Trio Hihihahaholky jde na současnost přes Kladivo na čarodějnice. Ale nejen…

Hihihahaholky tvoří zpěvačky, rapperky a performerky Alena Novotná & Štěpánka Todorová + producent/live DJ Matěj Šíma. Tím, že jsou všichni divadelníci, experimentují nyní s uměleckou formou scénického koncertu. Pozvání k rozhovoru přijali DJ a producent Matěj Šíma a zpěvačka Štěpánka Todorová.

Proč zrovna Kladivo na čarodějnice?

Matěj Šíma: Na začátku holky přišly s nápadem scénického koncertu, což je tvar, který jsme chtěli blíže prozkoumat. Pohybujeme se sice na pomezí divadla a hudby, ale úplně jsme nevěděli, jak to pojmout. Zároveň je to podle mě pořád dost neobjevený formát, něco mezi muzikálem a propracovanou show. Na velkých pódiích jsou dnes koncerty víc a víc performativní. Čím větší máš stage, tím pompéznější v prezentaci musíš být, abys prostor uhrál. Jestli se do mě něco ze studií vštípilo, tak pojem dramaturgie. Věci se nedějí náhodně, ale vždy v nějakém sledu. A pokud je nějaký prvek náhodný, tak se zpětně dramaturgicky díváš, kam tě to dovedlo a jakou to má spojitost s tím, co se dělo předtím.

Štěpánka Todorová: Na začátku jsme nepřemýšleli o tématu, ale věděli jsme, že chceme udělat album, jemuž dáme divadelní podobu. S Alenkou jsme zvažovaly transformovat do dnešní doby nějaký klasický příběh a přepsat ho současným jazykem. Původně jsme si chtěly vybrat různé literární hrdinky, které v daných dílech nemají dostatečný prostor. V horším případě je to psané čistě z mužské perspektivy. Jako první se nabízela Ofélie z Hamleta. Nápadů bylo hodně, ale celé se nám to zdálo rozfrcané, a proto jsme si říkaly, že by nám pomohlo mít režijní osobu, která by to zaštítila. Takže jsme se spojili s Ondrou Štefaňákem, uměleckým šéfem pražského Divadla X10. Tím, že má naši tvorbu rád a nám se zase líbí jeho práce v divadle, propojili jsme se. Zároveň jsme se shodli, že by to chtělo ucelenější téma a převést je do současnosti. Když jsme uvažovali nad chováním lidí na internetu nebo nad útlakem vůči ženám a menšinám, dopracovali jsme se k honu na čarodějnice.

Z jakých zdrojů jste čerpali?

Matěj Šíma: U mě bylo jasné, že první, po čem sáhnu, bude středověká hudba. Ačkoliv Kladivo na čarodějnice už není úplně středověk, časově už to je trochu dál, vnitřně jsem si to spojil s chorály. Toužil jsem dostat tam esenci doby. Tehdejší hudba je temná sama o sobě a když se člověk ponoří do gregoriánských chorálů, je z toho úzko. Naposlouchával jsem vše možné a vybíral pasáže, které měly potenciál, abych je mohl vysamplovat. Další výzvou bylo, jak do dobové hudby napasovat náš zvuk. Věděl jsem, že se můžu totálně vyblbnout co se týče kytar a metalových breakdownů.

Štěpánka Todorová: Film jsme všichni viděli několikrát, ale stejně tak jsme nahlížely do úplně původního zákoníku Kladivo na čarodějnice. Ten má dva díly a jeden z nich má třeba patnáct set stran, takže jsme jen nahlížely. Nebyl prostor je pročíst celé, nebo by se nám z toho dělalo hodně špatně. Sama jsem byla překvapená, co byli lidi schopni do toho zákonu zapsat. Některé z citátů jsme pak použily do textů. Zároveň nám přišlo přitažlivé se vizuálně démonizovat a dělat za sebe čarodějnice.

Za čarodějnice byly často označovány inteligentní ženy, které rozuměly přírodě a vadily establishmentu. Nadto řada z nich byla přitažlivá, jak často zmiňuje ve svých rozborech americká historička středověku Dr. Eleanor Janega…

Štěpánka Todorová: Tohle téma je už naznačené na hlavní hrdince v Kladivu na čarodějnice od spisovatele Václava Kaplického. Hlavní hrdinka Zuzana je nedotknutelná, krásná bytost. Při mučících procesech ji svlékali a úchylně si to užívali. Mučitelé se obhajovali i tím, že tyto ženy musí být satanem, protože je přitahují a vlastně je nutí dělat tyto zlé věci.

Jaká koncepční díla pro vás byla největšími inspirací?

Matěj Šíma: Vůbec prvním albem, u něhož jsem si uvědomil, že inspirací nemusí být jen materiál nabraný z poslední doby a zároveň si vymezíš nějaké mantinely tvorby, byla deska V Barvách od Prago Union. Zbožňuju ji. Každá písnička je jiná barva a každý text obsahuje asociace na danou barvu.

