V diáři. Kulturní tip Krištofa Kintery

Krištof Kintera ve svém ateliéru, foto: archiv umělce

Na čem právě pracujete?

Mám toho rozdělaného “na sále” povícero, což je fajn metoda, jak docílit toho, aby se alespoň něco z toho povedlo… Například téměř osmimetrovou venkovní skulpturu Praying Wood pro Litomyšl, která by měla být hotová v červnu. Pak spolupracujeme s architekty nového pražského mostu mezi Podolím a Zlíchovem na sochařsko-environmentálním řešení na obou jeho stranách. Tam se k výsledku ovšem dostaneme až za pár let. Měl jsem právě začít stavět sochu do severoitalských Alp a připravovat výstavu do nejstarší botanické zahrady na světě v Padově, ale situace je jaksi napjatá, takže uvidíme. V červnu budu mít výstavu v pražské Galerii Zdeněk Sklenář, v Gongu v Dolních Vítkovících brzy postavíme Out of Power Tower a monstr Public Juke Box, v museu v Karlsruhe je momentálně k vidění Postnaturalia a ještě se strašně těším do Birminghamu, kde připravuji výstavu pro Ikon Gallery.

Jaký film vás v poslední době zaujal?

Především dva intenzivní dokumenty: V síti a Dálava. První je přísnou a nepříjemnou sondou do patologických hlubin naší společnosti a je zásadní svým přesahem a dopadem. Dálavu natočil můj přítel Martin Mareček, který s neúnavnou trpělivostí dlouhá léta cizeloval dílo, které Vás zasáhne svou niterností zahalenou v hávu obyčejnosti.

Vlastníky jsem viděl sice jenom v divadle, ale byl to pro mě tak parádní zážitek, že jsem na obdobu do kina ani nezašel, inu práce Jirky Havelky jsou vždy výživnou potravou pro mozek i duši. Tedy dá se říci, že mám radost z některých počinů současné české kinematografie.

Na jakou kulturní akci už máte koupené lístky?

Lístky zatím žádné nemám, ale vlastně mě tímto stimulujete, abych si je rychle pořídil na brooklynské Moon Hooch, což je taková energická instrumentální pseudo jazzy jízda, budou 25. 4. v Paláci Akropolis. Zahrají novou desku Life on other Planets.

Ateliér Krištofa Kintery, foto: archiv umělce

Krištof Kintera

Krištof Kintera studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, později pak Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Za svou tvorbu získal Kintera celosvětové uznání, pravidelně vystavuje v renomovaných evropských institucích, třikrát byl také nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého.  Pro Kinterovo dílo je typické používání rozličných materiálů, často každodenního použití, a jistá míra ironie a smyslu pro humor, které propojuje nejen ve svých instalacích, ale i kresbách a kolážích.

Související