Malström – ve víru pomíjivosti času. Existenciální sepětí děl Ivana Pinkavy a Jána Zelinky
V betonovém prostoru lounské Galerie Benedikta Rejta se odehrává setkání dvou umělců, kteří sdílejí fascinaci časem a jeho stopami. Výstava Malström, kurátorsky pojatá Petrem Vaňousem, spojuje fotografie Ivana Pinkavy s plastikami Jána Zelinky do meditativního celku o pomíjivosti času a existenciálním údělu živých bytostí.
Ivan Pinkava (* 1961) proslul především fotografiemi lidských figur. Na výstavě v Lounech se však návštěvníci setkávají s výběrem z jeho tvorby, kde se lidské postavy objevují minimálně. Ústředním tématem autorových exponátů jsou procesy rozkladu – následky času, jež fotograf prezentuje za pomoci deformovaných předmětů, plesnivých matrací, neidentifikovatelných objektů organického i anorganického původu. Na několika snímcích se sice lidská těla objevují, ovšem osobnost je to, co postrádají: vnímám je spíš coby další předměty doplňující symboliku daných fotografií. Navzdory zdánlivě jednoduché kompozici objektů se Pinkavovi s jeho nezaměnitelným rukopisem daří budovat v nich napětí vytvářející intenzivní vztah s divákem, kterého nabádají k zamyšlení nad plynoucím časem.
Hostující sochař Ján Zelinka (* 1978) se naopak přímo odkazuje na kdysi živé bytosti. Pracuje s odlitky uhynulých zvířat a přináší tak do výstavy mnohem přímočařejší a svým způsobem mrazivější výpověď o neúprosnosti času. Právě onu fyzickou hmatatelnost Zelinkových děl vnímám jako efektivní způsob, jak diváka uhranout a přivést do kontemplativního stavu. Slovenský autor pracuje s těly mrtvých zvířat tak, že je celé zalévá do olova, nebo jejich útroby odlévá ze sádry. Expozici dominuje sádrová plastika odlitá do kůže koně, ale můžeme zde najít i subtilnější díla, třeba olověnou schránku odlitou z uhynulé veverky. Těla samotná zde tedy chybí, tím intenzivněji se však zpřítomňují jejich otisky, což umocňuje atmosféru výstavy.
Meditace namísto živelnosti
Kombinace Pinkavových fotografií se Zelinkovými plastikami do prostoru Galerie Benedikta Rejta dokonale zapadají. Tmavé betonové zdi a architektonické provedení budovy v kombinaci se současnou výstavou ve mně evokovaly pocity, jako bych se nacházel v jakési až sakrální brutalistické kryptě. Místy se dokonce může zdát, že vystavená díla jako by jen doplňovala architekturu galerijního objektu. Ostatně na tomto webu to trefně vystihla Kateřina Zemanová ve své glose v rámci rubriky V obraze: „A syrový betonový prostor lounské galerie navržený architektem Emilem Přikrylem jako by byl přímo stvořený pro Pinkavovo vidění světa. Fotografie do něj zapadají s takovou samozřejmostí, až mi tu snad scházel moment překvapení, ono kýžené vizuální ‚vyvedení z míry‘.“
Na pisatelčin postřeh chci navázat. Výstava se jmenuje Malström, což je původně označení pro extrémně silné vodní víry schopné potápět lodě, avšak v kurátorském textu Petr Vaňous odkazuje na vířivý pohyb od narození ke smrti, na transformační proces, jímž prochází každá živá bytost. Tuto interpretaci vnímám vzhledem k původnímu významu slova jako příliš mírnou. Název Malström mi evokuje obří živelnou masu, proti níž se lidský život zdá být titěrný, masu, která je k němu lhostejná. Ostatně i ve slavné stejnojmenné povídce Edgara Allana Poea jde především o lidskou bezmoc vůči mocnému víru. Povídku sice kurátor zmiňuje, dle něj však připomíná zkoušku toho, nakolik jsme odhodláni svůj život naplňovat tváří v tvář smrti.
Vzhledem k titulu expozice jsem očekával, že budu stržen do hlubin pomíjivosti času s energií nesmlouvaného přírodního živlu. Spíše jsem se ocitl v klidné kryptě, jež diváka konejšivě smiřuje s neustále plynoucím časem a poskytuje prostor k meditaci. Zůstává otázkou, zda by se onen efekt „vytržení“ neprojevil lépe v jiných výstavních prostorech, než v těch, jimiž disponuje Galerie Benedikta Rejta. Ty jsou totiž natolik autonomní, že do instalací vstupují coby další, natolik svébytný element, že může posunout, ba změnit vyznění celé výstavy.
Práce Ivana Pinkavy, kterou Galerie Benedikta Rejta prezentuje v souvislosti s výstavou Malström, foto: © – Ivan Pinkava
Ivan Pinkava, Ján Zelinka (host): Malström
Kurátor Petr Vaňous. Galerie Beneditka Rejta v Lounech, Pivovarská 34. Výstava trvá do 1. března 2026.
