Artoulka po Olomouci s Jenovéfou Bokovou

Jenovéfa Boková (* 1992) je herečka a houslistka. Je dcerou aktivisty Johna Boka a malířky a sochařky Jitky Bokové; její sestra Kristýna Lišková Boková je také herečkou. Jenovéfa vystudovala v rodné Praze Gymnázium Jana Nerudy (když jeho součástí ještě byla i hudební specializace) a hudební konzervatoř, obor housle. Vystupovala s kapelami Comenius Quartet a Wunder Bar Band, stále hraje s uskupením Jan P. Muchow & the Antagonists. Před časem se přihlásila na HAMU, kde je v magisterské studiu oboru housle. „Dvakrát jsem to zkusila na herectví na DAMU, ale nevzali mě, což je nakonec asi dobře. Na DAMU bych neměla čas na housle, a možná bych ani neměla čas tolik točit,“ řekla letos v únoru v jednom rozhovoru. „Jsem trochu introvert, prostředí extrovertních lidí mi nedělá úplně dobře, mám pak tendenci uzavírat se do sebe, což by na DAMU mohl být problém. Člověk tam musí být dravý, a to já v sobě nemám. Takže když to nevyšlo na DAMU, přemýšlela jsem, jak vyplnit volný prostor něčím jiným. Nemám stálé angažmá v divadle, a i když točím filmy, zbývá mi docela dost času. Věděla jsem, že potřebuju řád, který by mi škola mohla dát. A tak jsem se přihlásila na HAMU.“

Před kamerou debutovala v roli Hanky v tragikomedii Občanský průkaz (2010) a výrazně na sebe upozornila v televizní minisérii Hořící keř (2013) v postavě rebelující studentky filozofie inspirované odkazem Jana Palacha. Diváci ji mohli vidět také ve filmech Revival (2013), Fotograf (2015), Ženy v běhu (2019), v Mimořádné události (2022), nejnověji pak ve snímku Miroslava Krobota Velká premiéra, jenž byl do kin nasazen minulý měsíc. Získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon díky filmu Beaty Parkované Chvilky (2018).

Jazz Tibet Club

Klub začal vznikat v roce 1994 v historickém domě z 15. století v centru města. Místo, kde kdysi bývala solnice a pak sklad stavebního materiálu, nadšenci z řad místních milovníků jazzu zrekonstruovali během roku a půl na jazzový klub. V roce 2000 a 2011 prošel dalšími rekonstrukcemi, během druhé z nich se interiér proměnil do dnešní podoby. Kromě jazzu se tu nyní hraje blues, indie rock či folk, ale také alternativní hip hop, ambient a elektronika.

Alternativní hudební scéna, foto: Hedvika Ptáčková

Letní kino Olomouc

Místo zvané také Letňák začal zvelebovat Spolek letní kino Olomouc v roce 2016. Od té doby tu kromě kina provozoval galerii a bar. Vznikla tu komunitní zahrada. Letos na jaře byla smlouva se spolkem předčasně ukončena a město se rozhodlo investovat do rekonstrukce areálu. Letní kino se nachází u původních hradeb, v těsné blízkosti katedrály svatého Václava.

Dlouho chátrající letní kino, oživené místním spolkem, snad konečně čeká rekonstrukce, foto: Letní kino Olomouc

Botanická zahrada a rozárium Flora Olomouc

Olomouc je typická množstvím zeleně přímo v historickém centru města. Její základ tvoří tři historické parky vzniklé v průběhu 19. století na okrajích původní olomoucké pevnosti. Postupně k nim byly v průběhu minulého století připojovány další plochy s cílem vytvořit kolem historického jádra města souvislý pás zeleně. Areál botanické zahrady Výstaviště Flora Olomouc s rozáriem, alpinem, zahradami národů, krátkodobými expozicemi rostlin a Zahradou smyslů pro nevidomé se rozkládá na ploše tzv. Korunní pevnůstky v Bezručových sadech; k parkovému areálu olomouckého výstaviště byla připojena v šedesátých letech 20. století.

Jeden ze zelených ostrovů, foto: Hedvika Ptáčková

Bistro a bar Konvikt

Pro studenty skýtá Olomouc nejedno místo k trávení volného času. Přímo v barokním jezuitském konviktu, kde má své sídlo pět kateder Pedagogické fakulty Palackého univerzity s uměleckým zaměřením, najdeme bistro a bar, jehož prostory volně přecházejí do klášterní zahrady.

A po studiu kavárenské povalečství, foto: Bistro & Bar Konvikt