Esej: Otáčení Rubikovou kostkou aneb Jak vidí Franze Kafku současná audiovize

Sto let od Kafkova úmrtí (připadlo na 3. června 2024) bylo důvodem k nedávným premiérám několika snímků a sérií. Česká televize uvedla německou šestidílnou sérii Kafka i dokument Franz Kafka – známý neznámý, volně inspirovaný bádáním německého kafkologa Reinera Stacha. Ten pražského spisovatele představuje jako zvídavého člověka, který měl spoustu rozličných zájmů: od sportu přes cestování až po zdravý životní styl. Podobný záměr měla režisérka Agnieszka Holland při natáčení filmu Franz, jenž vstoupil minulý týden do kin a který se snaží ukázat méně známé aktivity slavného spisovatele.

Vysoký štíhlý muž s kondičkou

Dokument režiséra Pavla Šimáka Franz Kafka – známý  neznámý (stále dostupný na iVysílání v televizní i celovečerní verzi), jenž vznikl v koprodukci ČT a Arte, má téměř identický záměr jako nový celovečerní hraný film Franz režisérky Agnieszky Holland. Chce ukázat pražského spisovatele nikoliv coby „mramorový pomník“, nýbrž jako emotivního a zvídavého člověka, který nežil jen prací a psaním. Průvodcem dokumentu je německý spisovatel Reiner Stach, autor celosvětově proslulé trilogie o Kafkovi (v češtině ji vydalo nakladatelství Argo). Tento literární počin nabízí velmi podrobný vhled do příběhu pražského rodáka i do životního stylu přelomu 19. a 20. století. Stach divákům vyvrací mýty, které se kolem Kafky nabalily. Jedním z nich je například to, že byl neduživý. Ve skutečnosti měl mnohem lepší kondičku než jeho přátelé z literárních kruhů. Kafka totiž chodil na dlouhé procházky za Prahu, pravidelně cvičil, rád plaval a měl dokonce vlastní veslici.

Německý spisovatel Reiner Stach coby průvodce dokumentu Franz Kafka – známý neznámý, foto: archiv ČT

Však také Franz ukazuje protagonistu, jak cvičí v pokoji, jde si zaplavat s přítelem Maxem Brodem nebo vesluje na Vltavě. Kafka se dlouhodobě zajímal o tehdejší trend zvaný Lebensreform, šlo o sociální hnutí vzniklé sice v Německu, ale populární i u nás.Jeho členové propagovali zdravý životní styl zahrnující zdravou stravu, procedury na čerstvém vzduchu (například sluneční lázeň) nebo cvičení v přírodě. Ve filmu Franz se k vidění scéna z německého sanatoria Jungborn, kde majitel v podání Stanislava Majera vysvětluje Kafkovi, co ho u nich čeká. Majitelova pracovna se nachází v jakémsi zámeckém areálu, odkud má výhled na louku, kde cvičí skupina nahých mužů. Škoda, že scénu v sanatoriu nenapsal scenárista Marek Epstein věrněji tomu, co pražský rodák F. K. skutečně viděl v roce 1912. Jungborn totiž nebyl na zámku, ale vypadal jako letní tábor. Klienti sanatoria bydleli v chatkách z březového dřeva. Podle Kafkova popisu z cestovního deníku samotné ležení na sukovité posteli byla určitým způsobem ozdravná procedura. Každopádně scéna, kdy Franz viděl desítky nahých mužů v Jungbornu, je reálná. Na internetu si můžete prohlédnout krátký němý film, kde nudisty v Jungbornu uvidíte.

Z filmu Franz, foto: @Marlene Film Production

Dora byla nejen ošetřovatelka

Dalším příběhem, jenž donedávna nebyl v Česku známý, je osud Kafkovy poslední lásky. Dora Diamantová pocházela z polské ortodoxní židovské rodiny. Ve dvaceti utekla z Polska do Berlína, kde začala studovat hereckou školu. V létě 1923 jela se skupinou dětí do severoněmeckého letoviska Graal-Müritz. Ve stejnou dobu tam pobýval Kafka se svou sestrou a jejími potomky. Shodou náhod se Dora s Franzem seznámili a záhy se dohodli, že Kafka opustí Prahu a budou žít společně v Berlíně. Ač věděli, že jejich vztah nebude mít dlouhého trvání, protož Franz už byl vážně nemocný, prožili intenzivní měsíce. Spisovatel své přítelkyni dovolil něco, co nikdy žádné jiné ženě: byla s ním, když psal, a předčítal jí své texty.

