V diáři. Kulturní tip Marka Šindelky
Po jakých knihách v těchto dnech sáhnout? Další díl rubriky V diáři nepřináší nic, co byste si do něj měli nutně zapsat. Spíš nabízí možnosti co dělat, když se vám diář vyprázdní. O své oblíbené knihy se s námi tentokrát podělil spisovatel Marek Šindelka.
Na čem právě pracujete?
Jsem momentálně s dcerou v karanténě, tak pracuju na tom, abych se nezbláznil. Přes den veškerou imaginaci vkládám do non-stop vymýšlení her a pohádek, po nocích píšu filmový scénář podle našeho komiksu Svatá Barbora, sem tam poznámky a náčrty k novému románu. Od prózy jsem si původně chtěl dát chvíli pauzu, minulý rok jsem kompletně přepsal a znovu vydal svůj starší román Chyba, takovou temnou detektivku o pašování vzácných vymírajících druhů rostlin. Myslel jsem, že se ta kniha bude jmenovat Klimatický žal: pracoval jsem na tom hlavně loni v létě, kdy bylo čtyřicet ve stínu, všechno bylo sežehlé a nedalo se vůbec chodit ven (ještě, že už to máme za sebou).
Co vás na poli české literatury v poslední době zaujalo?
Pořád musím myslet na Herbář k čemusi horšímu Petra Borkovce. Neskutečná, prapodivná kniha. Už dlouho jsem něco nečetl s takovým úžasem. A zároveň jsem u toho brečel smíchy. U básní! U popisu bažanta, borovice, střevlíka (a vůbec všelijakých titěrností). A mezi vší tou přírodou Google translatorem přeložené zprávy o tragických úmrtích slavných pornoherců… Vynikající.
K jaké knize se stále vracíte?
Mám celou řadu knih, které se ke mně opakovaně vrací. Některé souvisí s určitým ročním obdobím, s jistým uspořádáním počasí, teploty, pachu… Je to asi nějaká dynamika stesku. Mám knihy – a někdy jen odstavce, jednotlivé básně – které pro mě uchovávají celá životní období a dokážou mi je okamžitě zpřítomnit. Podobně jako pozapomenuté vůně lidí nebo vůně cizích bytů. Celý život se vracím do knih Hermanna Hesseho a pokaždé mi přijdou nové, stejně jako texty Knuta Hamsuna, Ivana Bunina, Solženicinovy rané povídky, Chlebnikov! A Majkovského Oblak v kalhotách, Skácel a Hrubín, Hungerfield Robinsona Jefferse. A tak dál… Ale všichni teď prý čtou akorát Camusův Mor. Taky hezká věc.
Podívejte se na rozhovor s Markem Šindelkou poté, co roku 2006 získal Cenu Jiřího Ortena, zdroj: archiv České televize Marek Šindelka
Marek Šindelka vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Svou první básnickou sbírku Strychnin a jiné básně publikoval v roce 2005 a o rok později za ni získal Cenu Jiřího Ortena. Úspěšná je ale i Šindelkova próza, za kterou si odnesl hned dvě ceny Magnesia Litera – v roce 2012 za sbírku povídek Zůstaňte s námi a v roce 2017 za román Únava materiálu. Velký čtenářský ohlas také vzbudila jeho kniha Mapa Anny.
