Na zamilovanou holku vypadáš smutně. Zpěvačka Olivia Rodrigo vystihuje pocity Gen Z

„Jednou v noci jsem se nudila v posteli / a stalkovala tě na internetu,“ otevírá Olivia Rodrigo svoji třetí studiovou desku nazvanou you seem pretty sad for a girl so in love (při uvádění jejího názvu převažuje verze se všemi malými písmeny, někdy je však uváděna i verze You Seem Pretty Sad for a Girl So in Love – pozn. red.). Kdo zná její předchozí desky Sour a Guts, mohl by si pomyslet, že do dalšího ztřeštěného milostného dobrodružství se zpěvačka nebude bezhlavě vrhat. Omyl. Břitký humor je, zdá se, jednou z deviz třiadvacetileté několikanásobné držitelky ceny Grammy, která rychle získala pozici jedné z nejlepších popových textařek současnosti. Pomyslný „boj“ svádí s nejúspěšnější popovou zpěvačkou historie Taylor Swift nebo s generační souputnicí Billie Eilish, s níž udává trend melancholické odnože popu.

Odmala před kamerou

Olivia Rodrigo odmala milovala zpěv a vystupování před lidmi. První skladby na piano a kytaru, včetně feministické polemiky Superman, skládala ve dvanácti letech. Nedlouho poté se etablovala na televizních obrazovkách společnosti Disney: nejprve v seriálu Bizaardvark, poté v seriálové parafrázi legendárního Muzikálu ze střední. Většinu času musela být na place, byla proto vzdělávaná mimo školní systém, o přestávkách v natáčení.

Natáčení Muzikálu ze střední bylo kvůli pandemii v roce 2021 pozastaveno. Rodrigo tehdy procházela těžkým milostným rozchodem. S čerstvým řidičákem jezdila autem po předměstí Los Angeles a zlomené srdce se rozhodla vyléčit u klavíru. V pokojíčku u rodičů vznikl singl Driver’s licence, který měl větší úspěch, než Rodrigo čekala. „Všichni mí přátelé jsou unavení / pořád slyší jen, jak mi chybíš, / a mně jich je líto, protože tě nikdy nepoznají tak jako já,“ zpívala teenagerka Rodrigo v písni, za niž získala tři nominace na ceny Grammy, z nichž tu za nejlepší popový výkon proměnila v laureátství. Nyní má skladba jen na Spotify bezmála tři miliardy samostatných přehrání.

Podívejte se na klip písně Drivers licence, zdroj: YouTube

Ve zpětném pohledu úspěch Driver’s licence až tak překvapivý nebyl. V době nejintenzivnějších lockdownů zhmotnila Rodrigo pocit extrémní izolace. Jedinečnost jejích textů se naplno ukázala s vydáním debutové desky Sour (2021). Autorka zde nachází rovnováhu mezi přehnaným afektem a odosobněností. Nabízí posluchačstvu (sebe)reflexi emocí: „Není přece vtipný, jak za ní běžíš / sekundu potom, co jsme to skončili? (…) Asi jsi mě nepodvedl, ale stejně jsi zrádce,“ říká v písni Traitor.

Po rozpadu vztahu má každý člověk právo si najít někoho nového. Proč je tedy muž v písni Traitor označen za zrádce? V určitém věku je prakticky nemožné veřejně přiznat, že bychom nové přítelkyni či novému příteli našeho/naší ex- nejradši vyklovali oči a že pod peřinou v dětském pokoji s pláčem toužíme po návratu ex- do našeho života. Nebo že nám vadí každý jeho/její krok, ale stejně ho/ji vezmeme na milost a zkusíme to s ním/s ní ještě jednou. Protikladné pocity jsou součástí romantického vztahu, a v dospívání ještě intenzivněji. Rodrigo tyto emoce na albech Sour a agresivnějším Guts (2023) zhmotňuje a legitimizuje.

Když The Cure léčí

Na letošní desce neschází pro Rodrigo typická jízlivost, nicméně ustupuje razantního rozšíření portfolia emocí. Dokazuje to i žánrový vývoj desky: pop-punkem řízlý girlie rock alba Guts, nápadně a přiznaně inspirovaný generačními předchůdkyněmi Alanis Morissette nebo Avril Lavigne, nyní střídá kombinace melodičtějšího popu, výrazně ovlivněného new wave a post-punkem. Na albu zpívá Rodrigo spolu s frontmanem kapely The Cure Robertem Smithem jednu z nejznámějších písní zmíněných žánrů, cureovskou Just Like Heaven.

