Historie antisemitismu. Surrealistická klasika. Jeden z románů minulého desetiletí

Rubrika Knižní kvarteto je subjektivním výběrem z titulů vydaných právě teď, i třeba před nějakou dobou. Sestava je – pokud možno – komponována tak, aby v ní byla zastoupena produkce jak původní, tak překladová, jak beletristická, tak literatury faktu, jak mainstreamová, tak „okrajová“.

Kde se to v lidech bere?

Německý judaista Peter Schäfer (* 1943), který pedagogicky působil na několika univerzitách včetně Princetonu a v letech 2014–2019 byl ředitelem Židovského muzea v Berlíně, publikoval předloni v Mnichově knihu, jejíž právě vydaný český překlad nese název Krátké dějiny antisemitismu. Schäfer je předním expertem na starověký a raně středověký judaismus a svou odbornost při výkladu hojně využívá, ale chronologicky komponované vyprávění je dotaženo až do současnosti, konkrétně k aktivitám mezinárodního a ne zcela přehledného hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions Movement – Bojkot, stažení investic a sankce), které považuje Stát Izrael za okupační mocnost a usiluje o jeho totální bojkot. „Kniha je koncipována jako faktografie pro široké publikum a nechce se vydávat za nový a samostatný badatelský příspěvek,“ píše autor. „Šlo mi výhradně o to, abych předložil vypointovaný – což také znamená vlastní – pohled na antisemitismus v jeho historickém vývoji.“ Obzvláštní pozornost Schäfer věnuje křesťanské víře, tradici a kultuře, totiž nakolik je v ní antisemitský prvek přítomen. V závěrečné kapitole Výhled autor uvažuje především o atmosféře a vývoji v současné německé společnosti, o tamní míře veřejně projevovaných antisemitských projevů.

Obálku vytvořila a knihu graficky upravila Jana Vahalíková, repro: Paseka

Bretonovo proslulé kvarteto

Když se tu v devadesátých letech splácely publikační dluhy a surrealismus vystoupil z podzemí, do něhož byl v normalizaci zahnán, došlo i na texty asi nejproslulejšího a nejvlivnějšího ze surrealistických spisovatelů, Francouze Andrého Bretona (1896–1966). Nakladatelství Dauphin tehdy v rychlém sledu publikovalo básnicko-prozaicko-esejistický kvartet textů – Nadja, Spojité nádoby, Šílená láska, Arkán 17, a to každý v samostatném svazku. Dotyčné paperbacky se časem staly obtížně dostupnými. Nakladatelství Academia usoudilo, že by nebylo od věci vydat je znovu, pospolu, v jednom vázaném svazku, v edici Europa (v níž vycházejí vynikající, kulturně hodnotné věci, nedávno jsme tu upozorňovali na obsáhlý titul Futuristické manifesty). Nejslavnější z té čtveřice je první z nich, Nadja, kterou Breton poprvé publikoval roku 1928, v roce 1963 pak vyšlo přepracované a doplněné vydání a z něho byl připraven český překlad. Následovaly Spojité nádoby (1932), Šílená láska (1937) a během války pak Arkán 17 (1944). Tehdy tvůrce pobýval v emigraci na severoamerickém kontinentu a ve jmenovaném textu mimo jiné napsal: „Vychutnávám až do dna přítomnou chvíli, a přitom stěží překovávám zmatek, který se mě zmocňuje v hloubi duše. Oč je má situace v tomto okamžiku výlučnější, tím více se ve mně vlivem kontrastu posiluje vědomí přízně osudu, který na druhé straně vystavuje tolik jiných teroru, záští, krveprolití a hladu. Doba je tak nelítostná, že se člověk skoro neodvažuje takové věci vyslovit, aby se nezdálo, že chce stavět na odiv krásné city.“

Součástí nynější edice je předmluva Radima Kopáče nazvaná Co zbylo z Bretona?. Pisatel má za to, že „zbylo to hlavní“, přičemž argumentuje i takto: „Breton je živý právě v důrazu na jemné a pronikavé čtení reality, jejích zřejmých, skrytých i tušených vrstev, jejích pohybů a švů. V takovém čtení skutečnosti, která dělá svět snesitelnějším, které navzdory všem pohromám a běsům věří na budoucí zázraky.“

