Debutant Michal Skalník se ve sbírce povídek Chudinkové příliš spoléhá na dobré nápady
Debutující slovenský spisovatel Michal Skalník napsal sbírku povídek Chudinkové ve svém rodném jazyce, avšak kniha vyšla nejprve česky. Příběh skrývající se za publikací této prvotiny je pozoruhodný. Jak si však stojí samotný titul?
Skutečnost, že svoji první knihu vydal Michal Skalník (* 1983) dříve česky než ve slovenštině, popisuje spisovatel v podcastu nakladatelství Host. Po několika neúspěších na Slovensku, kdy si v nakladatelstvích jeho povídky ani nepřečetli, oslovil už poměrně frustrovaný autor českého překladatele Libora Dvořáka, zda by mu povídky nepřeložil. Překvapivě se tak stalo a s českým rukopisem zaujal Michal Skalník známou brněnskou nakladatelskou značku.
Kniha, jíž grafik Matěj Málek vtiskl atraktivní vizuální podobu, obsahuje desítku povídek různého rozsahu: nejkratší má necelé dvě tiskové strany, nejdelší třicet. Skalníkovi svědčí spíš větší prostor. Určitým svorníkem většiny čísel je potlačovaná frustrace protagonistů (objeví se i hrdinky, ovšem jsou v jasné menšině) vyvěrající obvykle z banální situace, která však vyústí do leckdy takřka krajní polohy.
V úvodním textu otec tří dětí na rodičovské cestou na nákup uvažuje, co kdyby se už k rodině nevrátil. V povídce Nečekaný výlet do Budapešti se protagonista vydává do maďarské metropole, aby si to tam vyříkal se svým známým, který se předchozí den pokoušel v opilosti políbit jeho manželku. Jenomže cestovatel natolik intenzivně přemýšlí o tom, jak by si měl se situací poradit, až jej jakési spodní proudy frustrace dovedou k úplně jiné pointě, než jakou si nejspíš představoval, když si kupoval lístek na vlak.
Postavy jsou věšáky – nikoli na ideje, nýbrž na autorovy nápady.
Dalším výrazným motivem prostupujícím několika povídkami je spontaneita, respektive její absence. Naráží na ni kupříkladu vypravěč povídky Girlfriend experience, jenž roky navštěvuje jistou dámu poskytující eskortní služby, jenomže pak dáma odejde do důchodu a on se má popasovat s nečekanou situací: své sexuální a citové potřeby musí nasměrovat jinam, jenže vůbec neví, jak – přestože si uvykl za sex platit. Hranice spontaneity se rovněž dotýká sedmašedesátileté Emilie, hlavní postavy prózy Malér starší dámy. Emilie opakovaně promlouvá k dceři, aby si našla vážný vztah; dcera namítá, že sama matka po manželství, jež se jí rozpadlo už před dekádami, přece nikoho neměla. Emilie v reakci na to odpoví na seznamovací inzerát. Stejně starého muže pozve po společné procházce na nedělní oběd. Má dorazit i dcera – ta se však neukáže. Seniorská dvojice tím pádem po obědě skončí u sledování snímku Tenkrát na Západě a Emilie uvažuje, jak by tohle nepříjemné odpoledne ukončila…
Obálka prvotiny Michala Skalníka. Autor se narodil v Bratislavě a vystudoval filozofii a veřejnou politiku v Praze. Pracoval v médiích, v soukromém sektoru i v politice. Žije v zahraničí, repro: Host
Michal Skalník: Chudinkové
Přeložil Libor Dvořák. Host, Brno 2024, 136 stran, doporučená cena 299 korun.
Malér starší dámy odkrývá jednu z hlavních slabin většiny Skalníkových próz. Situace Emilie je sice zapamatovatelná a při takto stručném popisu se možná jeví coby příhodný námět pro povídku, jenomže vyznívá celkem nevěrohodně. Protagonistka poukazuje na to, že by díky partnerovi mohla opět najít cestu k dceři, ovšem to žádalo silnější prokreslení jejích motivací. Jinak se člověk musí ptát: Skutečně by někdo takto uvažoval, a posléze i jednal? Emilie se jeví spíš jako loutka tažená autorovým záměrem než plnohodnotná postava.
Povídky tematizují spontaneitu či autenticitu, ale právě jen a pouze tematizují. Postavy jsou jinak věšáky – nikoli na ideje, neboť Skalníkovy povídky nejsou psány a la these, nýbrž na autorovy nápady. Ty jsou obvykle chytré, často dovedou aktéry a aktérky do absurdních, někdy takřka groteskních stavů. Jenomže obvykle nenabydou věrohodných rysů, často jsou uvězněny v pasti určité charakteristiky, z níž nemají šanci se vymanit.
To ovšem neplatí o protagonistovi posledního textu Po tom všem, co se o mně teď říká. Fotograf je zde obviněn svou manželkou z manipulace. Protagonista totiž připravil výstavu na základě jejich (neúspěšných) snah o umělé oplodnění. A podle manželky mu šlo víc o jeho fotografický projekt než o dítě. Tento text jednak podnětně otevírá otázku limitů umělecké tvorby, ale hlavně – protagonista neustrne v jedné poloze: přestože se zprvu jeví jako oportunista, jenž manželku skutečně využil, postupně prochází proměnou (škoda, že dospěje až k barvotiskové podobě svého lepšího já). V rámci knihy běží o výjimku. Bohužel. Michal Skalník se sice představuje jako vtipný autor, který zvládne neokázale osvětlit výrazná témata z neobvyklých úhlů, ovšem zatím na tyto své přednosti spoléhá až příliš.
