Výborná plzeňská inscenace Na Větrné hůrce vyznívá velmi aktuálně

Ač je román Na Větrné hůrce jedné ze sester Brontëových dnes považován za zásadní dílo anglické literatury, nebyl ve své době jednoznačně přijat. Bylo tomu především kvůli tomu, že ženské postavy autorka vykresluje jako silné, inteligentní a konzistentní, zatímco muže popisuje jako závistivé a pomstychtivé egomaniaky. Žádné z postav však nechybí motivace k jednání a jsou i dnes živoucí, hmatatelné. Román se dočkal několika filmových zpracování. Nejpopulárnější adaptaci Bouřlivých výšin, jak bývá dílo Wuthering Heights do češtiny rovněž překládáno, natočil roku 1992 režisér Peter Kosminsky s Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem. U nás román dramatizovala a v roce 1974 v brněnském Divadle Na Provázku uvedla režisérka Eva Tálská. Ze současnějších inscenací připomeňme dramatizaci Marty Ljubkové v režii Jana Mikuláška v ostravském Divadle Petra Bezruče. A právě z tohoto tvaru vychází nynější plzeňská inscenace.

Příběh o sourozenecké rivalitě, vášnivé nenaplněné lásce, pomstě, ale i jinakosti, opuštěnosti a frustraci funguje i dnes. Ve zkratce, o co v příběhu běží: Sourozenci Hindley a Kateřina vyrůstají společně s romským nalezencem Heathcliffem. I když se do sebe s Kateřinou zamilují, ona se rozhodne pro společensky přípustný sňatek s Edgarem ze sousedního panství Drozdové. Zhrzený Heathcliff si vezme Edgarovu sestru Izabelu, kterou však vinou svého nešťastného psychického rozpoložení týrá. Po letech se Kateřinina dcera Kate setkává s Heathcliffovým synem Lintonem a pod nátlakem Heathcliffa se vezmou.

Klára Kuchinková (uprostřed) v inscenaci Na větrné hůrce plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, foto: DJKT – Alena Štěrbová

Výtvarník Petr Vítek pracuje s motivem větru a neklidnosti, rozbouřenosti. Na jeviště umístil několik větrných rukávů, dominantou scény v prvním dějství je houpačka, symbol společně stráveného dětství Kateřiny, Hindleyho a Heathcliffa. Dalším výrazným prvkem je velké okno ve stylu viktoriánských paláců, které je jednak jakýmsi skleníkem, v němž je Kateřina držena jako vzácná květina a kde postupně skomírá, jednak také místem, kde se po své smrti zjevuje své životní lásce, Heathcliffovi. K funkčním prvkům výtvarného řešení patří třeba také světelný hrob v podobě svítící průhledné desky. Ocitáme-li se na panství v Drozdové, je tento světelný panel zakryt kobercem, ale když sem zavítá Heathcliff, nalézáme jej v niterném dialogu s Kateřinou právě nad světelnou plochou pod oním přizvednutým kobercem.

Podobně se hraje vším, co je na jevišti umístěno, nic není samoúčelné, vše dostává význam. Symbolem Drozdové jsou všudypřítomné knihy; přetahování o knihy značí navazování kontaktu, stoh knih zase psíka. Větrnou hůrku charakterizují deštníky, jimiž jsou postavy zmítány v nehostinném podnebí. Krásně nepopisně a v symbolické rovině se pracuje s vyjádřením citů, dialogy jsou podpořeny pohybovými, až tanečními kreacemi.

Zuzana Ščerbová v inscenaci Na větrné hůrce plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, foto: DJKT – Alena Štěrbová

Dvojrole Kateřiny a mladé Kate je další hereckou příležitostí pro Kláru Kuchinkovou. Nalézáme ji v několika hereckých polohách – od rozverné dívky po nešťastnou, v neláskyplném vztahu uvězněnou ženu. Zvlášť silné jsou momenty, kdy mluví na mikroport a její hlas zní jakoby z jiného světa. Matyáš Darnady, jenž typově přesně odpovídá postavě Heathcliffa, se v průběhu inscenace vyvine z bouřliváka v šíleného muže shakespearovského formátu. Rovněž Hindley Vladimíra Pokorného je uvěřitelný ve své nenávisti k nevlastnímu bratrovi a v sebedestruktivním opilství.

Inscenace Na Větrné hůrce je nejen příběhem vášně a nenávisti, zasazeným v drsné nehostinné krajině. Skrývá řadu současných témat. Mimo jiné nepřijetí člověka z jiné etnické skupiny, rivalitu, závist, touhu po pomstě a souboj s vlastním egem. Ale také téma hledání sebeurčení ženy v převážně mužském světě. A v postavě Hindleyho syna Haretona, jemuž Heathcliff ze msty a pravděpodobně kvůli svým vlastním pocitům outsiderství odpírá vzdělání, je pak ukryt mimořádně palčivý problém dneška: frustrace z nedostatku vzdělání a neúspěchu, která se ve společnosti předává a řetězí jako mor.