Sex, auta a dilda. Hraný debut Ethana Coena je béčkovou queer komedií, která neuráží

„Zdálo se, že je to jen dvojice hipíků, která se protáhla škvírou, a někdo jim dal spoustu peněz na natáčení filmů,“ řekl v dokumentu BBC o zmíněném bratrském tandemu William H. Macy, představitel jedné z ústředních postav proslulého dramatu Fargo (1996), které se dočkalo seriálové adaptace pár let před profesním rozpadem Coenů. Rozdělení způsobilo Ethanovo vyhoření a potřeba odpočinout si od filmového průmyslu, který kladl na duo čím dál větší nároky, zejména po oscarovém dramatu Tahle země není pro starý (2007).

Odebírejte náš newsletter

a my vám pravidelně doručíme ty nejzajímavější články a videa

To chci!

Zatímco Joel tedy pokračoval minimalisticky pojatou shakespearovskou adaptací se svou manželkou Frances McDormand a s Denzelem Washingtonem v hlavních rolích, Ethan se věnoval mimo jiné psaní, divadlu a dokumentární tvorbě. Jako sólový režisér se představil hudebním dokumentem Jerry Lee Lewis: Trouble in Mind (2022) o známém americkém country hudebníkovi. Tento dokument, podobně jako hrané Panenky na útěku, není však výhradně dílem Ethana Coena, nýbrž i jeho manželky Tricii Cooke, která se podílela na střihu, scénáři i režii obou snímků a původně přišla i s odlišným názvem filmu – Lesby na útěku.

Nejen že byla Cooke pro oba bratry Coeny od dob gangsterky Millerova křižovatka (1990) nepostradatelná na place, ale snímek Panenky na útěku do značné míry staví na jejích zkušenostech z queer komunit osmdesátých a devadesátých let. Děj filmu se totiž neodehrává v současnosti, jak bylo původně v plánu, ale na přelomu milénia na americkém východním pobřeží. Zatímco drzá Jamie (Margaret Qualley) se snaží vymanit ze vztahových nepříjemností, její nesmělá kamarádka Marian (Geraldine Viswanathan) se kvůli neuspokojivému životu rozhodne opustit Filadelfii a vydat se za svou tetou do floridského Tallahassee. Jamie využije příležitosti a připojí se k Marian, aby jí pomohla uvolnit se a najít sex na jednu noc. Dvojice však brzy zjistí, že jejich vypůjčené auto skrývá vzácnosti, kterým je na stopě parta najatých gangsterů, a jejich vzájemný vztah není tím, čím se původně zdál být.

Co je v té krabici?

Přes dvě dekády odkládaný projekt, jehož se původně měla ujmout nezávislá režisérka Allison Anders, je v podstatě šablonovitou „coenovkou“. Brzy se ukáže, že film není o nic méně absurdní než tornádo doprovozené hudbou kapely Jefferson Airplane na konci Seriózního muže (2009), nebo útok bandy nihilistů v komedii Big Lebowski (1998). Kde se však zmíněným snímkům dařilo humor vyvažovat hlubší existenciální či nadosobní rovinou, tam Coen a Cooke staví do popředí jednoduché anekdoty, stylové odkazy na exploatační filmy thrashového krále Johna Waterse a pamětihodné hlášky. Za vrstvu ostrovtipu však nenahlíží. Ostatně nikdy ani takový záměr neměli, jak popsali v rozhovoru pro web IndieWire. „Je důležité dělat filmy, u kterých se dá jen jíst popcorn a nepřemýšlet o tom, jaký jste měli den, nebo co se děje ve světě.“

Tvůrčí tandem nabízí slabší destilát toho nejlepšího z dosavadní tvorby Coenů. Panenky jsou komedií omylů smíšenou s caper story, kdy mondénní život dennodenně trávený v kanclu a v nočních klubech existuje po boku nevysvětlitelného násilí. Děje se tak nejlépe z rukou dvou přihlouplých poskoků a jejich zadavatele v utajení. Ten kvůli neznámému MacGuffinovi rozkazuje řezat hlavy a strkat je do ledu. Znenadání se do snímku na pár minut vloudí známé tváře jako Pedro Pascal, Colman Domingo nebo Matt Damon, které po chvíli smetou buď epické skladby Cartera Burwella, nebo nahodilá tripovitá montáž s umělými penisy, pronikavou psychedelickou kytarovkou Maggot Brain a dítě květin s tváří Miley Cyrus.

Hravé gimmicky se propisují do formální stránky Panenek ať už v podobě komiksových přechodů, noirového svícení a neonů, expresivních šikmých úhlů z ruky kameramanky Ari Wegner nebo zmíněného hudebního doprovodu. A jsou to právě tyto výrazné formální prvky, které diváka přesvědčí navzdory vtipnému, přesto dost plochému ději.

