To takhle v Liberci přijdete na koupaliště a vidíte věci ne zrovna vídané
V České republice sílí trend, kdy lidé chtějí měnit města a obce, v nichž žijí. S tím jde občas ruku v ruce i profesní návrat architektů do regionu, kde se narodili nebo vystudovali. Takoví jsou i členové ateliéru Mjölk, kteří se věnují Liberci a jeho okolí.
„Podstata i prokletí naší profese spočívá v tom, že v různých místech vidíme potenciál. Současně ovšem vidíme, jak ta místa leží ladem, a to nás velmi mrzí. My jsme se rozhodli to měnit,“ uvádí člen Mjölku Jan Mach. Ateliér navrhl v Libereckém kraji například čtyři rozhledny nebo veřejnou saunu. V centru Liberce členové Mjölku také vedou hospodu. K městu totiž mají osobní vztah. „Jsem Liberečan, a vlastně všichni z našeho ateliéru tu stejně jako já studovali. Prostě to tady máme rádi,“ dodává Mach. Neznamená to však, že tvorba ateliéru je omezena na území Libereckého kraje. Mjölk pracuje například na velké zakázce ve Střední Americe – v Kostarice navrhuje třicet luxusních vil.
Sešli jsme se v Liberci u Lesního koupaliště, které je nyní jejich největším soukromým projektem. Teď tu skoro nikdo není, je konec léta a teploty nejsou na koupání. Ale areál má své nezaměnitelné kouzlo. Malebné a romanticky vyhlížející koupaliště je podle Macha kultovním místem pro většinu Liberečanů. „Je poetické v tom, že je kousek od stanice tramvaje, zároveň je startovním místem do Jizerských hor, protože za ním už vlastně nic není,“ vysvětluje architekt. Koupaliště je z jedné strany obklopeno pouze hustým lesem, taková malá připomínka, že se nacházíte na drsnějším severu.
Lávka oddělující různé sekce bazénové vany. Rovněž má funkci startovních bloků u plaveckého bazénu, foto: Jana Mýtinová Areál vznikl v meziválečném období a po válce zažil rozkvět. Byly zde houpačky, skluzavka, kolotoč, hřiště a převlékací kabiny. „Prostě to tu žilo. Později zde byla vystavena plovárna nová, také docela půvabná,“ dodává Mach. Paradoxně nejhůř koupaliště dopadlo po převratu v roce 1989. Od roku 2001 bylo uzavřeno a chátralo; nebylo napuštěné a zarostlo křovím.
Město koupaliště znovu otevřelo až v roce 2018, kdy podniklo nejnutnější opravy, které vyšly na sedm a půl milionu korun. Opravila se hlavně bazénová vana. Ale provozovatelé se zde střídali a nic moc se tu nedělo. „Nás mrzelo, že se někdo o tak krásné místo pořádně nestará. Říkali jsme si, že bychom s tím začali sami. A tak jsme já, Jan Vondrák a jeho žena Marie založili spolek a za symbolickou částku si Lesní koupaliště od města na deset let pronajali,“ dodává Mach.
Nyní mají hotovou studii a čekají na stavební povolení. Také shánějí finance, jejich projekt by měl vyjít zhruba na čtyři miliony. „Různí lidé, kteří to tu mají rádi, nám posílají peníze, takže zhruba polovinu už máme,“ uvádí Mach. Obyvatelé pomáhají i jinak. „Někdo nám dal materiál na stavbu, děti a sportovci z Dukly Liberec tu zase občas místo tréninku pracují, posekají trávu a podobně. Pomáhá nám i Liberecký Sokol a klub otužilců.“
V současnosti na koupališti stojí pouze provizorní stánek s občerstvením a lavičky, které sestavili sami členové Mjölku. „Nebylo od věci vzít si vrtačku a dát si brigádu,“ směje se Mach. Plány mají mnohem větší. Nastávající podzim by chtěli udělat první stavební úpravy, a pokud vše půjde podle plánu, tak i vybudovat saunu. „V Liberci je početná komunita lidí, kteří se sem chodí otužovat. To přijdete třeba v lednu, a v bazénu sedí dvacet lidí. Proto pro ně chceme postavit saunu a později i převlékárny,“ řekl mi Mach. Snaha o co nejnižší náklady dovedla Mjölk až k myšlence recyklované ocelové haly. Pod ni se schová celý stavební proces. V hale by poté chtěli vybudovat prodejní stánek či zázemí pro sportovce. „Výhodou takového řešení je jednoduchá etapizace projektu a motivem snaha o to, aby Lesní koupaliště nebylo během následujících několika let staveništěm,“ uvádí se v popisu projektu.
Mjölk i díky Lesnímu koupališti lidi spojuje. Spolky, politici či běžní jednotlivci jim na transparentní účet posílají příspěvky a jsou s ateliérem v kontaktu. „Po jedné bouři se nám do bazénu navalilo obrovské množství bláta. Tak jsme napsali na Facebook, jestli nám někdo nechce přijet v neděli pomoci to vyhrabat. A dorazilo třicet lidí. Hrabali vedle sebe politik a Ukrajinec, který dělá na stavbě a rád se u nás koupe. Dostali za to pivo. I takové dojemné věci se tu dějí,“ spokojeně říká Jan Mach.
Autorka je publicistka se zaměřením na architekturu.