Obálku navrhla a knihu graficky upravila Jana Štěpánová, repro: Academia

Film, povrch, hloubka

Když v dnešním Knižním kvartetu figuruje André Breton, tak k jeho knize můžeme stylově přiřadit soubor textů Petra Krále (1941–2020), v jehož rozsáhlém díle patří surrealistické linie k těm určujícím; ostatně Král do „vlasti“ tohoto směru v srpnu 1968 emigroval, usadil se v Paříži, do rodné Prahy se natrvalo vrátil až roku 2006. V posledním zhruba desetiletí svého života intenzivně procházel a pořádal své rozsáhlé dílo tvořené poezií, prózami, eseji, analýzami. Při tomto svém edičním úsilí také uspořádal do jednoho souboru část svých textů o filmu, ale už jej nestihl redakčně dopilovat, přeťala to smrt. Závěrečné ediční fáze se tedy po autorově odchodu ujala jeho partnerka Wanda Heinrichová. Kniha Hloubka záběrů obsahuje čtyřiadvacet textů, které autor původně psal francouzsky, ve francouzských médiích také některé z nich publikoval, později je sám přeložil do češtiny. Petr Král sem zahrnul statě zahrnující svět němého filmu, díla z časů nástupu zvukové kinematografie, najdeme tu text Filmová groteska (k čemuž hned musíme dodat, že Král je i autorem knihy Groteska čili Morálka šlehačkového dortu a že své příspěvky o filmu zařadil i do monumentálního esejistického svazku Vlastizrady, který vyšel roku 2015.) Hloubka záběrů nabízí i texty o dílech Federica Felliniho, Michelangela Antonioniho, Wima Wenderse, Adreje Tarkovského, Marca Ferreriho, Orsona Wellese a dalších tvůrců.

Filozof Karel Thein v doslovu k Hloubce záběrů formuluje, že „srdcem Králova filmového psaní“ je to, že „dokáže zachytit nepopisnou svobodu nepřímo, skrze gesto, jež se vědomě vyhýbá řeči a svěřuje se jen pohybu těla. Co tedy poezie říká, ale neukazuje, dokáže film ukázat bez říkání.“

Autora grafické úpravy knihy tiráž neuvádí, ale stojí v ní, že

Nemusíte to vydržet

Z Havaje pocházející americká spisovatelka Hanya Yanagihara (* 1974) získala mezinárodní věhlas svým rozsáhlým románem Malý život, který publikovala v roce 2015 a o dva roky později vyšel jeho český překlad. Nyní se Odeon rozhodl pro nové vydání, přičemž akceptoval přání autorky, aby na přebalu byla fotografie od Petera Hujara (1934–1987) Orgasmic Man; autor zemřel na AIDS. Šest stovek hustě potištěných stran poskytuje osudy čtyř spolužáků z Massachusetts, kteří se přestěhují do New Yorku a snaží se prorazit. „Příběh rozprostřený přes několik dekád prodlévá v zastaveném bezčasí ‚tady a teď‘,“ podotýká v doslovu ke knize Petr Kořínek a pokračuje, že Malý život „vyvolává pocit jakéhosi mlžného odtržení do skutečnosti, realističnost uvolňuje místo podobenství. Střet osobních traumat s profesními úspěchy se tu nahlíží znovu a znovu, z dalších a dalších perspektiv, aby ústřední argument díla vyvstal v celé své tvářnosti. (…) Obojí – úspěch i trápení – je zesíleno až na doraz.“

Jedna ze čtenářek na tuzemském webu Databáze knih shrnula své dojmy takto: „Po dočtení této knihy se cítím totálně emocionálně rozebraná. Ještě žádná kniha ve mně po jejím dočtení nezanechala tak hluboký otisk… Je to přesně ten typ knih, na které po jejich dočtení opravdu nikdy nezapomenete. Autorka umí opravdu skvěle a detailně popsat jednotlivé charaktery postav, vystihnout jejich psychiku tak, že se čtenář cítí, jako by všechny, obzvláště hlavní postavy Willema a Judea, znal a prožívá tak vše naplno s nimi. Kniha je neuvěřitelně krásná a hrůzná a děsivá zároveň.“ A jiná čtenářka poznamenala: „Nedoporučuju homofobům a jedincům s nedostatečnou mírou empatie (můžete si ji tu otestovat), představivosti a hlavně trpělivosti.“

Dodejme, že letos Hanya Yanagihara publikovala svůj třetí román, Do ráje, sedmisetstránkový opus o třech částech. Hlavním dějištěm je New York v letech 1893, 1993 a 2093, přičemž autorka využívá postupů alternativní historie. I kniha Do ráje se (alespoň v USA) stala bestsellerem, ovšem recenze na ni jsou méně jednoznačné než u Malého života.

Obálku navrhl Ivan Brůha s využitím fotografie Petera Hujara z roku 1987 Orgasmic Man, repro: Euromedia Group