Jakub Tomáš

Výstava Tekutost, galerie Nevan Contempo, Praha, 17. března – 20. dubna 2018

Z textu Kláry Burianové k výstavě:

„Výsledným obrazům předchází sochařská práce v prostoru, kde každá součást ústředního motivu budoucí malby má svůj papírový model. Socha tak může být přítomna i prostřednictvím malby. Vystříhaní lidé ve vystříhaných domech a krajinách. Makety nás samotných a našich představ. Jako bychom se ocitli ve snu, kde naše tělo je z lepenky, překračuje svoji biologickou podstatu a stává se nástrojem idejí. Iluzivně zpracované prostředí s důrazem na lineární perspektivu paradoxně doplňují zploštělé korpusy představitelů lidstva. V dílech je tak současně přítomna bezprostřední naivita vizuální zkratky i striktní dodržení hloubky prostoru prozrazující roky malířského školení. (…) Zatímco umělcovy obrazy vznikají za pomoci prostorových modelů, v lineárních kovových konstrukcích poznáváme náměty z obrazů. Jsou barevnou linií vytaženou do prostoru a zároveň metaforou cirkulace, kdy existence je udržována prostřednictvím neustálého koloběhu. Vestavěné hadičky zaručují objektům vlastní ‚krevní oběh‘ a propůjčující jim živost.“

Tvorba z roku 2016

Tyto obrazy Jakuba Tomáše lze označit za site-specific díla, tedy za taková, která „slyší“ na daný prostor, koncepčně s ním pracují. Šlo o projekt Hanka a Linda pro pražskou Galerii Vyšehrad, kurátorem byl Petr Vaňous; výstava se konala na jaře 2016. Tvůrce s určitou ironií reagoval na historický kontext místa, na vyšehradskou zátěž dějinami, na „staré pověsti české“.  V ten rok mu kurátor Vaňous rovněž uspořádal padesátistránkový katalog, který se dodatečně a volně vázal k výstavě Inventura v Nové galerii v Praze (2015); výstava a kniha procházely autorovu tvorbu z posledních tří let. Jakub Tomáš prohlásil v roce 2016 mimo jiné toto: „Je mi vlastně skoro jedno, jestli divák vizuální odkazy, které tam jsou, rozklíčuje, nebo ne,“ tvrdí. „Sám je někdy vnímám až zpětně. Prostě se mi tam vkradou během práce. To, co mě ve skutečnosti zajímá nejvíc, je rozhraní mezi realitou a iluzí. A bylo to tak vždycky.“

Tvorba z roku 2013

Radek Wohlmuth o Jakubu Tomášovi v časopise Art+Antiques v roce 2016:

Prostorovou relativizaci obrazu významným způsobem předznamenala výstava Ohledání místa (2013) v pražské galerii k.art.on., která názorně proměnila plošné iluzivní zachycování motivu ve smyslu otevřeného okna do vrstevnatých poloreliéfních objektů. Souběžně s ní už ale Jakub Tomáš maloval svá nová skládaná „figurální zátiší“. Se změnou vizuální stavby obrazu přišla i proměna obsahová, která znamenala odstup od zachycování reality všedního dne a obrácení pozornosti do sféry historie umění. „Možná to souviselo i s tím, že jsem v té době začal dějiny kultury učit na střední škole,“ uvažuje malíř, jenž se už prosazuje i ve Francii a Rakousku. „Každopádně jsem měl vždycky rád ruskou avantgardu, manýrismus nebo právě metafyzickou malbu, která mohla mít na můj nový výraz v některých ohledech vliv.“

Tvorba z let 2010-2011

Radek Wohlmuth o Jakubu Tomášovi v časopise Art+Antiques v roce 2016:

„První velká příležitost přišla v roce 2011, ještě během studia, v podobě samostatné výstavy pro Galerii hlavního města Prahy z cyklu start-up s matematickým názvem S = π.r², která vzbudila vlnu pozornosti. Tu způsobily už neobvyklé formáty obrazů. Vzoreček pro výpočet obsahu kruhu v sobě skrýval kód zdůvodňující jejich podobu. „Ke konci školy jsem měl k obrazu celkem problematický vztah,“ vysvětluje Jakub Tomáš. „Potřeboval jsem se nějak zbavit konvencí, které se k němu vázaly. I proto jsem se pustil do kruhových pláten, a právě tahle rovnice v sobě zahrnuje formát i obsah. Já chtěl dosáhnout zdravého poměru obojího.“