Dvojice sdílela stage už na loňském festivalu Glastonbury, kde společně zazpívali kromě Just Like Heaven i další hit The Cure – Friday, I’m in Love. Duel What’s wrong with me si pro změnu střihli letos v červnu na festivalu Primavera Sound v Barceloně. Zatímco Olivii Rodrigo k hudbě The Cure přivedl jejich dlouholetý fanoušek – totiž její otec, Smith svoji o 44 let mladší kolegyni objevil díky hitu Driver’s licence. V rozhovoru pro britský Vogue uvedl, že si obě předchozí desky po jejich vydání ihned koupil. „I když většina písní není cílená na moji věkovou skupinu, jsou tak dobré, že by bylo opravdu těžké se do nich nezamilovat,“ dodal Smith, který se stává generačním průvodcem hlavní postavy písní na letošním albu a pomáhá jí vyjasnit si pocity vůči vztahu, který nevede k ničemu dobrému. Zastřené kytary a post-punkově laděné riffy jsou vyvrcholením zvukových i textových nápovědí a ukazují, odkud Rodrigo čerpá inspirace.

Pitva romantických vztahů

Třetí album ukazuje vzestup a pád intenzivního romantického vztahu s neobvyklou energií a dynamikou. Po počáteční zaslepenosti přichází chvíle absolutní zamilovanosti (Stupid song), baladického rozněžnění (Honeybee) i vymezení se proti sokyni v lásce („Teď přijde ta část, kdy se ta holka naštve / A ta holka jsem já, už to chápeš?“).

Tematicky nejsilnější pasáž nastupuje za polovinou alba, konkrétně ve skladbě The Cure. Za indierockového kytarového doprovodu Rodrigo popisuje ničivý vliv věčného zpochybňování sebe sama a pocitů vůči partnerovi, které jsou umocněny systémovými nároky na ideální podobu romantického vztahu. Když jste holka s filipínskými kořeny, nikdy nebudete pro muže volbou číslo jedna – když přece existuje tolik vysokých, plnoštíhlých žen, které jsou připraveny vám partnera v okamžiku přebrat.

Zatímco Morissette nebo Lavigne ženský vztek používaly, aby se vymezily proti zbytku popu, Rodrigo jeho prostřednictvím odkrývá svou rozpolcenost. Její vztek není slepý, vyjadřuje jak společenské nároky na mladé ženy, tak ryze osobní, mnohdy toxická nastavení. Vzteká se na své dívčí konkurentky, aby si následně uvědomila, že se jim v rámci společenských standardů stejně nemůže rovnat.

Když se její vztah v písni Less (jedenáctý ze třinácti tracků alba) zhroutí, nachází slova útěchy i útoku vůči oběma aktérům: děkuje partnerovi za pomyslné otevření dveří k ukončení vztahu, aby mu v závěrečné skladbě Cigarette Smoke vyčetla, že nevzal za kliku už mnohem dříve. Přes posun v předposlední skladbě Expectations („Nehodlám randit s týpkem s falešnou prací!“) se ve finále vrací do postele – bezpečného prostoru „ku*evsky osamělých nocí“, kde se Rodrigo snaží vypnout vzpomínky na hezké momenty ve vztahu. Nadále jede na emocionálním kolotoči, kdy lékem na zhrzenou lásku bude zřejmě pouze čas…

Osamělá generace

Zatímco Robert Smith společně s The Cure dokázali v osmdesátých letech popsat beznaděj plynoucí ze života v neoliberalismu, s níž nelze bojovat jinak než jí společně vzdorovat, Olivia Rodrigo tyto pocity tematizuje prostřednictvím romantické lásky. V její hudbě se, stejně jako ve vztazích, objevuje spousta paradoxů: největší zranitelnost ukazuje v momentech křiku a rebelie. Zpěvaččin hněv je přirozeným vyústěním nahromaděného napětí, které připomíná vyústění šílené horské dráhy. Ve vrcholných momentech si navíc nikdy neklade vinu za kroky, které jí v momentech krize přišly přirozené.

Olivia Rodrigo v klipu k písni The cure, foto: VEVO / Planet / Profimedia

Generace Z je podle mnoha statistik velmi osamělá. Přátelské i romantické vztahy jsou u ní stejně křehké a nejisté, jako jejich představy o solidní budoucnosti ve světě zmítaném válkami, nástupem krajní pravice a krizemi bydlení i ekonomik. Tam, kde generace vyrůstající na The Cure dokázaly najít naději v každodenním mezilidském kontaktu a interakcích, nacházíme my, dnešní dvacátníci, jen prohloubení vzdálenosti na obrazovce smartphonů a laptopů.

Hudba Olivie Rodrigo nepomáhá tyto pocity osamění přiblížit, jako to umí zmiňovaná Billie Eilish, ale s radikalitou jí vlastní připomíná, čeho všeho je zmatená lidská mysl schopna. Toxiny v hlavě, jak zmiňuje v písni The Cure, máme do určité míry zakořeněné všichni. Partnerská láska je umí utišit, ne však vyléčit. Svět Olivie Rodrigo je plný protikladných emocí, ale nechybí jí živelnost a neupadá do apatie – na rozdíl od většiny okolního světa.

Autor je kulturní publicista.