Marie Lukáčová

poster

Narodila se roku 1991 v Opavě, v současnosti žije v Praze. Roku 2015 absolvovala bakalářský program v Ateliéru malířství 1 na brněnské FaVU. V témže roce nastoupila na magisterský program do Ateliéru supermédií na pražské UMPRUM. V současnosti vyučuje multimediální tvorbu na pražské soukromé střední škole Arcus. Byla členkou kolektivů Socialistická solidarita a Ateliér bez vedoucího, spoluzakladatelka feministické skupiny Čtvrtá vlna. První své samostatné výstavy měla v roce 2014, od té doby – vedle poměrně hojné účasti na kolektivních přehlídkách – je má každoročně. Letos se v české metropoli samostatně prezentovala zatím dvakrát: v Galerii Kurzor expozicí Moréna Rex a v Galerii Kostka výstavou Magie v době konjunktury.

ODDCHERS ECCO TRIP (2018, 2:59 minut)

Video je součástí rozsáhlého projektu Pavla Sterce a Lukáše Likavčana XXX, v němž se zabývají postavou Radovana Rychty a jeho vizí vědeckotechnické revoluce ze šedesátých až osmdesátých let minulého století. Rapový song se snaží komunikovat se samotným Radovanem Rychtou – vytýká mu nedostatky jeho tezí především v oblasti péče, lásky a ekologie.

MORÉNA REX (2019, 11:19 minut)

Videomuzikál zabývající se neviditelným veletokem financí. Skupina finančních spekulantů sedí v potemnělé místnosti. Sdílí a přeposílá obrovské peněžní částky v hermeticky uzavřeném luxusním prostoru. Destruktivní dopady tahů jejich prstů jsou velmi hmatatelné – jenže bohužel tisíce kilometrů od nich.

BONITA (2019, 3:12 minut)

Spadá do projektu Moréna Rex. Video Bonita je sketchem jedné z postav, která jde pozdě do práce, protože snídá.

ŽIVA (2018, 3:55 minut)

Ve videu jsou použity formáty dokufikce a vizuálního narativu. Živa Mifková je aktérkou děje, autorkou dokumentární části. Schází se s lidmi odmítající heteronormativitu, nechává je mluvit na kameru a rozebírat témata od teorií otevřené lásky až po běžné starosti domácí péče probíhající v jiné než párové domácnosti. Platforma, primárních, sekundárních a mnohdy i terciálních vztahů se v obrazové části dokumentu prolíná s animacemi, které proměňují aktéry v referující nonhumánní těla podléhající fyzikálním a duševním stavům. Střihová kolážovitost samotných scén chce odpovídat tvorbě vycházející právě z nehierarchického obrazu, který by tak měl komentovat a doprovázet zkoumané téma.

Poslední profily