Výstava, která vám poskytuje naprostou svobodu při výkladu děl

Při vstupu do C.0 HYB4 Galerie, jak se onen prostor jmenuje, vás oslní světlo odrážející se od bílých stěn. Jako první vstoupíte do místnosti, v níž vám společníka dělá jen obrazovka s rozpohybovaným názvem výstavy. Teprve hlavní výstavní prostor vás přivítá různorodou instalací soch, obrazů, objektů a reliéfů. Zásadním konceptem instalace je vypuštění jakýchkoliv doprovodných textů, kromě kurátorského. V celém prostoru nenaleznete jediný popisek – chybí názvy, použité techniky, datace i jména autorů. Díla i tvůrci tak zůstávají v částečné anonymitě.

Pohled do výstavy TO/IT (Hana Garová, Ondřej Filípek, Vojtěch Míča) v pražské HYB4 Galerii, foto: ČT art – Josef Chuchma

Tento přístup vnímám jako odklon od konvenčního modelu prezentace děl. Vyznění výstavy to svědčí. Divák je tu postaven do pozice, v níž je donucen k aktivnímu přístupu vnímání – namísto pasivního přijímání předem předložených informací a úhlů pohledu, ať už ze strany kurátora či umělců. Je tak nucen si najít svou vlastní linku, a především má naprostou svobodu ve výkladu. Je zde sice k dispozici kurátorský text, jenž však nabývá plného smyslu až po absolvování výstavy.

Ucelený organismus

Vystavené malby abstraktní povahy působí zcela případně, nebanálně. Sochařské objekty z mramoru vynikají řemeslným zpracováním v kontrastu s objekty vytvořenými kombinacemi různých materiálů, především z betonu, které si naopak zanechávají jistou surovost. Navzdory odlišnosti volby média ze strany každého umělce, díla mezi sebou komunikují, a to do takové míry, že důležitost autorství daných děl skutečně mizí, fungují jako ucelený organismus. To vše je umocněno instalačními prvky, které zde fungují coby pojivo, oscilují mezi samostatným dílem a podpůrným elementem, jenž formuje atmosféru expozice.

Pokud lze mít nějakou výhradu, týká se vztahu mezi díly a architektonickým rámcem. Dle kurátorského textu autorské trio vytvořilo instalaci přímo pro prostor C.0 HYB4 Galerie. Slovy kurátora: „Vznikla tak možnost pozorování mimořádné komunikace s prostorem i mezi samotnými umělci.“ Navzdory tomuto tvrzení si myslím, že Hana Garová (* 1986), Ondřej Filípek (* 1993) a Vojtěch Míča (* 1966) by byli schopni uskutečnit výstavu se stejně neobvyklým propojením děl i v jiných white cube galeriích, jejichž hlavní funkcí je neutralita, vhodná pro prezentaci téměř jakéhokoliv díla. Expozice by tedy pravděpodobně působila obdobně v jakémkoliv prostoru se srovnatelnými parametry.

Výstavu v C.0 HYB4 Galerie lze vnímat jako podnětný pokus o redefinici vztahu mezi uměleckým dílem a jeho publikem. Sází na důvěru v návštěvníkovu schopnost aktivně hledat kontexty bez navádění vnější autoritou. Jinými slovy: takzvanému empirickému divákovi zde může být jeho zkušenost s předchozími výstavami spíše na škodu. Asi největší míru svobody zde dostává ten, kdo vstupuje bez znalosti jakéhokoliv kontextu a není zatížen interpretačními návody naučenými z jiných expozic. Může se cele otevřít bezprostřednímu zážitku, oproti nám, kteří se musíme nejprve zbavit svých „interpretačních okovů“.

Současně je však třeba počítat s tím, že ne každý se cítí komfortně v situaci, kdy musí sám hledat smysl bez externích vodítek. Pro ty, kdo tuto výzvu zvládnou přijmout, zato nabízí vzácnou příležitost: setkání s uměním odehrávající se primárně za pomoci vlastního diváckého vnímání a uvažování.

Autor je umělec, také působí jako project manager v Leica Gallery Prague