Seriálová dávka: Spalující rivalita je nejvíc hot série současnosti. Používá totiž sex místo slov
Seriál o dvou hokejistech kanadsko-americké NHL, kteří jsou ve hře úhlavními nepřáteli, ale mimo led mají intenzivní romantický vztah, je nečekaný globální hit. Proč se tak stalo a jakou roli v tom hraje koordinátorka intimity?
Poprvé se ti dva potkají, když Kanaďan Shane Hollander vyruší Ilju Rozanova, ruského hráče fiktivních Boston Raiders, na cigaretě. „Hrozně dobře se na tebe na ledě dívá,“ vzdává protivníkovi hold paradoxně ten stydlivější z obou hokejistů. „Až vás porazíme, tak nebudeš takhle milej,“ pronese po chvíli, kdy si Hollandera bez rozpaků upřeně prohlíží, jeho ruský protějšek ironicky. Brzy na to se oba stávají nejslibnějšími mladými hráči sezóny a mediálně oblíbenou dvojicí protivníků, což je spolu s ligovými i jinými zápasy svádí dohromady docela často.
Jejich setkání mají zpočátku podobnou dynamiku jako to první. Hollander (Hudson Williams), který doteď nepřiznal ani sám sobě, že by mohl být gay, je v rozpacích, ale nemůže si pomoct. Rozanov (Connor Storrie), hédonistický bisexuál, ví moc dobře, co se tu děje. A nejspíš i to, že je vzájemná přitažlivost dvou mladých hokejistů neobyčejná. Ani jeden z nich si ale zatím nedovede představit, že by z toho mohl být vztah. Na milostný příběh dvou hokejistů nejsou ani NHL, ani svět připravené.
A tak se tihle dva nijak zvlášť vzájemně nepoznávají. Když se potkají, vymění si jen pár ironických hlášek. Spí spolu a posílají si esemesky. Všechno to, co si neřeknou slovy, ale vyjádří fyzicky. Jejich sex je na jednu tajnou aférku podivuhodně láskyplný, schůzek je čím dál víc a mnohdy vůbec nejsou náhodné. A tak ubíhají léta.
Trailer k sérii, zdroj: YouTube Virální romance
Šest epizod vzniklých podle knih Rachel Reid pro kanadskou lokální streamovací službu Crave, od níž minisérii zakoupil gigant Warner Bros a přináší ji na platformě HBO Max i k nám, tuto přímočarou love story skoro ničím nekomplikuje. Stačí překážka v podobě coming outu, který si ani jeden z hokejistů neumí představit. Rodiny obou hokejistů to ještě komplikují: Iljova ruská rodina svou přísností a bigotností a ta Shaneova svou orientací na prostředí profesionálního hokeje.
Jediný odskok, který si vyprávění dopřeje, je třetí epizoda věnovaná jinému známému hokejistovi, který se zamiluje do baristy v bistru s ovocnými smoothies. Paralelní linka pozdějšího vítěze Stanley Cupu Scotta Huntera se posléze s tou hlavní chytře propojí a akceleruje vývoj vztahu Shanea a Ilji. Celé vyústění dává naději, že by Spalující rivalita mohla mít vliv i na skutečné nastavení v prostředí profesionálního sportu. Nejde tu o nic menšího než o překonávání strachu z odsouzení veřejností, tedy o veřejné coming outy. A to v prostředí, kde se zatím v historii „vyoutoval“ pouze jeden hráč, který však za NHL nehrál.
Už vícekrát queer romance mohutně prorazila před mainstreamovým publikem – namátkou Zkrocená hora režiséra Anga Lee, Moje soukromé Idaho Guse Van Santa, Carol Todda Haynese, Dej mi své jméno Lucy Guadagnina nebo před pár lety jedna z epizod seriálu Last Of Us. Spalující rivalita je však vyloženě virální. Způsobila po celém světě divácké šílenství a představitelé hlavních rolí jsou dokonce tak populární, že nedávno italským městem Feltre nesli olympijský oheň. Seriál má takový úspěch, že jsou z něj podle New York Times překvapení i největší byznysoví hráči streamovacích služeb. Proč se tedy zrovna on stal takovým hitem?
Pohádka o lepším světě
Seriál je tak atraktivní především proto, jak pracuje se sexem, a také díky tomu, že je zasazen do mírně nadreálného světa. Ve Spalující rivalitě totiž všechno podstatné navzdory obavám a úzkostem dopadá dobře. Při sledování příběhu se člověk napojí na tenzi hrdinů, jejichž strachy pak ve finále vždycky vystřídá úleva z toho, že byly zbytečné. Tenhle konejšivý efekt má nejspíš svůj podíl na tom, proč tolik milionů lidí po světě nehledě na gender nebo sexualitu zkonzumovalo tuto sérii na jeden zátah. V kontextu množství dnešních krizí je srozumitelné, proč právě tento ultimátní feel good titul tak zabodoval. Přináší pocit bezpečí, ale i naděje – svět se ve Spalující rivalitě díky odvaze svých hrdinů posouvá a stává lepším místem.
