Temná svědectví ze země karnevalu na festivalu brazilských filmů

Přestože naši pozornost nyní zaměstnává dění na Ukrajině, i na jiných místech planety se právě rozhoduje o tom, jak bude vypadat svět v příštích letech. Většina lidí si s Brazílií asociuje fotbal nebo tradiční karneval. S ohledem na její velikost a značné přírodní i nerostné bohatství však tato země zaujímá důležité místo na mezinárodní politické scéně.

V neděli v Brazílii proběhly prezidentské volby, v nichž se utkal dosavadní prezident Jair Bolsonaro, často srovnávaný pro svou agresivní rétoriku a důraz na konzervativní hodnoty s Donaldem Trumpem, s druhým kandidátem – Luizem Ináciem Lulou da Silvou, jenž zastával prezidentský úřad mezi lety 2003 až 2011, a který bývá označován za levicového politika. Lula da Silva nakonec zvítězil těsným rozdílem necelých dvou procent hlasů. Lze tedy čekat, že se bude stupňovat pnutí v již tak ostře názorově polarizované společnosti. Ke kořenům této nesnášenlivosti mezi tábory obou kandidátů se obrací právě snímky letošního Kina Brasil.

Brazilský císař, který se ocitá sám se sebou. Záběr z filmu Pedrova cesta, foto: Kino Brasil

Letos je tomu dvě stě let, co Brazílie získala nezávislost na Portugalsku díky princi Pedrovi, dědicovi portugalské koruny, jenž stál v čele hnutí za nezávislost a 12. října roku 1822 ji slavnostně vyhlásil. Stal se tak prvním brazilským císařem. Snímek Pedrova cesta podává zprávu o jeho vnitřním životě během cesty z Brazílie do Evropy poté, co ho intriky politických oponentů donutily abdikovat a spěšně opustit milovanou zemi, aby se vložil do mocenských sporů na portugalském trůně. Film představuje proud jeho vzpomínek a niterných prožitků, které jej přivádí až na hranici šílenství. Divákovi tuto introspekci zprostředkovává experimentální postup vyprávění, v němž se mísí různé techniky natáčení. Sledujeme prožívání člověka smýkaného dějinnými zvraty i vlastní slabostí a nejistotou.

Máme se vrátit?! Záběr z filmu Předběžné opatření, foto: Kino Brasil

Princ Pedro chtěl k nelibosti brazilského parlamentu omezit otroctví. Nakonec jej Brazílie zrušila v roce 1888, o dvě dekády později než Spojené státy americké. Otázka rasismu je tu však stejně jako v USA dosud velmi palčivá. Odstupující prezident Bolsonaro se mimo jiné „proslavil“ výroky, v nichž černošské obyvatele nepřímo přirovnával ke zvířatům. Taková prohlášení od hlavy státu vedou k většímu tolerování každodenního rasismu a fyzického násilí, kterého se dlouhodobě dopouští brazilská vojenská policie.

Zmíněný problém tematizuje snímek Předběžné opatření, odehrávající se v nedaleké budoucnosti, v níž je černošské populaci – jako vyrovnání za minulé zotročení – nejprve nabídnut a posléze vnucen návrat do Afriky. Film ukazuje pronásledování a masové zatýkání brazilských černochů na pozadí každodenního života bílých Brazilců, kteří jen přihlíží a dělají to, co obvykle. Dění sledujeme skrze tři postavy obývající jednu domácnost: lékařku Capitu, jejího partnera, právníka Antonia, a Antoniova bratra Andrého. Prožíváme s nimi prvotní zděšení i pokus o odpor proti nesmyslnému nařízení s číslem 1888, jež odkazuje právě k roku zrušení otroctví v zemi. Rozlišování, kdo už je dost tmavý na to, aby byl repatriován, je ve filmu dovedeno do absurdity, neboť v Brazílii má většina lidí mezi svými předky někoho, kdo z Afriky pocházel.

Bezmoc, která se překlopí v militantní boj. Záběr z filmu Marighella, foto: Kino Brasil

Na festivalu bude k vidění také snímek Marighella, režírovaný hercem Wagnerem Mourou, kterého diváci mohou znát z role Pedra Escobara v seriálu Narcos. Film, jenž byl dokončen v roce 2019, ale v Brazílii se ho diváci z politických důvodů dočkali teprve nedávno,  představuje postavu Carlose Marighelly, brazilského politika, spisovatele a guerillového bojovníka proti vojenské diktatuře, která v zemi trvala od převratu v roce 1964 až do poloviny osmdesátých let. S Marighellou se setkáváme v roce 1969, kdy už je nepřítelem režimu číslo jedna – sledujeme, jak uniká pronásledovatelům, také zvěrstva, jichž se vojenský režim dopouští na odpůrcích, i Marighellovu vzbouřeneckou buňku, která se také uchyluje k velmi násilným akcím.

Kam vlastně patří? Záběr z filmu Horečka, foto: Kino Brasil

Velkým tématem současné Brazílie jsou její původní obyvatelé. Jsou totiž ohroženi stejně jako amazonský deštný prales, v němž žijí. Za Bolsonarovy administrativy se totiž dostávalo podpory majitelům rozsáhlých plantáží a pastvin, rybářům a nelegálním těžařům zlata, jimž je ochrana původních komunit – mírně řečeno – na obtíž. Film Horečka vypráví o indiánovi, který se před dvaceti lety přestěhoval do velkoměsta, kde vychoval své děti. Jeho syn i dcera se už zcela přizpůsobili městskému prostředí. Otce ovšem náhle postihne nevysvětlitelná horečka, odkazující k hlubším kořenům jeho vnitřního nesouladu s městskou krajinou. Snímek se snaží nazírat na indiány nikoliv zvenčí, z pohledu „bělocha“, nýbrž z jejich vlastní perspektivy a nitra.