadále dávat přednost) není další titul o mladých a neklidných. Mnohem více než coming of age příběhům se podobá dvěma asi nejznámějším satirickým seriálům o bohatých – Boji o moc a Bílému lotosu. A dokonale je doplňuje.
Zatímco Boj o moc sleduje životy jednoho procenta nejbohatších a Bílý lotos satiricky nahlíží životní styl a uvažování řekněme horních deseti procent, Industry neukazuje ty, kteří nikdy nejezdili městskou hromadnou dopravou a jsou „vtipně“ odtrženi od reality. Naopak. Větší část seriálových postav zažila chudobu i průměrnost, a tím spíš se teď úporně snaží vyšvihnout nahoru a ještě výš – klidně za cenu pošlapání těch ostatních.
Amorálnost v prostředí Pierpointu ostatní snadno omluví, navíc vás to posune dál. Třeba do politiky. Zdá se, že bývalí spolužáci z Oxfordu Kay a Down, kteří si v mládí sami odbyli krátkou zkušenost jako investiční bankéři, svůj seriál napsali coby košatý vtip na meritokracii neboli preferenci lidských schopností a úsilí oproti rasové, národnostní či sociální danosti člověka.
Jako přítelkyně Jeffreyho Epsteina
S meritokracií se seriál vypořádává na více rovinách. Není náhoda, že Harper je Afroameričanka, Yasmin je částečně arabského původu, mezi jejich kolegy jsou Britové z nižší střední třídy, indičtí Britové a jejich šéf je Asiat. Tvůrcům Industry nešlo v tomto případě jen věrné zobrazení pestrosti londýnského obyvatelstva, nýbrž i o hledisko rasově, vedle třídního a genderového. Jinými slovy: prostředí finančních trhů tady představuje koncentrovaný pozdní kapitalismus, v němž se méně privilegovaní snaží – údajně jen a pouze pomocí svého talentu a výkonu – vyšplhat co nejvýš.
Amorálnost jednání postav, které se během několika sezon nachomýtnou k mnoha problematickým situacím a obchodům, nebo je sami iniciují, seriál předkládá naprosto věcně. Snadno tak může mnoho diváků odradit. A mnohdy se zdá, jako kdyby autorům byl cynismus až příliš vlastní. Což nic nemění na tom, že dané prostředí popisují stejně mnohovrstevnatě jako ty nejlepší komplexní tituly z posledních desetiletí a jejich scénář v každé scéně „zvoní“ hláškami.
Nejvíce fascinující je však Industry nakonec v tom, jak při veškeré své cyničnosti nechává tu a tam vyniknout jak sentimentalitu, tak niterné motivace postav i hloubku jejich vztahů. Patrné je to na příkladu dvou žen zvyklých překračovat etické rámce v práci i v osobním životě: v minulosti se navzájem smrtelně urazily, přesto si rozumí. Obě máme tendenci okamžitě odsoudit, jenže zjistíme, jak empaticky – dokonce možná až moc empaticky – jsou vykresleny. Industry je v popisu postav a jejich proměn realističtější, než oceňovaný Boj o moc, jenž figury karikuje. Tím znepokojivější jeho zpráva je.
Jednání, které v seriálu sledujeme, nám může objasnit, jak ve vysokých politických kruzích dochází ke korupci a jiným zločinům. Ne náhodou se Kay s Downem při psaní čtvrté sezony inspirovali příběhem Ghislaine Maxwell, tedy přítelkyně Jeffreyho Epsteina. To, co nám předkládají, je psychologie nejnebezpečnějších lidských charakterů a studie kultury, struktur a prostředků, jež jim umožňují cestu nahoru.
Cesta na vrchol
Čtvrtá sezona své tvůrce odměnila mimořádnou pozorností publika nejspíš i proto, že jak Yasmin, tak Harper během ní dokonají transformaci, kterou nejspíš čekal málokdo. Během předchozích tří sezon, z nichž ta první patřila k nejméně sledovaným seriálům HBO, si tvůrci vyzkoušeli různé způsoby, jak publikum bavit. Nejprve nás nechali žasnout nad tím, co všechno museli nováčci v investiční bance snést a čeho všeho byli v predátorském prostředí schopni. Přitom vykrystalizovala jedna z ústředních vztahových dynamik seriálu – mezi Harper a jejím šéfem Ericem, dvěma navzájem podobnými sociopaty, které zabavila jen vyhrocená hra o moc. Později, když se seriál stával populárnějším, nebál se obětovat sám Pierpoint a poslal své postavy dělat paseku i do okolního světa. To pomohlo Yasmin najít samu sebe samu, a přitom si vyzkoušet dráhu profesionální manželky a vlivné osoby.
Když se ve čtvrté sezoně Yasmin a Harper stanou protivnicemi, nejde o nic menšího než o podvod, který může mít geopolitické důsledky. Podvod, jenž museli „zaplatit“ britští daňoví poplatníci, nám seriál naservíroval už ve třetí sezoně, takže teď nezbylo než hru navýšit. Od třetí sezony je důležitou součástí seriálu také postava sira Henryho Mucka, zhýralého mladého aristokrata v podání Kita Harringtona (proslaveného Hrou o trůny), který touto rolí dokonale přesvědčuje o své herecké univerzálnosti. Sledovat herce proslulého rolemi romantických hrdinů, jak s gustem hraje narcistního hlupáka, je jedním z nejpotměšilejších potěšení, jež seriál nabízí.
Plakát k sérii, zdroj: HBO
Právě jeho postava upomíná na to, jak brutálně hierarchický je systém, v němž se pohybují jak postavy, tak celá (nejen) britská společnost. Industry při tom všem nepůsobí nutně jako jeho kritika. Seriál si od ní drží výrazný odstup. Přináší spíš možnost nahlédnout do světa, který je nejspíš podobně tvrdý jako ten náš, a díky němu lépe pochopit, proč na jeho pravidla tak ochotně přistupujeme. K tomu, co si při tom budeme o jeho postavách myslet, Industry neposkytuje zdaleka tak jasný návod jako zmiňované tituly Boj o moc nebo Bílý lotos.
V souvislosti s Industry se pak nabízí i další ostrá satira z pracovního prostředí – američtí Mad Men. Seriál Mickyho Downa a Konrada Kaye totiž můžeme s nejslavnějšími seriálovými tituly všech dob srovnávat poměrně snadno. V době, kdy většina toho nejlepšího na streamovacích službách nemá šanci kvůli formě minisérie vyrůst do komplexnějšího a košatějšího tvaru, má Industry výhodu několika sezon. I díky tomu se tato série nenápadně vyšplhala na vrchol.
