V seriálu Limity od Petra Zelenky se rozpadají vztahy i ekosystém

Karel (Aleš Háma) je spolumajitelem severočeské firmy na likvidaci odpadu. Ohleduplnost vůči krajině mu nic neříká. Konec těžby uhlí a jeho nahrazení obnovitelnými zdroji jej děsí podobně jako ekologická hnutí zvěstující nové pořádky. Jenomže doba se mění, což Karel nejzřetelněji pociťuje během dialogů se synem Igorem (Max Dolanský) a druhou manželkou Lenkou (Veronika Khek Kubařová). Pro ně klimatický žal není jen módní trend.

Zatímco Karel se svým parťákem Jardou (Jaroslav Plesl) řeší, kam zahrabat hromadu vysoce toxického azbestu, Igor se účastní pochodů za klima a Lenka začíná pokukovat po ekologickém aktivistovi Markovi (Ondřej Brousek). Nepříliš svižné první epizody jsou tak především portrétem padesátníka, kterému se nedaří v životě ani práci a přestává rozumět okolnímu světu. V zásadě jedinou reakcí, které je schopen, je nekontrolovaný vztek.

Kromě svých nejbližších se Karel chová agresivně i k bulvární novinářce Pavle (Pavla Beretová), šťourající se v jeho nekalých praktikách, nebo ke své bývalé manželce Aleně (Tatiana Dyková), která se k němu svou horkokrevností hodí nesrovnatelně víc než mírumilovná Lenka. Během prvních dvou epizod Karel zvládne seřvat v podstatě každého, s kým přijde do kontaktu, utají, že jeho zaměstnanec v opilosti málem usmrtil člověka, pokusí se podplatit Igorovu učitelku a zneužít manželku jako bílého koně a navrch přejede Lenčinu kočku.

Trailer k seriálu, zdroj: YouTube

Z fosilního boomera aktivistou

Seriál nás tak staví před nemilou vyhlídku, že s Hámovým nesnesitelným hysterikem a dalšími pokřivenými charaktery, které si neustále lžou a různě se podvádějí, budeme muset strávit skoro osm hodin vysílacího času. Ve třetí epizodě ovšem dochází k těžko uvěřitelnému, leč v něčem typicky zelenkovskému zvratu, který dynamikou mezi postavami dost otřese.

Z Karla se proti jeho vůli stává bojovník za ekologickou spravedlnost. Některé z dosavadních menších zápletek jsou utnuty a rozbíhají se nové. Postavy pak prodělají hromadný výmaz paměti. Skoro nikomu není divné, že ten samý člověk, který ve svém podniku nestrpěl nikoho s odmítavým postojem k fosilním palivům, by měl být zároveň ekoteroristou. Na základě velké lži se každopádně konečně rozbíhá ústřední zápletka – Karel se dál snaží hájit zájmy firmy, a zároveň si udržet nečekaně nabitou přízeň mladých ekologických aktivistů včetně Igora.

Fotografie ze seriálu Limity, foto: Martin Špelda, ČT

Zásadní proměnou prochází i Karlova povaha. Najednou se víc usmívá a míň vzteká. Je trpělivější, dokáže druhým naslouchat. Nejde jen o jiné polohy muže, kterého jsme poznali v úvodních dílech. Je jako vyměněný. Zranění mozku přitom neutrpěl. Podobný obrat, naplňující scenáristické potřeby bez ohledu na psychologii, by nebyl tak rušivý, kdyby se Limity od začátku vyznačovaly stejnou komediální nadsázkou jako Zelenkovy starší projekty. Například seriál Dabing Street, který s Limity sdílí i nemalou část hereckého obsazení.

Jenomže tón vyprávění je po většinu času střízlivý a realistický. Když někoho přejede čistící vůz, vozovku pak pokrývá vrstva rozmazané krve a dotyčná osoba končí zafačovaná v nemocnici. Sám Karel kvůli jistému incidentu se zábavní pyrotechnikou utrpí tak vážná popálení, že musí být uveden do umělého spánku. Hádky mezi postavami jsou nepříjemné a citová zranění, která si způsobují, opravdová. Sledování Limitů častěji bolí, než baví.

