Sweeth Tooth vyráží s mlsností a parůžky za diváckou láskou

Nový seriál z produkce streamovací společnosti Netflix úspěšně hojí rány způsobené loňským projektem Zámek a klíč. Adaptace populárního komiksu Joea Hilla nejprve několik let stála, masivně se přeobsazovala, a když se konečně dočkala premiéry, fanoušci znalí předlohy i nezasvěcení diváci marně hledali cokoliv, co by je u seriálu, který byl sice vizuálně líbivý, ale naprosto zbavený kouzla či osobitosti, udrželo. Úspěch zacílený na celou rodinu, jenž by kráčel ve stopách Stranger Things, tak přišel až se Sweeth Tooth.

První trailery přitom představovaly až kýčovitě plyšovou podívanou s instantním dojetím. Ovšem americký showrunner Jim Mickle (* 1979) překvapil. Stvořil seriál, který sice dojímá a od ryzího kýče jej v barevnosti i přímočarém poselství často dělí jen kousek, ale to vyvažuje větší než malá dávka hororových podtónů a šikovně maskovaného sarkasmu. Netflix, který projekt převzal od společnosti Hulu, trefil jackpot.

Trailer k seriálu, zdroj: youtube

Není jelení chlapec jako jelení chlapec

Sweeth Tooth se odehrává na Zemi, kde došlo ke dvěma zvratům s ničivými dopady na lidstvo. Smrtící virus pohltil miliardy životů a začala se rodit hybridní děcka – lidé s méně i více výraznými zvířecími rysy a prvky. Několik let po obou událostech se vydává Gus, chlapec s jelením parožím a vesele střihajícími oušky, z lesů, kde jej držel jeho otec v bezpečí, do světa, aby našel svou matku. Má pouze jednu fotku, jméno (které je nejspíš přezdívkou) a vágně definovaný cíl kdesi v Coloradu. Na cestě ho doprovází málomluvný Jepperd, který kdysi hybridy lovil a zabíjel.

Souběžně sledujeme dvě postranní linie. V první se osamocená žena rozhodne v opuštěné coloradské zoo stvořit rezervaci pro pronásledované hybridy. V druhé jde o doktora, který se i po letech snaží najít lék na smrtící virus, aby zachránil svou ženu. Zjistí ovšem, že bude muset uzavřít smlouvu s diktátorem Abbotem a provádět nelidské pokusy na hybridech…

Komiksová předloha Jeffa Lemirea má podobné základy. Scenárista i režisér Jim Mickle udělal řadu změn v konkrétních postavách, zápletce i pojetí. Někdy jsou to změny v podstatě úsměvné. Jeppard je v komiksu – což u Kanaďana Lemira nepřekvapí – bývalý hokejista. V seriálu hrával americký fotbal. Jindy běží o poměrně hluboké zásahy a přepisy zdrojového kódu – ovšem vždy promyšlené a citlivé.

Lemirův komiks, který vyšel nejprve ve čtyřiceti měsíčních číslech v letech 2009-2013 a nedávno se dočkal volného pokračování, je temným postapokalyptickým příběhem. Mezi jeho inspiracemi najdeme nejen některé z nejbrutálnějších příběhů antihrdiny Punishera nebo komiks Richarda Corbena A Boy and His Dog podle povídek Harlana Ellisona (který byl mimochodem jednou z inspirací i původního Mad Maxe George Millera), ale i proslulou románovou Cestu Cormaca McCarthyho.

Tomu skvěle konvenuje typická autorova kresba: Většina Lemirových postav je ve svém držení těla i rysech jakoby zlomená. Ostré rysy a roztřesené linie naznačují, že je s nimi něco v nepořádku, že jejich nitro je pokřivené stejně jako svět, v němž žijí. Například Gusův otec, v seriálu trochu zmatkař, v zásadě ovšem skvělý táta, je v předloze náboženským fanatikem (a vůbec celý komiks nabízí mnohem mystičtější vysvětlení viru i hybridů než seriál).

