Laureáti CJCH 2021: Ne-kolektiv björnsonova

členky ne-kolektivu kreslící na podlaze v pokoji
Laureátky Ceny Jindřicha Chalupeckého 2021 ne-kolektiv björnsonova, zdroj: web ČT art

Ne-kolektiv björnsonova byl založen v roce 2015. Jeho součástí v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého jsou Nik Timková (* 1986), Zuzana Žabková (* 1987), Lucie Svoboda Mičíková (* 1986), Lucia Kvočáková (* 1984), Tamara Antonijević (* 1989) a Tanja Šljivar (* 1989). Jedná se o uměleckou a mezioborovou platformu pro experiment, výzkum a sdílení, na jejímž chodu se současně podílí celá řada umělkyň a umělců z pražské, berlínské, bruselské a bělehradské scény. Björnsonova je platformou, ale i fiktivní postavou, mystériem, monstrem, teenagerkou, čarodějnicí se stále se proměňující podobou. Její tělo je metaforou k samotnému fungování a dynamice kolektivu, kdy jsou všechny části celku od sebe neoddělitelné, a zároveň tvoří vlastní environment. Autorství či individuální sebeprezentace zde hrají minimální roli. Umělkyně propojují své praxe za účelem zkoumání vztahu těla s jeho prostředím a prostřednictvím různých anti-strategií podněcují představy o tom, jak se tento vztah může měnit. V roce 2017 byla dvěma členkám, společně s ostatními finalisty, udělena Cena Oskára Čepana. V současnosti björnsonova jako ne-kolektiv studuje COI (Class of Interpretation) na AVU a postgraduální program CPRC (Collective Practice).

*Vysvětlení k užívání pojmu „ne-kolektiv“ od jeho autorek:

Na rozdíl od uměleckých kolektivů, které jsou charakterizované svými konkrétními členy tvořícími společně, je björnsonova založená na tom, že její součástí jsou i ti lidé, kteří tam právě v daný moment nejsou. V průběhu času může kdokoliv vstoupit do procesu tvorby, být přítomný, jindy zůstat v pozadí jako duch, a přitom stále zůstat integrální součástí skupiny. Björnsonova se tak dá nejlépe charakterizovat jako fluidní propustná otevřená skupina/platforma.

Care and Feeding of a Mermaid, 2019, Šopa Gallery, Košice

Tanja Šljivar, Nik Timková, Zuzana Žabková

Možná jsme začali něco jako kolektivní snění. Možná jsme se začali navštěvovat ve snech…

Z výstavního textu

Room Without Any Water In It, 2019, ACUD Galerie, Berlin

Tamara Antonijevic, Lucia Kvočáková, Lucie Svoboda Mičíková, Tanja Šljivar, Nik Timková, Zuzana Žabková

I kouzelníci bývají nemocní.
V pasti uvnitř pavučiny porodí své já a devět dětí. Přítel ji vede do vody, do které dosud nevstoupila, do bahna, ze kterého pochází. Je úplněk, pláče okvětní lístky ze čtyř růží, připravuje si očistnou koupel pro svých šest nohou a své zraněné city. Provádí rituál a pamatuje si, že kouzelníci také onemocní. Nesnáší znásilnění a není si jistá, jestli byla znásilněna její babička, ale i kdyby byla, neexistuje způsob mluvit o tom. Nikdy nechtěla zemřít.

Z výstavního textu

Harvested Darkness, 2018, Stará synagoga v Košicích

Lucia Kvočáková, Lucie Mičíková, Nik Timková, Zuzana Žabková, kurátor: Viktor Čech.

Projekt nazvaný Harvested Darkness je především definicí místa. Místa v mnoha vrstvách a významech. Jejich intervence v prostoru košické synagogy zahrnuje nejen tvůrčí dialog, ale zejména místo propojení, v němž kolektivní imaginace buduje další vrstvy. Jimi artikulovaná hloubka ale není fyzická; vede do míst, kam lze přítomnost projektovat pouze sdílenou zkušeností. Instalace s vlastním architektonickým řešením, vizuálními prvky a projekcemi zve návštěvníky k ponoření se do příjemné temnoty, která se ale nachází jinde než karteziánsky chápaná tělesná přítomnost. Je to místo sdílené představivosti, kde teplo soudržnosti tvoří nový ekosystém, úrodnou půdu, v níž se humanistický konstrukt rozpouští do plodné syntézy s okolní temnotou.

Z výstavního textu

Harvesting Darkness: Gates of ECHO, 2018, performance v galerii FUTURA a okolí, Praha

Zuzana Žabková, Lucie Mičíková, Nik Timková, Angela Niegotska, René Alejandro Huari Mateus, Laura Eva Meuris, Eva Priečková

Lehněte si do mokrého zeleného mechu ve tmě lesa. Pomalu dýchejte a snažte se poslouchat Ozvěnu temného, hlubokého a teplého humusu. V těchto úrodných podmínkách je jeho pomalý puls všudypřítomný. Následujte své průvodce místy, kde se otevírá spojení s temným světem. Místa, kde se lidské bytosti, které žily před námi, snažily propojovat říši racionalizované lidské existence s vrstvou, v níž organický život začíná a také končí v jednotě. Nikdy nekončící cyklus této úrodné vrstvy je zde spojen jak silou symbolického myšlení lidského ratia, tak fyzickou přítomností s tělem návštěvníka.
Let’ try to be gumans.

Z výstavního textu

Poslední profily