A pocit bezpečí navíc servíruje od samého začátku. Ilja a Shane mají pouto, které je hned zkraje stvrzeno jejich fyzickou kompatibilitou. Pokaždé, když se potkávají, ozývá se tenze. A skoro vždy jejich setkání končí stvrzením vzájemné atraktivity.
Dalším mocným faktorem, o němž se v souvislosti s tímto seriálem mluví, je otevřenost některých seriálových postav a jejich schopnost komunikace. Než se k tomu, aby spolu mluvili úplně otevřeně, dostávají Shane a Ilja, naservíruje nám seriál ve třetí epizodě love story Scotta Huntera, která je tak nekomplikovaná, až bychom mohli být zaraženi, proč nás v posledních dvaceti letech intenzivně zajímaly komplexní seriály vedoucí vyprávění v několika vrstvách a mnoha významech.
Zdá se, že po letech fascinace ambivalentními mužskými antihrdiny, osudy traumatizovaných žen, odcizených teenagerů a odkrýváním shnilých slupek světa jsme v době krizí objevili zcela jiný typ feel good seriálu, než je například dříve vzývaný Ted Lasso. Vlastně to není ani trochu překvapivé.
Sex jako součást vyprávění
Spalující rivalita navíc znovuobjevila, jak moc atraktivní jsou pro diváky erotické scény nesoucí významy. Jak připomíná článek novinářky Faith Hill A Romance That Actually Takes Sex Seriously v The Atlantic, díky předloňskému projektu The Ringer máme po ruce analýzu provedenou na čtyřiceti tisících filmech z posledních desetiletí, z níž vyplývá, že sex se v posledních dvou dekádách z filmů a seriálů vytrácel. A to nejspíš ne kvůli prudérnosti publika, ale jednoduše proto, že generické sexuální scény diváctvo nebavily. Až příliš mnoho filmů si vystačilo se svádivou předehrou, jež o postavách nic neříkala.
Jen tu a tam je možné vidět film nebo seriál, který dokáže s erotickými scénami pracovat tak, že jejich prostřednictvím příběh buduje, vypráví o postavách a přidává významové vrstvy. Faith Hill dává v článku pro The Atlantic jako příklad seriály Leny Dunham – hlavně Girls. Dunham však nejčastěji natáčela sex proto, aby byl trapný, vtipný nebo problematický. V tomto dnes hojně citovaném seriálu je pro ni sex často nástrojem pro vyjádření osobitého pohledu na mezilidské vztahy. O něco blíž jsou Spalující Rivalitě adaptace knih Sally Rooney, další mileniální autorky používající sex jako prostředek vyprávění.
Na rozdíl od Dunham, která se scénami obsahující nahotu a intimitu často snaží bourat některé tradiční představy, se Rooney více soustředí na to, aby její intimní scény vyjadřovaly, jaký je momentální vztah jejich postav, jak se mění jejich osobnosti i vzájemná dynamika. Dunham a Rooney samozřejmě nejsou jediné, kdo sexuální scény používají jako součást vyprávění. Dobrým příkladem může být i nedávný německý seriál 30 dní touhy, v němž se dva dlouholetí partneři rozhodnou po třicet dní spát každý den s někým jiným, aby si doplnili životní zážitky.
Plakát k sérii, zdroj: HBO Max
Potřebujeme koordinátory intimity
Proč Spalující rivality tedy tolik boduje? Můžeme se spokojit i s jednoduchým vysvětlením, že nás seriál přitahuje díky mužským postavám, které dokážou mluvit o svých emocích, neodpojovat se od nich a nic neskrývat. V tomto smyslu seriálová nabídka doteď skutečně mnoho nepřinášela. A taky byla ještě do nedávna poptávka spíše po temnějších tématech.
V každém případě můžeme seriál vnímat jako významný příspěvek do debaty o tom, k čemu jsou v audiovizuálním průmyslu intimní koordinátoři a koordinátorky. Divadelní herečka Chala Hunter, která pracovala s herci ze Spalující rivality a s showrunnerem Jacobem Tiernym na všech intimních scénách série, je jednou z průkopnic této pozice v zábavním byznysu. V rozhovorech často mluví o tom, že paradoxně právě pečlivá orchestrace, choreografie a důraz na konsent zúčastněných je tím, co dává vzniknout veškerému kouzlu. Spalující rivalita je tak nejen nečekaným začátkem nového popkulturního trendu, ale i důkazem potřebnosti koordinátorů intimity v showbyznysu. Zajímají-li nás sex a emoce, uspějí jen tituly, které tuto profesi nebudou brát na lehkou váhu.
