Ženská na vrcholu skončila v propasti

Anna Polívková a Marek Němec se skleničkou šampusu nad zasněženou sjezdovkou
Svět filmový nebo spíš reklamní? Foto: Bioscop

Žehrání na děsivou úroveň některých českých filmů – zvláště těch, které mají pobavit – není nic nového. Vedle odborných odsudků ji mnohdy provází i mizivá návštěvnost. Občas zaznějí úvahy, že za vše může selhávající tvůrčí potence či spíše špatné zvládání řemesla, nedostatečná péče věnovaná chystanému projektu. Rovněž je pravda, že duchovně spřízněného dramaturga, jehož návrhům by tvůrce věřil a nepodezíral z toho, že by mu chtěl uškodit, nahradily producentské tlaky. Stačí si připomenout údajných třiadvacet verzí scénáře u Poslední aristokratky.

Domnívám se, že existence těchto produktů má ještě hrozivější vysvětlení: tvůrci, ať již tak činí z vlastní vůle či jsou k tomu dohnáni, jako by se vědomě hodlali přiblížit vkusu těch diváků, kteří si oblíbili poetiku tuzemských plytkých televizních seriálů. Pracují s týmiž výrazovými prostředky, modelují obdobně mondénní, reklamní podobu světa, v němž se příběh odehrává. Jenže málokdy přitáhnou právě to publikum, které souzní s produkty tohoto typu. Tohle publikum totiž raději sedí doma a kouká na to „v bedně“.

Zmíněný postřeh lze vztáhnout na řadu děl z nedávné doby: spadají sem jak navenek ambiciózní, ve skutečnosti bezradné projekty jako Úhoři mají nabito nebo Pražské orgie, nemluvě o veskrze ochotnickém Narušiteli, tak čistě (ne)zábavné produkty z rodu Doktora Martina – Záhady v Beskydech, Dvou nevěst a jedné svatby, Věčně tvé nevěrné, Špindlu, LOVEní, Léta s gentlemanem, Románu pro pokročilé. Náleží sem i Ženy v běhu, nicméně tento titul jako jediná výjimka dosáhl mimořádné divácké obliby (přesáhl milion diváků). Nyní do této plejády bezradnosti přibyla Ženská na vrcholu.

Marek Němec a Anna Polívková tančí
Trailer snímku Ženská na vrcholu. Do záchranáře Miša se musí zamilovat každá. Foto: Bioscop

Pod snímkem podepsaná režisérka Lenka Kny (*1962) se vyznačuje nezadržitelně sestupnou kvalitou své celovečerní tvorby. Po vcelku přínosném, pohřbenou minulost zpytujícím příběhu Stínu neutečeš (2009) natočila plytké melodrama Přijde letos Ježíšek? (2013), aby dílo zkázy svého řemeslného umu korunovala Ženskou na vrcholu, zasazenou jednak do slovenských hor, jednak do vánočního období. Jako kdyby na nás dýchla pachuť nejen výše zmíněného Špindlu, ale také dávné marvanovské veselohry Anděl na horách.

Ženské na vrcholu selhává vše: počínaje těžkopádnými zápletkami a konče neumětelským inscenačním i vypravěčským zpracováním. Tupě rozepsaným a v klišé se utápějícím postavám nedokázali vdechnout život ani osvědčení herci, ve výsledku převážně bezradní a uchylující se k bezobsažným grimasám. Autorky scénáře, na němž se kromě režisérky podílely Hana Cielová a Nora K (vlastním jménem Nora Kurzová), popustily uzdu nejprimitivnějším diváckým očekáváním. Dění se motá kolem popleteného termínu vánočního pobytu v přepychovém podhorském hotelu, což vede k nutnosti přijmout provizorní ubytování poskytnuté z ryze křesťanské dobrotivosti.

Karikují se zde kupříkladu zásady „zdravé výživy“ jako něčeho nestravitelného. Propagátorka takového životního stylu je zde vykreslena coby zblblá, manželem opuštěná městská intelektuálka Helena (Anna Polívková). Například rozhořet oheň v kamnech je nad její síly. Ještě že navenek bručounský a vůbec nepříjemný Richard (Martin Dejdar), správce bytu v samotném vysokohorském vysílači, přebývající sám s dcerkou (Emma Voksová), se ukáže být citlivým člověkem. Postavy hrdinčiných rodičů (Bolek Polívka, Jana Preissová) se ocitají v pozici troubovitých, směšně či potměšile lamentujících staříků.

Dění v tatranských scenériích, kde se většina příběhu odehrává, opatřil kameraman Michael Baumbruck (dosud především zapsaný coby tvůrce reklam) hodnotami turistické pohlednice. Většina postav ve slovenském prostředí pochází z Čech, slovenským „domorodcům“ je vyhrazen komparzní rozměr. Dočkáme se malebných výhledů na hory i vytí za zamlžených sněžných bouří. Nechybí spása bližních v nouzi, neboť stateční slovenští chlapi (z valné části českého původu) se poctivě věnují záchranářství. Nahlédneme do řady výstavných barů a zábav v nich, jako kdyby se jednalo o propagační materiál nějaké cestovní kanceláře. Souběžně se odvíjí česká (pražská?) rovina příběhu, tedy zmíněných Heleniných rodičů a dalších příbuzných, kteří setrvávají doma, případně se vydávají na neúspěšný výlet za dcerou.

Nezabírají dvojsmyslné vtípky, nic není gradováno, rozvinuto. Zcela promarněný je gag s náustkem saxofonu, bolestivě „přimrzlým“ ke rtu během hraní na mrazivém povětří, aniž by z toho v příštím záběru vzniklo jakékoli postižení. Dialogy postrádají bezprostřednost, rozvíjení vztahů si nezadá s pradávnou literární veteší, jen vyšperkovanou současnými reáliemi. Řadu postav lze označit za plod svévolné spekulace: buď pouze zazní verbální informace o nich (Helenin manžel, kterého nikdy nespatříme, přislíbí společně trávené Vánoce) nebo se vynoří jako vatová vycpávka (k Heleniným rodičům přijde trávit Vánoční svátky právě propuštěný pomatenec – Helenin tatínek je totiž psychiatr v důchodu).

Ženská na vrcholu je kromě toho všeho demonstrací, že tuzemským hereckým hvězdám je zřejmě dost lhostejné, jaké repliky mají pronášet a jakými zápletkami jejich figury procházet. Je to zcela podřadný film: jednoduše proto, že neplní ani tu jedinou a skromnou ambici, kterou má: totiž nenáročně pobavit.

Anna Polívková, její filmový syn, a portýr vcházejí do hotelové recepce Hotel máte objednaný, ale bohužel až za rok! Pomotaná objednávka pobytu odstartuje celý příběh. Foto: Bioscop

Ženská na vrcholu (Česko / Slovensko, 2019, stopáž 109 minut)

Režie: Lenka Kny, scénář: Hana Cielová, Lenka Kny, Nora K, kamera:  Michael Baumbruck, hudba: Michal Pavlíček, střih: Alois Fišárek. Hrají: Anna Polívková, Bolek Polívka, Martin Dejdar, Jana Preissová, Marek Němec, Jana Krausová, Marek Adamczyk, Marek Taclík, Roman Pomajbo, Danica Jurčová a další.

Související