Poté, co v červnu 1924 Kafka zemřel, chtěl Max Brod shromáždit veškeré písemnosti svého nejlepšího přítele. Dora mu je zapřela. Nechala si je u sebe jako památku na milovaného Franze. V roce 1932 se provdala za protinacistického bojovníka Lutze Laska. Pár měsíců poté proběhla v jejich bytě razie a gestapo zabavilo veškeré materiály, včetně Kafkových. Americká spisovatelka Kathi Diamant napsala v roce 2003 knihu Kafka´s Last Love – The Mystery of Dora Diamant (Kafkova poslední láska – Tajemství Dory Diamant), která vyšla nejen v angličtině, němčině či francouzštině, ale také v portugalštině nebo v arabštině. Autorka se opakovaně snažila vydat knihu v Česku, ale zatím se jí to nepodařilo, což je škoda, protože díky tomu by se čtenáři dozvěděli o významné kapitole Kafkova života, která tu není příliš známá.

Z filmu Nádhera života, foto: Film Europe

Kathi Diamant spolupracovala i na loňském celovečerním filmu Nádhera života, což je první hraný snímek o Franzovi a Doře, volně inspirovaný stejnojmennou prózou Němce Michaela Kumpfmüllera (česky vyšla v roce 2012 v nakladatelství Mladá fronta). Tento německo-rakouský film ukazuje Kafku v posledních měsících jeho života jako nikoliv chřadnoucího spisovatele, nýbrž živelného muže toužícího užít si s Dorou každou minutu. Herec Sabin Tambrea, známý například z televizních seriálů Ku’damm 59 či Babylon Berlin, zde ztělesňuje Franze, který se díky Doře vrhne do největšího dobrodružství svého života: Konečně se odstěhuje z Prahy, a tím se „odstřihne“ od rodiny. Milence vidíme, jak si užívají čas v prázdninovém letovisku; chodí plavat, jedou na výlet na motorce. V Berlíně bydlí v pronajatém bytě a neustále řeší nedostatek financí a Kafkův zdravotní stav.

Vloni Česká televize odvysílala také šestidílnou sérii v režii Davida Schalka Kafka (rovněž k vidění na iVysílání), která je tematicky rozdělená na díly Max, Felice, Rodina, Úřad, Milena a Dora. Autoři zobrazují poslední lásku pražského literáta podobným způsobem jako ji podává Nádhera života: coby ambiciózní, nezávislou mladou ženu, která v dobrém slova smyslu zastavila svůj život kvůli tomu, že se zamilovala.

Z televizní série Kafka, zdroj: archiv ČT

Poslední Kafkova láska v novém snímku Agnieszky Holland zcela chybí. Režisérka na novinářské projekci v Praze prohlásila, že „vztah s Dorou byl útěk od osudu, i když krásný. Byla pro něj spíš jen ošetřovatelka“. Scenárista Marek Epstein na projekci vysvětloval: „Dora se nám do filmu dramaturgicky nevešla. Některé motivy vztahu, ale i spíš pocitu štěstí, jsme dali do setkání s Milenou Jesenskou.“ Jistě nelze popřít, že Kafka zažíval něco výjimečného s Milenou, ale zredukovat jeho poslední milostný příběh na to, že Dora byl pouze jeho ošetřovatelkou, je příliš zjednodušující.

Image, brand a nová plastičnost

Více než dvacet let dokumentuji dění kolem Kafky, protože mě zajímá, jakým způsobem se jeho životní příběh představuje u nás i v zahraničí. Paradoxně nejsložitější je to právě v Praze, potažmo v Česku. Kafkova tvorba zde prošla vlnami: od konce padesátých let, když pominuly válka a nejhorší stalinistická éra, začala být znovu překládána a vydávána, ale s nástupem normalizace to ustalo. Až v roce 1983, když svět slavil sté výročí narození fenomenálního spisovatele, vydal Odeon svazek autorových povídek. Nicméně v zásadě bylo okolo Kafky ticho.

