Chlast pojali ve Švandově divadle jako vděčnou jízdu krizí středního věku

Stejnojmenná proslulá filmová předloha z roku 2020 může být pro Švandovo divadlo příslibem úspěchu i na jevišti. Téma inscenace v režii Thomase Zielinskiho bude jistě vděčné a na repertoáru by se tak mohl ustanovit navštěvovaný titul bez vysokých nároků na diváckou pozornost. 

Jeviště lemované třemi bílými stěnami z lesklého materiálu. Na zadním prospektu podlouhlá zrcadla. Čtyři židle. Minimalistická scénografie nerozostřuje pozornost, dává vyniknout herecké akci. Lesklé povrchy, bílá barva a zrcadlové odlesky působí až sterilním dojmem evokujícím laboratorní prostředí, v jehož centru se odehrává výzkumné šetření na upadajícím mužském druhu. 

Petr Stach, Tomáš Petřík, Robert Jašków a Jacob Erftemeijer v inscenaci Chlast Švandova divadla v Praze, foto: Švandovo divadlo – Alena Hrbková

K prázdným židlím se pomalu došourají čtyři postavy. Martin (Petr Stach), Nikolaj (Jacob Erftemeijer), Peter (Tomáš Petřík) a Tommy (Robert Jašków). Příchod předznamenává jejich životní elán. Sklesle dosedají. Prázdným, rezignovaným, unaveným pohledem upřeně zírají do hlediště. Tragikomický obraz krize středního věku, syndromu vyhoření, nepovedených vztahů. Nespokojenost doma i v práci se zrcadlí ve zvadlých tělesných schránkách. Jak z neutěšeného kruhu vystoupit? S řešením přichází nejmladší z mužů, Nikolaj. A započne experimentální léčba stagnace, u některých respondentů až úpadku.  

Dohnat půlku promile

Výchozí zápletkou příběhu se stává hypotéza norského psychiatra Finna Skårderuda: Každý člověk se rodí s deficitem půl promile alkoholu v krvi. Pánové tedy ve jménu ověření této hypotézy naplní své placatky a nastartují beautiful ride. Ověřování v pracovním prostředí je riskantní, ale přináší zisk v nově nabyté chuti do života. Vedle konstantního půl promile totiž v žilách koluje i ztracená krev. Chtěli byste to také zkusit? Zprvu se může zdát, že ověřování této hypotézy by bylo dobré pro každého, kdo se ocitne v životní krizi. Nalijme si čistého vína – v té se někdy ocitne každý z nás. Takže na zdraví? Do plnejch? 

Linka příběhu není zrovna hlubokomyslná, a tedy ani její poselství: Pijme s mírou, aby nedošlo k újmě na těle, na duši, na životě. Vtip jednotlivých situací vychází ze známých obrazů rezignovaných mužů unavených životem, opileckých rozhovorů či potácivých kreací podmíněných alkoholovými koktejly. Švanda zrcadlené reality, kterou alespoň jednou téměř každý z nás okusil, není nikterak sofistikovaná. Ovšem můžeme se s ní velmi rychle identifikovat a s klidem se pousmát i lehkému humoru, který se v záblescích – především k závěru inscenace – proměňuje do šklebu, jenž by nám na tvářích zůstal, kdybychom se opojením chlastu nechali unést jako tělocvikář Tommy.

Robert Jašków a Jacob Erftemeijer v inscenaci Chlast Švandova divadla v Praze, foto: Švandovo divadlo – Alena Hrbková

Herci vytváří na jevišti pocit sehrané přátelské sounáležitosti. Každý přináší jinou energii postavy. Martin je ze čtveřice nejvíce rozervaný. S ohledem na jeho zářnou minulost je přítomnost o to bolavější. Petr Stach ukáže přes spadlá ramena a prázdný výraz počáteční krizi postavy, ale pak ve svižné energii i její proměnu. Zároveň se mu jeho hereckou vybaveností podařilo i do jinak nekomplikovaného náhledu na figury vnést křehkost a vnitřní citlivost – a jeho Martin najde díky experimentu své ztracené já. Tommy Roberta Jaškówa je opuštěný tělocvikář plný lidového humoru, jehož krásná jízda je cestou do pekel. Učitel psychologie Nikolaj Jacoba Erftemeijera je klidný, rozvážný obraz intelektuála s knížkou. Peter v podání Tomáše Petříka se během experimentálního pozorování stává energickým učitelem hudby, který však neztrácí opatrnost. 

V závěru se nad jeviště snesou lana a Petr Stach coby Martin je, upevněn do postroje, vynesen do vzduchu. Přichází po celou dobu příběhu vzývaný tanec učitele dějepisu. Oceňuji akrobatický výkon, ale proč měli tvůrci potřebu do čisté estetiky vnášet toto číslo, to pro mě zůstává záhadou. Pokud mě to tedy nemělo pouze ohromit, což se i tak bohužel nestalo. Ale jízda to byla.

Autorka je divadelní publicistka a pedagožka literárně-dramatického oboru.