Má vlast v Azylu78. Rodinná inscenace pokládá otázku: Kdo jsou blaničtí rytíři dneška?

Tvůrčí tým přistupuje ke každé symfonické básni Mé vlasti s citem, ale nebojí se rozžívat akční či vtipné situace s ohledem na široké publikum.  Mezi diváctvo vstupují dva performeři v proužkovaných trikách a v žertovném i lehce interaktivním dialogu komunikují s publikem. Vodáci vyrážejí na lov perlorodek s lahvovým Budvarem v ruce – a vplují na jeviště s prvními tóny Vltavy. Vedle řetězení úsměvných mikrosituací v rámci jejich dobrodružné plavby se na hrací ploše díky tanečnicím a akrobatce zpřítomňuje poetický vodní svět. Tanečnice zahalené v bílé krajce tvoří širokými sukněmi lastury a samy se stávají perlami. Na obruči se s ladnými pohyby vznáší akrobatka. Do kruhovité arény vbíhají tanečníci s rozměrnými hlavovými loutkami komárů.

Každá symfonická báseň téhle Mé vlasti využívá jiný estetický i pohybový jevištní jazyk, nicméně celkový tvar je hladce propojený. Tvůrci vycházejí z příběhů i melodické podstaty, nabízejí spektrum loutkových principů, staví tvar komerčně přístupný, ne však podbízivý či banální. Společným jmenovatelem tu jsou, jak už bylo naznačeno, smysl pro humor a vtip, které tvůrčí tým nachází v každé básni. Z Mé vlasti se zde snímá háv národně motivované nedotknutelnosti, daří se dílo přetavit do lehkosti, záživné srozumitelnosti. Přitom pokora vůči němu nezmizela.

Inscenace Má vlast je nejen fúzí mnoha druhů umění, ale může vykázat i edukativní rozměr. Stravitelná rovněž je pro náročnější diváky, jelikož je nastudována poctivě. A tematicky tu lze na leccos natrefit. Ve výše popisované Vltavě se lup perlorodky přetváří v téma vztahu k přírodě. Z českých luhů a hájů přináší milostný vztah dvojice proti zbytku společnosti. Závěr u Blanických rytířů se tvůrcům podařilo povznést zapojením dětských diváků – a je to promyšlená akce!

Záběr z „divadelní, scénické, taneční a loutkové“ inscenace Má vlast vyprodukované pražským Azylem78. Foto: Azyl78 – Petra Hajská

Aby totiž bylo zřejmé, o co běží: před představením mají diváci možnost nabarvit si dřevěnou hlavu koně, o přestávce si svůj výtvor vyzvedávají v dílně a dostávají informace, díky nimž se pak na vybídnutí připojí k performerům. Nebrnká se však tímhle na emoce až příliš? Možná ano, avšak právě v tomto okamžiku jsem pocítila přesah jasně oslovující publikum. Mladá generace, to jsou naši blaničtí rytíři! Oni mohou přinést změnu, uvědomění a nápravu. To oni jsou – když akceptujeme onen inscenační patos, který však v zásadě má pravdu – investicí do zítřků.

Vizuál k inscenaci Má vlast. Repro: Azyl78