První věc, kterou se nám na DAMU snažili pedagogové předat, bylo vytvářet si překážky, protože limitace vytváří nějakou kvalitu. Když jsi rozbředlý v tvůrčí svobodě, tak se v ní můžeš snadno ztrácet. Hrozně mi pomáhá si limitací a konceptem hřiště zmenšit. To je i důvod, proč mě koncepční věci lákají. V té ztracenosti saháš po věcech, které fungují, ale zároveň tě to často táhne do věcí, kde jsi netušil, kam až můžeš dojít.

Jaké jsou naopak nevýhody nastavení limitů?

Matěj Šíma: Určitě se to vymyká nějakému PR předpokladu. Deska funguje jako celek a singly se z toho jen tak vybrat nedají. Když jsme dokončili SSSCREAM, začali jsme litovat, že jsme nějaké singly z ní už vydali, protože jsou tak vytržené z kontextu. Čím užší forma je, tím specifičtější je to po vydání.

Štěpánka Todorová: Zprvu nám psaní moc nešlo. Dlouho jsme nemohly napsat něco, s čím bychom byly spokojené. Musely jsme hodně dát na brainstorming a každá jsme taky hodně psaly zvlášť, než jsme to začaly spojovat. Na Alenčině chalupě jsme si osnovu pečlivě procházely píseň po písničce, aby linka příběhu na albu dobře seděla. Pokud jde o experimentování s texty, nejdřív jsme dost používaly archaický jazyk, ale postupně nám to přišlo příliš zatěžkané. Stejně tak byla výzva vzít všechnu tu hnusotu tehdejšího výraziva převést do současného jazyka. I proto tam máme tolik vulgarismů, a nakonec i anglicismů.

Matěj Šíma: Já se musel pořádně naučit samplovat, měl jsem v tom minimum zkušeností. Výhodou bylo, že jsem se na mohl zavřít do studia v bývalém atomovém krytu a vše jsem dal dohromady za týden. Dokončoval jsem zrovna hudbu k jiným inscenacím, ale tím, že se blížila premiéra scénického koncertu, bylo potřeba máknout. Kouknul jsem se na film, nechal jsem to na sebe zapůsobit a zavřel se do studia. Za čtyři dny jsem viděl denní světlo čistého času asi hodinu. Pořád jsem seděl v té kobce a základ desky tvořil doslova na jeden zátah. Což je super, protože obsah mi tím přijde konzistentní. Pak jsme naskočili na režim, kdy jsme daný track prošli a předpřipravili. Holky pak odešly a já přes noc začal dělat další skladbu. Nahrávali jsme dema, holky se je učily. Potom byla loni v červnu koncertní premiéra. Po létě jsme se k tomu obsahu vrátili, profiltrovali, přenahráli, a pak to šlo do mixu.

Co jste předělávali a dolaďovali?

Matěj Šíma: Chtěl jsem, aby to mělo výraznou rytmiku: výrazné basy, silné spodky a také aby bylo dobře rozumět vokálům. Narativní příběhová věc selhává v momentě, kdy nerozumíš textu. Zároveň jsme chtěli, aby náš zvuk byl trochu špinavější než na albu Dobrodružství Jessicy a Angie. První dva tracky jsou v hledání výrazu většinou nejbolavější, než si vše sedne.

Zvukový inženýr Jan Pniak, který se věnoval mixu a masteringu alba SSSCREAM:
„Nejprve mi trvalo celkem asi sedmnáct hodin, než jsme docílili zvuku, se kterým jsme byli všichni spokojení – kapela i já. Nicméně, jak už jsme jej našli, zbytek alba odsýpal rychle a byly dokonce i skladby, které prošly bez revizí a poznámek, což je mé praxi dost vzácné,“ říká Pniak a dodává: „Samozřejmě se snažím vyjít maximálně vstříc umělcům a zároveň sobě a svému vkusu. Někdy se to však stoprocentně nepotká. Je opravdu důležité naslouchat tomu, co kapely říkají, protože většinou to nahrávkám velmi pomůže. Případy, kdy kapely chtějí něco, co je objektivně problematické a reálně nahrávkám ubližuje, se ovšem taky dějí. V tu chvíli se snažím být upřímný a na problémy upozornit, ale finální rozhodnutí nechávám na umělcích.“

To mluvíte o zvuku a jeho energii. Co hlasy, které tu mají až divadelní roli?

