Dětství je naprosto zásadní. Obrazy Šárky Růžičkové Zadákové o rodinné každodennosti

Obrazy Šárky Růžičkové Zadákové (* 1982) jsou svébytnými deníky z rodinného života – intimními, přesto plnými situací, s nimiž se divák snadno ztotožní a které by se mohly odehrát i v jeho vlastním životě. Autorka v nich umně zachycuje dětský pohled na svět; její díla na mě působila jako okna, jimiž jsem mohl nahlédnout zpět i do svého dětství. Obrazy maluje expresivně a zkratkovitě, postavy mnohdy deformuje –není to proto, že by autorka nebyla schopna namalovat realistický obraz, nýbrž proto, že realismus tu není třeba – její styl dílům propůjčuje náladu vzdálené vzpomínky a dodává jim určitou dynamiku.

Ve vstupním, přízemním podlaží Galerie Václava Špály mě obrazy vtáhly do krátkých příběhů, jejichž hlavními aktéry jsou převážně děti uprostřed každodenních situací: od pojídání právě chystaných palačinek po trhání mléčných zubů. Prohlížet si autorčiny obrazy je skutečně jako listovat jejím osobním deníkem.

Šárka Růžičková Zadáková: Košilka, 2024, akryl na plátně, 145 x 150 cm. Z autorčiny výstavy Domácí scéna v pražské Galerii Václava Špály, zdroj: Galerie Václava Špály

Posléze ve spodním, podzemním patře návštěvník pochopí, co se skrývá za názvem Domácí scéna. Na zeď je zde promítáno domácí video z dětství výtvarnice. Se svou sestrou v něm předvádí vystoupení na hudbu z muzikálu Jesus Christ Superstar – konkrétně pasáž, v níž je Ježíš odsouzen ke čtyřiceti ranám bičem a Pilát Pontský dramaticky počítá každý úder. Sestry si rozdělily role: jedna hraje Ježíše, druhá vojáka s bičem a za zvuků gradující hudby vrcholí i jejich představení. Přestože jde o scénu plnou násilí a nespravedlnosti, v podání dětí působí úsměvně. Je pozoruhodné, do jaké míry dokáže dětská hra zbavit vážnou, krvavou či drastickou situaci jejího původního významu a proměnit ji v okamžik, který diváka pobaví.

Šárka Růžičková Zadáková: Hurvínek, 2012, akryl na plátně, 55 × 70 cm. Z autorčiny výstavy Domácí scéna v pražské Galerii Václava Špály, zdroj: Galerie Václava Špály

Z tohoto záznamu a ze vzpomínky na „domácí scénu“ zřejmě vychází série obrazů vystavených na témže podlaží galerie. Zachycují jak klíčové momenty zmíněného videa, tak i další vystoupení – například inspirovaná Michaelem Jacksonem –, která divák vnímá už jen zprostředkovaně, skrze malbu; atmosféra v nich je však zachycena se stejnou intenzitou.

Na některých z prezentovaných pláten již neběží o vzpomínky z pohledu dítěte, ačkoliv se dětství rovněž dotýkají, nýbrž jsou evokovány očima dospělého člověka – a obdobnou optikou na ně nahlíží dospělé publikum. Tato díla sledují plynoucí čas třeba přímo na dětech autorky, i v situacích z jejího blízkého okolí.

Šárka Růžičková Zadáková: Advent – Výzdoba, 2023, akryl na plátně, 140 × 150 cm. Z autorčiny výstavy Domácí scéna v pražské Galerii Václava Špály, zdroj: Galerie Václava Špály

Přestože Domácí scéna působí až potěšujícím dojmem – a je třeba dodat, že bez jakékoli tendence sklouzávat k nevkusné líbivosti, – otevírá dle mého názoru důležitou otázku. Vnímám ji jako podnětnou zpověď o tom, jak zásadní je, aby děti měly možnost prožít dětství. Vyhýbám se sousloví „šťastné dětství“, neboť je považuji za nadužívané a zavádějící; jde spíše o to, aby děti mohly být dětmi a prožít část života v oné opojné nevědomosti a nevinnosti. Bez toho by vystoupení z Jesus Christ Superstar na „domácí scéně“ bylo pouhou připomínkou lidské krutosti a obrazy Šárky Růžičkové Zadákové by postrádaly svůj smysl.

Šárka Růžičková Zadáková: Zoubek, 2025, akryl na plátně, 150 × 145 cm. Z autorčiny výstavy Domácí scéna v pražské Galerii Václava Špály, zdroj: Galerie Václava Špály