Právě design postav je to, co zaujme ve srovnání obou verzí „Mlsouna“ nejvíc. Jim Mickle jakoby dotáhl do dokonalosti poučku, že publikum přirozeně dojímají a rozněžňují savčí mláďata, pro něž je typická kulatost – tváří, čumáků, očí… To je na míle daleko od Lemirova pojetí v podstatě jakéhokoliv komiksu. Seriálový Gus Christiana Converyho by mohl ve volném čase pózovat barokním sochařům na cheruby a těm renesančním na veselé pojetí boha Pana. Jepperd v podání Nonso Anozieho je „velký“, ale v jeho oblých tvarech není nic ze strohosti typicky superhrdinských komiksových bijců definovaných hranami svalů a čelistí. I tam, kde Mickle obsadil herce s protáhlými obličeji, je vybavil alespoň brýlemi…

Plyšákokalypsa pro všechny

Jim Mickle promyšleně pracuje i s pestrou paletou barev. Spolu se smrtícím virem se šíří sama o sobě nenápadná fialová květinka, která ovšem může vytvářet nádherné louky květů – jenže pravděpodobně halucinogenních. Svět, který se zhroutil, je zase milosrdně zbavený hor vysušených a nepohřbených mrtvol, trosky jsou decentně pokryté krásnou vegetací a tu a tam se objevuje enkláva, v níž skoro vše funguje jako v někdejším světě… Je to svět, který v něčem svou poezií připomíná knihu Pat Murphyové Město, nedlouho poté. Je však daleko hravější, což ostře kontrastuje s dějem a s některými dílčími motivy.

Kupříkladu doktor Singh dojíždí pro léky do bývalé westernově laděné jídelny. Ráno vstane, projde domem, kde je mnohem víc zeleně než před civilizačním kolapsem, z nepojízdného auta odstaveného na příjezdové cestě si vyzvedne vše potřebné, nasedne na koně a vyrazí jako romantický kovboj na cestu. Na jejím konci uváže oře u zábradlí stále ještě vybaveném upozorněními, že je třeba udržovat dvoumetrové rozestupy a nosit roušky… Sarkastický humor se objevuje i ve scénách, kdy někdo z přeživších zjistí u svého souseda nákazu. Následuje znehybnění pomocí fólie, kterou by si nebohá oběť v lepších časech chránila na letišti kufry, a následuje upálení dotyčného zaživa za zpěvu písní povzbuzujících komunitu na duchu. Bizarní krásou či vtipem oplývají i flashbacky do dne, kdy apokalypsa vypukla naplno.

Jim Mickle pojal adaptaci jako rodinnou podívanou, ale nezapomněl ani na podstatu předlohy, ani na své začátky. I u nás jsme ostatně mohli vidět jeho nezávislý upíří horor Stake Land, v němž je řada styčných bodů s aktuálním seriálem – od postapokalyptického světa, kde bezpečné zóny nejsou ve městech, nýbrž v bývalé divočině, po hrdinu, který se musí vypořádat se ztrátou rodiny a cestuje po boku zkušeného mentora.

Toaletní zbytky po civilizaci. Záběr ze seriálu Sweet Tooth: Chlapec s parožím, foto: Netflix

Sweeth Tooth je na jednu stranu příjemně útěšný zážitek, u něhož lze fandit lidsky naivním a optimistickým hrdinům. Na straně druhé roste s přibývajícími díly napětí, jak nevinní a optimističtí přeživší dopadnou na konci své pouti. Svět, v němž existují, je totiž plný opovržení, malosti a strachu. Jako divoké zvíře je hřejivý a přímý, avšak dokáže bolestivě kousnout a fatálně zranit.

Sweet Tooth: Chlapec s parožím / Sweet Tooth (USA, 2021, celková stopáž 5 hodin 57 minut)

Tvůrce a scénář: Jim Mickle, režie: Toa Fraser, Jim Mickle, kamera: Aaron Morton, hudba: Jeff Grace, střih: Michael Berenbaum, Shawn Paper. Hrají: Christian Convery, Nonso Anozie, Stefania LaVie Owen, Aliza Vellani, James Brolin, Naledi Murray, Adeel Akhtar, Will Forte, Dania Ramirez a další.