Válka zítřka je film, který se probudil včera
Sci-fi velkofilm Válka zítřka, který uvádí streamovací služba Amazon Prime, je jako bublající kotel pestrých nápadů, z něhož nakonec nevystupuje žádná konkrétní chuť a vůně.
Novinka od režiséra Chrise McKaye diváka nešetří. Už prvním záběrem ho vrhá do bezhlavé akce. Hlavní hrdina v podání Chrise Pratta se řítí volným pádem k zemi a přistává v bazénu na vrcholku mrakodrapu. Kolem něj prší další ozbrojená lidská těla jako lehce surreálné krupobití. Úvodní scéna vlastně charakterizuje celý film. Má v sobě potenciální akční energii i vtahující imaginaci. Ovšem vyznívají zcela do ztracena.
Pusťte si trailer filmu Válka zítřka, zdroj: YouTube Dějově Válka zítřka okamžitě couvá do minulosti, aby představila ústřední postavu. Dan je vzorný manžel i otec, který má za sebou minulost elitního vojáka a mise v Iráku. V současnosti se snaží najít práci ve výzkumu, což se mu nedaří. Bujarou narozeninovou oslavu jeho dcery přeruší šokující situace. Uprostřed finále mistrovství světa ve fotbale se otevře časová brána a vynoří se ozbrojené komando, které zvěstuje apokalyptickou zprávu: Za třicet let bude lidstvo téměř vyhlazené rasou agresivních mimozemských monster. Jediná šance je rekrutovat jedince, kteří by se roku 2051 stejně nedožili, a používat je jako nevycvičené vojsko. Ihned po časoprostorovém skoku čeká brance týden v pekle, který většina z nich nepřežije… Dan však má bojové zkušenosti a budoucnost pro něj chystá jedno velké překvapení.
Jedná se o nápad stejnou měrou absurdní jako zábavný, který by za určité konstelace mohl fungovat stejně efektivně jako „časová smyčka“ ve vynikajícím akčním sci-fi Na hraně zítřka (2014), v němž je Tom Cruise nucený opakovat stále tentýž úsek bitvy s mimozemšťany a hledat řešení zdánlivě neřešitelné situace. Úspornost snímku Douga Limana spočívá v tom, že vezme jeden silný nápad, jasně si stanoví pravidla hry a ta pak využívá k vytvoření pevného akčního rámce.
Nic podobného Válka zítřka nenabízí. Jde o klasický případ filmu, který si toho nabírá na bedra příliš a potřeba bavit diváka pak kulhá za nutností neustále vysvětlovat kostrbaté motivace a dějové návaznosti. Pokud už dokáže režisér McKay vzbudit iluzi akční jízdy, téměř vzápětí se dostavuje iritující pocit drncání přes logické nerovnosti a oslí můstky. Snaha scenáristy Zacha Deana naroubovat do epické bitvy s odpudivými monstry uprostřed zdevastovaného Miami emotivní dramatickou kostru v podobě vztahu otce a dcery a věcí, které se mezi nimi staly/stanou (podle toho, v jakém časovém bodě stojíme), vyznívá krajně nepřesvědčivě.
V melodramatických scénách mizí i jinak spolehlivé rošťácké charisma Chrise Pratta, který nemá dost hereckých sil utáhnout film, jenž se neustále rozpadá a zase skládá. Jeho bezproblémové herectví vyznívá dobře ve chvíli, kdy má vyprávění jasně definovaný tón a obratné režijní vedení. Proto Pratt prorazil v suverénních Strážcích galaxie Jamese Gunna. Ve Světě zítřka těká mezi humorem, akcí a melodramatem s podobnou nahodilostí, s jakou se film pokouší vytvořit zdání konzistentního vyprávění.
Motiv boje ve válce, která se odehrává příliš daleko, v sobě obsahuje i zárodek sociální kritiky. Tenhle snímek ho však demonstruje jen plytce a nevěrohodně. Reminiscence na válku proti teroru, vietnamské veterány a posttraumatický syndrom by nutně potřebovaly silný významový protipól v samotném ději. Na to však Válce zítřka chybí odvaha a soustředěnost. Není třeba hlubokých myšlenek. Paul Verhoeven v Hvězdné pěchotě (1997) ukázal, jak podvratný může být válečný sci-fi film důsledně dodržující žánrová pravidla a schémata, aniž by přitom ztratil syrovou zábavnou energii. Válka zítřka je navzdory explicitnímu násilí krotká, významově mlhavá a zmatečná.
Jednu podstatnou výhodu ústřední idea však má. Zhruba ve dvou třetinách může Válka zítřka začít znovu a vtáhnout do děje dosud trestuhodně nevyužitou figuru J. K. Simmonse, který si svého „konspirativního Santu“ vystřihl s lehkostí i nadhledem, jenž snímku jinak schází. Závěrečné dějství má opět neřešitelný problém s nevěrohodnou motivací a úsměvnými pózami, ale přinejmenším komorní žoldácká výprava na ledovec, decentně inspirovaná legendární Věcí Johna Carpentera, lépe drží pohromadě.
Válka zítřka se jen těžko zbavuje nálepky „skečového filmu“, v němž mají jednotlivé situace určité kouzlo, aniž by navazovaly podnětný dialog. Je cítit, že Chris McKay má zkušenost především s kratšími formáty. Jeho čtyři roky starý celovečerní animovaný debut LEGO® Batman film působil podobně sypce, jako sbírka atraktivních kostiček, které do sebe ne a ne zapadnout. Válka zítřka trpí totožným syndromem, který navíc ve světě hraného filmu vyznívá o to bolestivěji. Má problém konkurovat i konzumním apokalyptickým slátaninám Rolanda Emmericha jako Den nezávislosti či 2012, které jsou sice naprosto přežité, ale přinejmenším stále úsměvně chytlavé.
Nakonec převažuje dojem, že nákladné akční sci-fi zaspalo dobu i vlastní velkou bitvu a marně se snaží dohnat vyměřený čas.
Chris Pratt a Yvonne Strahovski ve filmu Válka zítřka, foto: © Amazon Prime Video
Autor je především filmový kritik a publicista.
Válka zítřka / The Tomorrow War (USA, 2021, stopáž 138 minut)
Režie: Chris McKay, scénář: Zach Dean, kamera: Larry Fong, hudba: Lorne Balfe, střih: Roger Barton, Garret Elkins. Hrají: Chris Pratt, Yvonne Strahovski, J. K. Simmons, Betty Gilpin, Seychelle Gabriel, Mary Lynn Rajskub, Jasmine Mathews, Sam Richardson a další.
