V Jihočeském divadle zachraňují náš národní poklad – Budvar!

Po úzkých schodech stoupám do hotelu Malý pivovar, kousek od českobudějovického náměstí. Po předložení vstupenky přistane na stole orosená třetinka s točenou vychlazenou dvanáctkou. Díky prostředí, „welcome drinku“ i zvuku akordeonu se rychle a přirozeně buduje hospodská atmosféra. Od počátku akce nese nádech laskavé nadsázky. Přesouváme se do místnosti, v jejímž čele stojí starý výčep měděné barvy. 

U stolu se scházejí čtyři štamgasti. Vzorek klasické české hospody. Postarší „kapitán“ skupiny Jiří Untermüller, dělník Jan Hnilička, Pavel Oubram s ponožkami v sandálech, v reklamním tričku a s mikinou kolem pasu, a Jakub Koudela v džínové vestičce s nášivkami jako rváč s lehkým náckovským světonázorem. Postavy jsou plakátové typy a herci k nim přistupují se značnou nadsázkou – jako k celému příběhu.

Velká vodní loupež v Jihočeském divadle: Dana Verzichová, foto: Jihočeské divadlo – Hynek Glos

Do svého rodného města přijíždí Standa Ječmínek (David Krchňavý). Ministerský úředník přináší zprávu, jež bujarou náladu rozežene. Zápletka příběhu se odvíjí od naprosto nepřípustné události: Budvarský pivovar se má prodávat! Důvodem je kritický nedostatek vody. Bez vody nebude pivo. Bez piva nebude šťastný štamgast. Proto se skupina milovníků Budvaru rozhodne k záchranné misi hraničící s nezákonnou činností. Účel světí prostředky. Mise splněna, Budvar bude možná jednou viset i na státní vlajce! 

Text Terezy Verecké (* 1985) pracuje se silnou nadsázkou. Přes tuto perspektivu nahlíží postavy i příběh. Stylizací se podařilo do druhého plánu dostat aktuální téma klimatické krize. Nejen nedostatek vody je jejím důsledkem. Jednoduchým principem vysílání televizních událostí se k publiku dostávají zprávy typu „Přemnožené kobylky útočí”, „Záchranné složky hledají zmizelý kontinent, Austrálie stále v intenzivním pátrání”. Hybatelem zápletky je tedy dopad klimatické změny, ale téma není přítomno dotěrně, s plakátovou apelativností. Propojení závažné tematiky a humoru, srozumitelného nejen milovníkům piva, činí z inscenace divácky atraktivní tvar. Důmyslně se ptá: Opravdu se věci dají do pohybu až tehdy, když bude v ohrožení něco tak zbytného a zároveň jedinečného jako je pivo?

Velká vodní loupež v Jihočeském divadle: zleva David Krchňavý, Jan Saska a (v pozadí) Eliška Brumovská, foto: Jihočeské divadlo – Hynek Glos

Pravda, inscenace obsahuje určité dramaturgicko-režijní otazníky. Například postava Miluny není pro příběh nijak důležitá a obešel by se bez ní. Animace výpravy skupiny do Plzně (kde potřebují najít legendární pramen pro záchranu pivovaru) je zdlouhavá a popisná. Některé dialogy vyznívají heslovitě. Nicméně ambice inscenace byly naplněny. Velká vodní loupež je příslibem Jihočeského divadla vystoupit z uzavřeného prostoru kamenných scén a přinášet divadlo jako zážitek. 

Jde o chytrý tah, jak komunikovat téma napříč generacemi i sociálními bublinami. Inscenace je lokálně atraktivní, ale obsahem všenárodní.  

Lze doufat, že s nástupem Martiny Schlegelové do pozice ředitelky Jihočeského divadla (předtím zde byla uměleckou šéfkou činohry) se tato linie v repertoáru bude nadále budovat coby balanc mezi současnými progresivnějšími přístupy k divadlu a konvenční činohrou. 

Plakát k inscenaci, repro: Jihočeské divadlo