Lesba do názvu ne!

Čerstvý závan do coenovského vzorce, který je v dané instanci formálně hravý, ale tentokrát příběhově předvídatelný, vnáší explicitně sexuální lesbická zápletka zasazená do žánrového filmu. V rámci dějin kinematografie jde až na pár výjimek, mezi nimiž je neo-noirový debut sester Wachowských Past (1996), o neprobádané pole. Nedávno na ně úspěšně vstoupil kulturistický queer thriller Love Lies Bleeding (2024) s Kristen Stewart v roli zaměstnankyně novomexické posilovny, která se zamiluje do muskulární Katy M. O‘Brian. Nebude náhoda, že i prestižní The Atlantic tituloval snímek britské režisérky Rose Glass jako „thriller bratří Coenů na steroidech“. Přesto začínající filmařka natočila film s podobnou premisou, avšak dotaženější, temnější a mnohem ujetější. Coen s Panenkami bohužel filmu „jako od Coenů“ nesahá ani po kotníky. Otázkou je, kam až by snímek Coena a Cooke pokročil bez studiových omezení, jimiž neprošlo ani slovo „lesba“ v původním názvu filmu.

Rozverná a šarmantní Margaret Qualley se svým jižanským přízvukem a Geraldine Viswanathan obdařená smyslem pro humor skutečně podávají přesvědčivé výkony v rolích Jamie a Marian, které společně přihlížejí tomu, jak násilní muži kolem nich postupně přiznávají své homoerotické sklony. Dynamika mezi ženami zastírá špetku zjednodušení a staromilství čišící z vývojového oblouku obou postav – ať už jde o sklony k vypichování butch a femme charakteristik, diagnostikování příčin homosexuality, pochybnou posedlost penisy nebo „nápravu“ promiskuitní lesby.

Zde se nabízí otázka, z jakého důvodu bylo nutné zasazovat film do devadesátých let. V rozhovoru pro IndieWire k tomu Cooke řekla:
„Film jsem začala psát na přelomu tisíciletí. Bylo by těžké natočit současný snímek, který zachycuje dvojici žen, které obráží lesbické bary. Ve Státech jich je teď asi jen dvacet sedm,“ řekla Cooke v rozhovoru pro IndieWire.

Zpětné začleňování queer postav do kánonu žánrových filmů by rozhodně nemělo být podceňováno. Naopak hra se žánrovými tropy, rysy cis heterosexuálních romantických zápletek nebo s typickými rolemi aktérů násilí na poli queer vztahu je zajímavým pokusem o narušení male gaze a reimaginaci žánrů . Na druhou stranu Panenky jsou až moc uhlazené a osekané na to, aby v sobě tento potenciál měly. Dobový kontext nástupu nového tisícletí nebo volební utkání mezi republikánským George W. Bushem a demokratem Al Gorem působí jako útěk do bezpečné apolitické zóny, ve které se tiše a nenápadně vynášejí kritické komentáře na konto stávajících sociopolitických poměrů. A jestli se o to Panenky skutečně pokoušejí, tak jejich výtky se ztrácejí ve spirále vágnosti a generičnosti.

Starý oprášený kousek

U člena dvojice, která byla od druhé poloviny osmdesátých let opředená aurou geniálního nezávislého autorského dua, je příklon k žánru a narativní jednoduchosti možná pro některé fanoušky rozčarováním. Přesto jde o zajímavý moment přehodnocení pojmů jako je autorství nebo umělecký vývoj: Neboť: Musí být nutně vzestupné? Je pouze určitá trajektorie tvůrčího vývoje „ta pravá“?

Z Panenek je cítit, že přicházejí z jiného popudu – nejedná se o epický, transgresivní nebo významně pokrokový počin vzhledem k tematizované queer problematice. Je to starý oprášený kousek, který spíš působí jako útěk před megalomanskými snímky z pozdní éry Joela a Ethana k legračnímu lehkomyslnému thrashi. Coenovi a Cooke se nedá upřít to, že se jedná o skvěle zahranou, zábavnou a odpočinkovou jízdu.

Plakát k filmu, zdroj: CinemArt

PANENKY NA ÚTĚKU / DRIVE-AWAY DOLLS (USA, 2024, STOPÁŽ 84 MINUT)

Režie: Ethan Coen, scénář: Ethan Coen, Tricia Cooke, kamera: Ari Wegner, střih: Tricia Cooke, hudba: Carter Burwell. Hrají: Margaret Qualley, Geraldine Viswanathan, Beanie Feldstein, Matt Damon, Pedro Pascal, Annie Gonzalez, Joey Slotnick, Bill Camp, Colman Domingo a další.
Česká premiéra: 21. března 2024