Film R.A.S.: Za dobu mé služby se nic zvláštního nestalo

Ve Francii patřily k tabuizovaným (nejen filmovým) látkám zejména deziluzivní výpovědi o poměrech ve francouzských koloniích, zvláště pak téma alžírské války. Ta začala na podzim 1954, vyžádala si statisíce obětí a skončila v březnu 1962 vyhlášením nezávislosti Alžírska. Nelichotivé pohledy na ni byly potlačovány: zákazy dolehly třeba na filmy Vojáček (Jean-Luc Godard, 1960) či Bitva o Alžír (Gillo Pontecorvo, 1966), která tuzemským divákům může být známá i z nedávného televizního uvedení. Sotva se tudíž můžeme divit, že ve Francii není tomuto galskému angažmá na severu Afriky věnována početná plejáda snímků. K výrazným dílům s touto tematikou lze počítat snímky Tehdy nám bylo dvacet (René Vautier, 1972), Výslech (Laurent Heynemann, 1977) a zejména R.A.S. (Yves Boisset, 1973).

Yves Boisset (*1939) vytrvale upozorňoval na stinné stránky panující v současné francouzské společnosti i v jejích novodobých dějinách. Všímal si projevů rasismu (Pan Dupont, 1975), nahlédl do temného zákulisí policejní práce (Soudce zvaný šerif, 1977), pozastavil se nad brutalitou vojenského školství (Vzhůru do boje!, 1981), věnoval se zmanipulovaným soudním procesům (Dreyfusova aféra, 1994). R.A.S. – zkratka odkazuje ke každodennímu hlášení, že nic zvláštního se nestalo, rien à signaler – nastoluje už svým názvem krutě ironický kontext. I když jsou vypalovány vesnice na nepřátelském území, i když jsou mučeni a vražděni zajatci, a i když ve vojenské jednotce dochází k rozbrojům, do písemných záznamů se dostane jediný údaj, a sice, že nic zvláštního se nestalo.

Režisér, jenž se spolu s Claudem Veillotem podílel i na scénáři, zachycuje, kterak drsné podmínky lámou jakákoli odhodlání mladíků, navlečených do uniformy a vyslaných bojovat do žhavých afrických písků za zájmy vlasti, jak je jim ustavičně zdůrazňováno. Ti, kteří se ocitají v popředí pozornosti, se liší svým smýšlením i zájmy: jeden se svým rebelstvím kloní k levici, další vyznává bohémské žití, další teprve hledají svou cestu… Posléze pak všechny spojuje pocit zhnusení z poměrů, v nichž se ocitli. Tvrdý výcvik, vyčerpávající pochody a ustavičný ponižující dril (včetně vynucovaného opakování, že si žijí jak na zámku, kéž to trvá věčně). A když se bouří a vzdorují, končívají v trestných jednotkách. Tím vším mají být zbaveni vlastní identity.

V tomto ohledu není příběh v R.A.S. objevný, podobná témata zpracovávaly už dříve filmy jako Pahorek (Sidney Lumet, 1965) nebo Tucet špinavců (Robert Adrich, 1967), avšak Boisset mu vtiskl rozměr děsivé každodennosti, postihl proces pozvolného otupování, ukázal, jak ve vypjatých situacích mizí předsevzetí, třeba úmysl nikdy nevystřelit. A se znepokojením si rovněž uvědomíme, že ve velitelském sboru sice selhávají suroví, bezcitní důstojníci, zato výrazně lépe uspějí přátelsky, ba žoviálně se chovající manipulátoři, kteří mužstvo přesvědčí o svých „dobrých úmyslech“.

Záběr z filmu R.A.S., foto: archiv ČT

Boisset neholduje napínavým zápletkám, jak tomu v mnohých válečných filmech bývá zvykem; naopak zdůrazňuje místy téměř nepřítomné a jen občas vyhřeznuvší krvavé boje. Důsledně se dívá očima svých hrdinů, zábleskovitě konfrontovaných s činy nepřátel, kteří se ovšem noří do pozadí jako nenadálá, ale blíže nerozebíraná hrozba. To vše navozuje rozměr náhodnosti. Ani tu nejbližší budoucnost nelze předvídat. Právě tato nezakotvenost diváka vtahuje do předváděného dění. Jeho uvěřitelnost a věrohodnost je dána nevtíravým vypravěčstvím opřeným o dokumentaristickou věcnost, jak se ozřejmuje zejména v kameramanské práci Jacquesa Loiseleuxe (s Boissetem spolupracoval i později), jenž skvěle postihl špinavou žluť pouštních scenerií i zašlou barevnost uniforem.

Ovšem nemenší zásluhu na věrohodném vyznění mělo herecké ztvárnění. Ústředními rolemi byli pověřeni vesměs začínající herci, zpravidla ve věku blízkém stáří jejich postav – bylo jim kolem dvaceti a většinou je čekala ne sice hvězdná, ale přece jen uznáníhodná kariéra. Uvážlivého desátníka Rémyho, posléze naleznuvšího východisko v dezerci, ztělesnil Jacques Spiesser, jehož jsme později mohli spatřit v řadě vedlejších úloh (též u Boisseta). Jako uvědomělého Alaina poznáme Jacquesa Webera, jemuž se rovněž vyhýbaly velké příležitosti, byť svou účastí nejednou přispěl k působivému výsledku natáčených filmů. Netečnosti propadnuvšího bohéma Raymonda, na němž se bezduchý výcvik i bojové operace podepíší nejhrůzněji, v hutné zkratce postihl Jean-François Balmer, herec českému divákovi přece jen známější (viz třeba role krále Ludvíka XVI. ve velkovýpravné Francouzské revoluci, 1989). Za zmínku ještě stojí, že okrajové postavičky vojína Girota se bez zbytečné vtíravosti zhostil Jacques Villeret, předčasně zesnulý umělec, který se později coby mrštný tlouštík prosadil v divácky úspěšných komediích Bezva finta (1985) či Blbec k večeři (1998).

Snímek natáčený v Tunisku, jehož strohé pouštní končiny zastoupily ty alžírské, byl do českých kin uveden počátkem roku 1975 a o dva roky později jej v prostříhané podobě (vypadly téměř tři minuty nejnásilnějších výjevů) odvysílala – samozřejmě nadabovaný – tehdejší Československá televize. Takže teprve nyní můžeme spatřit původní tvar i v původním znění, opatřený novými českými podtitulky.

Dobový československý tisk se pokusil R.A.S. vyzdvihnout jako politicky angažovanou položku, podporující národně osvobozenecký boj proti zbraněmi řinčícímu imperialismu. Dnes oceníme spíše chvílemi posmutnělý a melancholický, chvílemi rozhořčený odsudek vnuceného válečného běsnění, které se marně pokouší o zachování neudržitelného stavu. V tomto ohledu zůstává Boissetova výpověď aktuální.

R.A.S. (Francie / Itálie, 1973, stopáž 105 minut)
Režie: Yves Boisset, námět: Roland Perrot, scénář: Yves Boisset, Claude Veillot, kamera: Jacques Loiseleux, střih: Albert Jurgenson, hudba: François de Roubaix. Hrají: Jacques Spiesser, Jacques Weber, Jean-François Balmer (Raymond Dax), Jacques Villeret, Jacques Cahilleux , Philippe Leroy a další.

Vysílal ČT art v sobotu 16. května 2020 od 23:00 hodin a v iVysílání si jej lze pustit do čtvrtka 23. května 2020.