Matěj Šíma: Většinu jsme si namluvili sami, ale nutně jsme potřebovali dostat tam hlas inkvizičního soudce. Hlas toho, který to šílené vraždění rozvířil. Jeden z mých nejoblíbenějších hereckých hlasů vůbec má Hynek Chmelař, můj kolega z Divadla X10. Starší pán, který celý život kouří tmavé Reval cigarety bez filtru; těmi kily silného tabáku také desítky let soustavně pracuje na barvě svého hlasu. Má medový, hluboký hlas s krásnou hranou. V době, kdy mě Hynek prosil, abych mu pomohl nahrát audioknihu Zahrada od Jiřího Trnky, tak já ho na oplátku požádal, aby mi načetl pár vět.

Ve své tvorbě se věnujete slizounům, úchylům a manipulátorům, ať už současným, anebo historickým. Kdo je pro vás ideální cílovkou? Vaše bublina je totiž s tématem ztotožněna, voliči extrémistů málokdy prozřou. Je pro vás tedy ideálním publikem mladá generace, které jejich oblíbená formace předá třeba i vážnější téma?

Matěj Šíma: Ano, to je ideál. Na druhou stranu, hudbu primárně dělám proto, že mě tvořit baví. Když jsme se dívali na své roční shrnutí od Spotify, vyšlo nám, že nás poslouchá široká věková paleta. To se přesně potvrdilo i na vystoupení v pražském Paláci Akropolis ke konci loňského roku.

Těsně předtím jste připravili singl Motůrek reagující na excesy politika Filipa Turka. A singl dokonale zarezonoval…

Matěj Šíma: Filip Turek je člověk, který dokáže těžit z negativní reklamy. Vlastně celý jeho PR internetový obraz je založený na tom, že negativní reklamu otáčí ve svůj prospěch. Náš obsah několikrát sdílel a pojal to způsobem: „Nevidíte, jak jsem slavnej, když proti mně dělají protest songy?!“

Co s tím?

Matěj Šíma: No buď uděláme tohle, anebo budeme zticha, protože víme, co nastane. Ale jsme založení na tom, že se chceme vyjadřovat k věcem, které nás serou.

Štěpánka Todorová: Byla to sváteční záležitost, ale zpětně to k nám zapadá, když jsme viděli dost šílené komentáře voličů Motoristů vůči nám. Přestože mezi pisateli bylo pár žen, primárně to chodilo od mužů – a byly to dost šílený komentáře. Když jsme vypustili singl Hon, tak jsme si uvědomili, jak historický obsah skladby a online reakce jsou si vlastně podobné. Vždycky se najdou hejty, ovšem v tomhle případě to byla smršť. Doteď něco chodí, protože se z toho stala virální záležitost. Od nás to byla spontánní reakce na politickou situaci, protože témata, o kterých Filip Turek psal na Facebooku, jsou věci, o nichž mluvíme v naší tvorbě. Proto vznikl nápad, že musíme reagovat.

Matěj Šíma: Byl jsem rozhodně rád, že Motůrek opustil naši bublinu. Holky jej totiž dva dny potom, co singl vyšel, zahrály živě u Hradu, kdy se protestovalo proti Macinkovi a jeho nástupu na MŽP. Vážím si toho, že se to pro mnohé stalo hymnou vnitřního protestu proti extrémistům. Je skvělý, když hudba může pojmenovávat věci, které lidi cítí a v textu se s tím ztotožní.

Jaké jsou koncertní plány?

Matěj Šíma: SSSCREAM budeme křtít 26. a 27. dubna v Divadle X10, a to znovu ve formě scénického koncertu. Stejně tak dolaďujeme festivaly a určitě můžeme prozradit, že vystoupíme na United Islands a také na Colours of Ostrava, což bude náš první koncert v Ostravě. Ale nejdřív ze všeho budeme předskakovat formaci Mucha 12. března v Paláci Akropolis. Zde to bude náš tradiční set, který šlape jako dobrá koncertní show.

Hihihahaholky jako předskokanky na koncertě Muchy, která 12. března 2026 pokřtí své nové album ADHD, zdroj: Mucha

Autor je hudební publicista.

HIHIHAHAHOLKY
Kapela vznikla v roce 2022 na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze, kde zúčastnění studovali. „Mám pocit, že přitvrzujeme a vážníme. Od alba Pinky Winky Life z roku 2023, které bylo růžové, naivní a hravé jsme začali řezat do vážnějších témat,“ říká trio Hihihahaholky, které odkazuje na druhé řadové album pod názvem Dobrodružství Jessicy a Angie, které se věnovalo obtěžování, stalkingu, ale i tlaku společnosti na dospívající mládež či různé formy špatné komunikace v rodinách. Hihihahaholky tvoří zpěvačky, rapperky a performerky Alena Novotná & Štěpánka Todorová a producent/live DJ Matěj Šíma. Třetí album SSSCREAM vychází ze scénického koncertu, který měl premiéru 19. června 2025. Další termíny jsou vypsány na 26. a 27. dubna 2026 do pražského Divadla X10.