„Vy všichni jste naprosto výjimeční!“ zaznívá v Divadle Na zábradlí

První část inscenace je situovaná na stísněný prostor forbíny. Z reproduktoru se ozývá hlas Johany Matouškové, která vede konkurz zpěváků. Každý má šanci zazářit a předvést svůj talent i jedinečný hudební styl. Hlas linoucí se z reproduktorů předstírá zájem a snaží se obecnými, motivačními a strojenými připomínkami dovést zatím neobjevené hvězdy k lepším výkonům. Je to trpce komické. Publikum se směje, ale interpreti zůstávají ve své nervozitě sami a ve výsledku nepochopeni. „Prolog“ tematizuje marnost snahy prosadit autentickou uměleckou tvorbu v předem nastaveném vkusu a záměru produkce. V této melancholické absurditě tvůrci nacházejí komiku a staví sled situací vyvolávající různobarevné emoce.

David Petrželka a Dita Kaplanová v inscenaci Uvnitř banánu pražského Divadla Na zábradlí, foto: DNz – KIVA

K pestrým pocitům z jednotlivých výstupů přispívá stylizace hereckých výkonů. Postavy jsou vykloubené, směšné, ale i vnitřně zranitelné a křehké. Herci ve stylizaci fungují přesně a ladně. Mikuláškův styl je s ansámblem v harmonii a není toho důkazem pouze tato inscenace. V konkurzu se nám tedy představí Michal Bednář s velkým střepem v hlavě, šilhající Vojtěch Vondráček, Dita Kaplanová s pronikavým smíchem, Jiří Vyorálek jako milionté ztělesnění Elvise Presleyho, Anna Kameníková v šusťákovém setu, jejíž hudba má být prostě jenom hudbou, Kateřina Císařová s dechberoucí dovedností – hrou na vlastní hýždě. Konkurz vyhrává David Petrželka coby plachý Daniel. Jako jediný působí, že zapadá do pomyslné normy, ačkoliv se přes texty a zpěv dostává ze svého zmateného, nemocného vnitřního světa.

Rozevírá se saténová bordó opona a vstupujeme na chodbu hotelového pokoje. Doposud jasně nastavená situace se začíná zaplétat v roztříštěných dialozích, smyčce příchodů a odchodů postav. Dialogy mající jasnější obrysy odkrývají vodítka k nahlédnutí postav včetně té ústřední – Daniela. Zmatené poznávání neznámého hotelového prostředí má divák s Danielem společné. Hledání spojovacích nitek trvá v této inscenaci poměrně dlouho a tápání může být frustrující. Jako metafora vnitřního světa Daniela, který trpí duševní nemocí, funguje tvar ve výstižné paralele. Hostující David Petrželka (můžeme jej nyní vidět v absolventských inscenacích v Divadle DISK) dostává v inscenaci významný prostor. Odhaluje svou pohybovou vybavenost, která Mikuláškově režijnímu stylu vyhovuje.

David Petrželka a Vojtěch Vondráček v inscenaci Uvnitř banánu pražského Divadla Na zábradlí, foto: DNz – KIVA

Uvnitř banánu je esencí Mikuláškova režijního rukopisu. Přidává se k zástupu jeho inscenací na repertoáru „Zábradlí“. Ve svém podpisu je režisér Mikulášek konzistentní. Obrací pozornost k jedincům, které v jejich absurdním světě nahlíží s laskavostí a bez předsudků. Ve vykloubenosti dává hercům možnost hledat obrysy vlastní kreativity ve stylizovaném herectví. Přes nadhled i nadsázku se ve společném dialogu tvůrčího týmu daří pokaždé ve vychýlenosti postav najít lidské teplo. Pokud jste fanoušci Mikuláškova režijního stylu, budete naplněni tak, jako obvykle. Pohlazeni divadlem, které povznáší především herecké výkony, poněvadž pro tentokrát je hledání smyslu v absurdním světě místy rozpačité.