Telenovela místo satiry

Zelenka sice seriál označuje za satiru, ale v jádru jde o telenovelu točící se kolem manželských a generačních sporů, kterou jen občas provzdušní nějaký vtípek. Pozornost je věnována hlavně nevěře, výchově, těhotenství a jiným vztahovým motivům z nekonečných seriálů. Postavy se rozcházejí, usmiřují a pod vykonstruovanými záminkami dávají dohromady. Jiné než vztahové konflikty nejsou příliš prokreslené ani napínavé.

Fotografie ze seriálu Limity, foto: Martin Špelda, ČT

Budoucnost planety, kterou Karel postupně začíná brát na vědomí, se tak paradoxně jeví jako míň podstatná než otázka, jestli se nějak usmíří se synem a manželkou. Neznamená to, že by se Zelenka boji za záchranu životního prostředí vysmíval. Oproti mnohým svým vrstevníkům má pro členy hnutí typu Extinction Rebellion nebo Limity jsme my pochopení. Sice si neodpustí rýpnutí do genderu a moderního umění, ale vesměs se mu daří nedělat z lidí přilepujících se k podlaze karikatury. Pokud se aktivisté chovají zkratkovitě nebo pokrytecky, nepředstavují ve světě seriálu anomálie. Zmatení a neukotvení jsou zde všichni.

Skuteční seriáloví padouši se nacházejí ve vedení velkých těžařských a energetických společností. Vedle jejich mnohamilionových podvodů vzbuzují Karlovy upachtěné čachry spíš lítost. Environmentální linka ale tak jako tak postrádá ostřejší hranu a dramatičnost, kterou v sobě má Karlova osobní krize. Přes několik sympatických momentů nakonec vyznívá jen jako aktualizační doplněk fádní „vztahovky“, která takto možná přiláká víc generací diváků, ale k naléhavým tématům současnosti nakonec nic pronikavého neřekne.

Fotografie ze seriálu Limity, foto: Martin Špelda, ČT

Když uteče nit…

Originalita námětu spočívá zejména v situování Karla mezi dva naoko neslučitelné světy. K vlastnímu překvapení se stává jejich svorníkem či mediátorem. Svěží nápad je však ve druhé půlce seriálu rozředěn banálními vztahovými peripetiemi. Bez ohledu na žánr, který je těžké určit, jsou Limity zdlouhavé a nezáživné. Postavy mají dlouhé vedení, trvá jim, než si uvědomí zjevné skutečnosti. Dokolečka řeší podobné situace a v dlouhých vatových záběrech přejíždějí z místa na místo. Kdyby byl děj zhuštěn třeba do šesti půlhodinových epizod, možná by vyprávění bylo koncentrovanější a tolikrát by se nestávalo, že autorovi uteče nit.

Opatrnost Limitů je ještě patrnější, když je postavíme po bok ostatních Zelenkových děl, vyvádějících nás z komfortní zóny mystifikační formou (Mňága – Happy End, Rok ďábla) či zpochybňováním národních mýtů (Ztraceni v Mnichově). Limity naproti tomu přinášejí předně ujištění. Ujištění, že rodina je nejdůležitější a že nikdo nezůstane sám. Ujištění, že když v neděli večer zapneme televizi, dostaneme přiměřenou porci emocí, zašmodrchaných vztahů a známých tváří. Herecké výkony mají i zásluhou hereckých zkoušek a sladění jednotlivých představitelů nejvíc vrstev a energie. V souhrnu jsou tím hlavním, co podivně bezzubý a kompromisní seriál vyvádí ze zóny šedi.

Fotografie z natáčení seriálu Limity, foto: Miroslav Kučera, ČT