Počátkem devadesátých let ovšem nastal kafkovský boom. Jeho tvář se najednou objevila jako motiv na turistických suvenýrech. Postupně se tu vybudoval kult posmutnělého muže, jenž bloudí ztemnělou Prahou. Reiner Stach v dokumentu Franz Kafka –  známý neznámý tuto image několikrát glosuje, například když se pozastavuje nad nejpoužívanější fotografií pražského spisovatele. Portrét vznikl pár měsíců před smrtí a Kafka je na něm už velmi zesláblý. Stach tvrdí, že mnohem lépe by Franze vystihovala dřívější fotografie, kde stojí na Staroměstském náměstí, je v plné síle a usmívá se do objektivu. Jenže o tento optimistický pohled zřejmě prodejci suvenýrů zájem nemají, protože by nekorespondoval s image trudného hrdiny.

Součástí letošního filmu Agnieszky Holland jsou i scény, které mají poukázat na to, jak je známý literát prezentován návštěvníkům Prahy. Herečka Emma Smetana provází turisty interiérem, jenž má zřejmě evokovat Kafkovo muzeum (nejde však o reálně existující Franz Kafka Museum). Herečka vypráví publiku, kolik knih bylo napsáno o Kafkovi, nebo jaké okolo něj panují stereotypy. Tyto scény odkazují k tomu, co Holland vysvětluje v jednom z rozhovorů: „Tady v Praze se z něj stal takový brand – značka. Franz je pod tím vším nánosem schovaný, ale my jsme se snažili se k němu prohrabat.“

V televizní sérii Kafka spisovatele ztělesňuje Joel Basman, který fyziognomií rozhodně neodpovídá tomu, jak literát vypadal. Ani výškou (Kafka měřil téměř dva metry), ani výraznými rysy v obličeji. Zcela odlišný vizuální vjem nabízí Nádhera života. Představitel Franze, Sabin Tambrea, odpovídá nejen výškou, ale také výrazným obličejem. V jeho očích jsou přítomny hravost a zvídavost, jež lze vypozorovat z fotografie usměvavého spisovatele, kterou zmiňuje Stach. Agnieszce Holland se podařilo vykreslit věrně vyhlížejícího Franze – kromě fyzických dispozicí, jež byly Idanu Weissovi dány, umí tento herec zahrát širokou škálu emocí: od rozesmátého Kafky, který čte přátelům úryvky z Procesu, až po rozčíleného muže, jenž licituje se žebrákem o důležitosti toho, co si přejeme a jak o tom mluvíme.

Právě možnost neustále přeskládávat pomyslnou Rubikovu kostku, kdy se filmový obraz Kafky mnohokrát změní, umožňuje vnímat jej mnohem plastičtěji, než jsme byli dosud zvyklí. Možná snímek Franz může motivovat diváky, kteří donedávna od Kafky četli jen Proměnu. Příběh o broukovi je nezaujal, a tak mají pocit, že není třeba věnovat tomuto autorovi další pozornost.

Přebal monografie S Kafkou na cestách, kterou připravila Judita Matyášová spolu s Janem Jindrou, zdroj: nakladatelství Labyrint

Otázka druhé šance

Vloni jsem v nakladatelství Labyrint vydala knihu S Kafkou na cestách (jde o revidovanou verzi svazku Na cestách s Franzem Kafkou, který vyšel v roce 2009 v Academii). S fotografem Janem Jindrou jsme cestovali po stopách Franze napříč Evropou. Proto se mě lidé často ptají, co bych doporučila z Kafkovy tvorby, pokud mu chtějí dát druhou šanci. Vždy říkám, že jednou z možností jsou jeho Deníky z cest. Od prvních stránek vás přenesou do rytmu, do hlomozu, ale i do ticha, které Kafka zažíval během výletů po Evropě. Při čtení nabýváte pocit, že s ním sedíte v kupé, po očku pozorujete slečnu na protějším sedadle, nebo počítáte mince, abyste dali spropitné číšníkovi, jehož životní příběh si právě domýšlíte. Franz vás bude celou dobu pevně vést, abyste neuhnuli pohledem při pozorování okolního světa. Někdy vás nutí dívat se na ošklivost nebo směšnost, jindy povolí sevření, a vy ucítíte okouzlení a radost z nového objevu.